Hloupé problémy s chytrým domem aneb jeden velký chaos | Kapitola 2

Co je to sakra chytrý dům?

Současný smart home je zatím na hony vzdálen takovým představám. Žádní autonomní roboti, žádný Ultrahouse jako z čarodějnického dílu Simpsons XII: House of Whacks, který svým inteligentním stolem semele jak nedojedenou večeři, tak i majitele domu. Je to jenom kolekce věciček, které si musíte namontovat, nainstalovat a pak to nějak ovládáte. Ba co více, většina lidí má problém vůbec si něco pod pojmem smart home představit. Co to vlastně je? Dům jako velký robot? Sbírka automatů na dálkové ovládání? Kolekce chytrých spotřebičů? Anebo něco jako hodně komplikovaný bezpečnostní systém?

Na otázku, co je to smart home, není obvykle schopen odpovědět ani specialista. Začne mluvit o domácí automatizaci, což je spíš činnost než produkt. Anebo o scénářích použití, což je ještě méně srozumitelné. Koncept „scénáře“ poněkud lépe osvětluje Apple na svých stránkách vysvětlujících HomeKit. Pomocí telefonu anebo hlasového ovládání Siri měníte řadu nastavení jedním krokem – přijdete domů, nastavíte scénář „jsem doma“ a tím zapnete světla, klimatizaci a deaktivujete alarm. Jdete spát, nastavíte „dobrou noc“, dům se zamkne, ztlumí topení a povypíná světla.

V okamžiku, kdy studujete, jak si přesně Apple představuje chytrý dům, tak vám to dojde: Celý ten koncept je navržený na klasický předměstský americký dům, ze kterého ráno odjedete, necháte ho okolí napospas a večer se vrátíte. Dům zůstává většinu času sám a vy tak trochu v duchu moderního hororu Crawlspace (2016) nevíte, jestli ve vašem domě nebydlí někdo jiný. Proto si dům napojíte na svůj tablet anebo chytrý telefon a sami už nejste ani vy, ani váš dům.

Asi nejlepší use case pro HomeKit přinesl Apple s vizí, že vám na telefon přijde zpráva o tom, že před dveřmi máte týpka z UPS, který v minulosti dělal to, že nečekaně dojel v pondělí, slíbil, že to znovu přiveze ve středu, aby vám nakonec po celodenním čekání dodal balíček v pátek. Tohle je něco, co asi známe všichni. S chytrým domem na dálkové ovládání to ale vyřešíme snadno! Takže se s týpkem spojíte interkomem, odemknete mu na dálku dveře a dovolíte mu nechat balíček doma.

Odhlédněme od toho, že tam zásilku asi nenechá bez podpisu a je dobrou otázkou, zda je třeskutě chytrý nápad odemykat cizím lidem dům, když tam nejsme. Zůstaňme u vize, že to třeba bez podpisu půjde a co já vím, třeba máte předsíň se dvěma nezávislými zámky, takže ho pustíte dovnitř a v případě, že tam balíček nebude ochoten nechat, tak si ho tam pěkně zamknete, ať pro změnu pozná on, co to je marně čekat celý den na předání zásilky!

Chytrý dům vám prostě supluje věrné služebnictvo, které bylo mezi lepšími lidmi standardem ještě na počátku 20. století. Kdo ví, třeba jednou získáme i to manipulační rameno, které případného neposedu popadne za flígr a vyvede zase přede dveře.

Pointa je ale v tom, že tohle funguje hlavně v případě, že máte opravdu dům. Pokud jde o byt, najdeme podstatně méně smysluplných scénářů, které by vás přiměly vysolit desetinásobek ceny, který stojí „chytré“ komponenty. Čím je dům větší a čím méně se v něm zdržujete, tím větší smysl to dává. U bytových domů, hotelů anebo činžáků zájem o chytré komponenty projeví spíše správce nebo majitel, který získá možnost kontrolovat spoustu věcí najednou. Tam dává perfektní smysl například možnost hromadně zamknout všechny bytové jednotky, kontrolovat přístup do společných prostor, temperovat dům jako celek anebo například hromadně komunikovat nutnost evakuace.