Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava 1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her
1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her
autor: Michal Rybka , publikováno 20.1.2017
1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her

Zdá se, že odpověď na roli pirátů v dějinách je jednoduchá: Škodí trhu a ničí platformy. Ve skutečnosti ale existuje celá řada forem pirátství – nejen domácí, ale i komerční – které mají velmi komplexní dopady. A není zajímavější příklad než úpadek kdysi fenomenálního Atari a nástup Nintenda v polovině 80. let.


Atari nezvládlo dva mimořádně významné tituly: Jeden ho stál reputaci a ten druhý navíc i peníze a vedl ke krachu videoherního trhu. Prvním průšvihem byl Pac Man (1982), kde šlo o problémy implementačního charakteru. Design hry byl jasný a už úspěšný, hru udělalo Namco v roce 1980. Očekávání byla veliká, předpovědi říkaly, že se prodá 10 milionů cartridgí se hrou, což by mělo Atari vynést až 500 milionů USD. Atari nechalo v očekávání velkých prodejů vyrobit rovnou 12 milionů cartridgí, tedy více kusů, než bylo v té době prodaných konzolí.

Pac Man se skutečně prodával docela dobře, prodalo se 7 milionů kopií, což z něj udělalo nejprodávanější hru pro Atari 2600. Problém byl ale v technické implementaci hry, pro kterou jednak architektura Atari 2600 nebyla nejvhodnější a navíc se firma rozhodla využít levnější cartridge, což znamenalo, že se hra musí vejít do 4 KB ROM. Architektura Atari 2600 byla docela šílená, šlo o domácí konzoli druhé generace, která dávala programátorům k dispozici jen 128 bytů RAM a zobrazovací čip byl navíc RAM-less, tedy neměl žádnou videopaměť. To byl docela rozdíl oproti původnímu automatu Pac Man, který měl 16 KB ROM, 2 KB RAM a navíc používal procesor Zilog Z80, který byl oproti MOS 6507 zhruba třikrát výkonnější.

Zdaleka největší problém představoval videočip. Pac Mana honí čtyři duchové, ale při zobrazení každého snímku se dařilo zobrazit jen jednoho, takže se programátor Tod Frye rozhodl využít paměťového efektu fosforových monitorů, které postupně pohasínaly a každého ducha zobrazil jen jednou za čtyři snímky.

Efektem bylo nepříjemné poblikávání, hra měla navíc celou řadu dalších zjednodušení, které vedly k tomu, že Atari mělo problémy prodat zhruba 5 milionů cartridgí. Jak to charakterizují recenzenti, „ne že by hrála stála za houby, ale začala vás velice brzy nudit“.

Podstatně větší průšvih byl ale E.T. The Extra-Terrestial (1982). Podobně jako Pac Man byla tahle hra očekávaná, založená na základě úspěšného filmu – jenomže bojovala nejenom s technickými limity konzole, ale také s nutností vymyslet herní mechaniky. A vymýšlení herních mechanik podle filmů nebývá zrovna snadná věc, pokud do hry nepředěláváte řekněme Hardcore Henryho (2015). Předělat dětský a značně neakční film do něčeho zajímavého se pak pro Howarda Scotta Warshawa stalo opravdovým problémem. Ještě větší problém byl v tom, že na kompletní výrobu hry dostal o něco málo víc jak měsíc.

Warshaw přišel s designem blízkým filmu, totiž hledáním částí kosmického telefonu, což bylo zoufale generické a neakční. Neustále jste padali do děr, ve kterých bylo nutné najít všechny části telefonu dřív, než vám dojde životní energie. Spielbergovi se to nelíbilo a celkem logicky navrhoval, aby se udělalo spíš něco jako Pac Man. S děláním her podle filmů tehdy nebyly žádné zkušenosti – a ani později to nebylo lepší, hry bylo vždy lepší navrhovat směrem od funkčního designu k příběhu, ne naopak. Hra nebyla playtestovaná, prostě se vrhla na trh naslepo s tím, že popularita filmu sama stačí. Upřímně řečeno, je děsně nudná a divná. Ne, že by byla z her pro Atari 2600 objektivně nejhorší, ale rozhodně se tam nejvíce rozešlo očekávání a realita.

Kritici a ani hráči nebyli z hry vůbec nadšení. Výsledkem bylo obrovské množství vrácených cartridgí, odhaduje se, že se nepodařilo prodat 3,5 milionu ze 4 milionů vyrobených kusů. Vydávání cartridgí bylo oproti moderní online distribuci nákladné: Dnes náklady představuje v podstatě konektivita a servery a je relativně jedno, zda se hra prodává hodně nebo málo. U fyzické distribuce bylo klíčové pokrýt poptávku po uvedení hry na trh, ale cartridge už musely být vyrobené, což bylo kapitálově náročné a bylo to riskantní i pro tak dominantní firmy jako Atari. Po neúspěchu E.T. se hodnota akcií Warner Communications propadla o 30 % a v následujícím roce Atari ztratilo 356 milionů USD a muselo redukovat počet zaměstnanců o třetinu.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
85 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 39.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.