Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Doom VFR – vraždění démonů nebylo nikdy skutečnější
Doom VFR – vraždění démonů nebylo nikdy skutečnější
autor: Jan Preclík , publikováno 12.12.2017
Doom VFR – vraždění démonů nebylo nikdy skutečnější

Brány pekla se o letočních Vánocích pod taktovkou Id software otevírají již popáté, tentokrát ovšem potěší pouze majitele HTC Vive a PSVR. Budete mít odvahu pohlédnout Cyberdemonovi do očí? Stojí to vůbec za to? Má nový Doom potenciál nakopnout VR scénu? A máte konečně důvod koupit si HTC Vive?


Nejprve je nutné vyčistit svůj „safe house“. Tím je srdce základny, ze kterého se opět teleportujete na jednotlivé mise. Když tento relativně nudný začátek přežijete, máte vyhráno. Na začátku hry vystřídalo mé prvotní nadšení pořádné zklamání. Těšil jsem se, že HUD bude proveden ve stylu helmy mariňáka, která bude lehce bránit ve výhledu a na jejích vnitřních stranách budou zobrazeny hodnoty života, armoru a stavu munice. Bohužel se helma nekonala. Na svět tak koukáte bez jakýchkoli bariér, HUD je zobrazen ve spodních rozích.

Doom VFR – vraždění démonů nebylo nikdy skutečnější

Prvních pár minut jsem bezcílně bloumal po relativně bezpečném kusu základny kruhovitého tvaru, ve kterém jsem vyvraždil pouze pár jednoduchých nepřátel a částečně díky své nepozornosti, tak i dezorientaci jsem absolutně nevěděl, co mám dělat. Po dvaceti minutách zoufalého bloudění jsem začal mačkat všechna dostupná tlačítka na vive ovladačích ve snaze najít mapu. V tom se zjevila, na což mě během školení umělá inteligence nevyškolila. Zajásal jsem, jelikož jsem konečně pochopil, co se po mně chce a jak dál postupovat. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že jde spíše o VR adventuru než pořádnou akci.

Počáteční mise se odehrávají v blízkosti této základny, řekněme velína. Aby se člověk mohl teleportovat o něco dále, musí nejprve rozchodit dva BFG reaktory. Bez nich totiž teleport není dost silný, aby vás dostal co nejblíže k samotné líhni zla. Ač hra postupem času nabývala na akčnosti, stále jsem se sžíval se stylem ovládání. Akce tedy nebyla to pravé ořechové. Možná právě s tím programátoři počítali, proto se první úrovně zdají být procházkou růžovým sadem. Časem ale přituhne.

Doom VFR – vraždění démonů nebylo nikdy skutečnější

Čím dále jsem postupoval, tím více jsem měl pohyb dokonale osvojený a teprve tehdy mě hra ruku v ruce se zvyšující se obtížností začala bavit. Lítal jsem po mapě od jedné strany k té druhé a protivníky kosil po desítkách. Během průchodu hrou jsem prolil snad tisíce hektolitrů krve a měl jsem strašnou radost, že na vlastní oči mohu nakopat zadek všem těm impům, kakodemonům, prasatům a cyberdemonům, kteří se kolem mě proháněli v životní velikosti.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
27 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 12.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.