Watch Dogs 2: Začíná se rodit vážná konkurence série GTA | Kapitola 2
Seznam kapitol
Ubisoft před několika týdny vydal pokračování hackerské městské akce Watch Dogs. Recenze konzolové verze napověděly, že Watch Dogs 2 dopadl velmi dobře. Ambiciózní projekt byl od základů překopán, takže jej na konzolích konečně můžeme poměřovat s GTA V. A dá se to tvrdit i o verzi pro stolní počítače.
Avizované změny v sérii Watch Dogs se promítly už do zasazení. Watch Dogs 2 se z nevýrazného Chicaga přesunula do mnohem zajímavějšího San Francisca.
San Francisco z Watch Dogs 2 mi chvílemi připomínalo Los Santos z GTA V. Má moderní centrum s výškovými domy, ale také malebná předměstí, nekonečné pláže, vesnické usedlosti, obrovité továrny, širé pláně i hory... Přitom vše hraje rozličnými barvami, k vidění jsou různé architektonické styly, památky a originální zákoutí, která se vám na první pohled vryjí do hlavy.
Rozloha San Francisca možná nedosahuje rozlohy Los Santos, nicméně rozložení a členitost docela sedí. Všechno je navíc velmi detailní (ačkoliv na GTA V to ještě pár maličkostí ztrácí) a pocitově smysluplnější, takže například centrum města přechází v předměstí zcela pozvolně tak, že si přesunu klidně všimnete až ve chvíli, kdy uvidíte krásný západ nad hladinou moře.
San Francisco mi od prvního okamžiku učarovalo. Konečně jsem zase zažila ten pocit, kdy se člověk nežene jenom od mise k misi, ale baví ho se jenom courat a objevovat všechna zákoutí. K tomu samozřejmě přispívají i maličkosti, jako jsou rozhovory nebo výpisy diskuzí některých lidí, které můžete stejně jako v předchozím díle odposlouchávat. Dokonce i tyto rozhovory totiž od posledně nabraly na síle, jsou rozmanitější, uvěřitelnější a často se váží k určité situaci, která nevypadá genericky, ale zcela skutečně.
Některá zákoutí Watch Dogs 2 jakoby vypadly z reklamy na dovolené.
Když jsme u těch skutečných situací – byla jsem svědkem dopravní nehody, k níž byly přivolány sanitky, dále vloupání a přestřelky mezi gangy, kterou v mé hře inicioval návštěvník zvenku. Živě si pamatuju, jak jsem s autem nechtěně vlétla do parku, kde na lavičkách randil mladý pár. A mladík mi pak celkem pochopitelně chtěl uštědřit ránu do zubů. V čerstvé paměti mám také jeden z odposlouchávaných rozhovorů dvou kamarádů, kteří se bavili o smrti svého kolegy. Ze všech těch situací sálaly emoce, ať už příjemné nebo nepříjemné, a to hlavně z toho důvodu, že svět je živoucí a působí přirozeně.
Na rozdíl od Chicaga v předchozí hře je tak San Francisco útulný a osobitý kus země, do něhož se rádi vracíte, i když zrovna nesvítí slunce, ale třeba ho bičuje hustý déšť.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
