Bezdrátová halucinace: To pásmo nestačí pro všechny! | Kapitola 6
Seznam kapitol
Tvůrci technologií mají tendenci propadat módním vlnám – a jakmile k tomu jednou dojde, ztrácejí veškerou soudnost. Pamatujete na hon za maximálními procesorovými kmitočty z přelomu tisíciletí? V současné době zahájily velké firmy, jako je Apple, Intel a Lenovo hon za další šíleností – zcela bezdrátovou budoucností.
Speciálně příchod bezdrátových sluchátek je totální výsměch, protože to zase jede v pásmu 2,4 GHz, vyžaduje to relativně stabilní připojení a to jak z hlediska kapacity, tak i kvality signálu. V podstatě se blíží okamžik, kdy se ve skriptech pro bezdrátové komunikace setkáme s úlohami typu „kolik lidí s Bluetooth sluchátky může v klidu provozovat svoje systémy v jednom autobuse či vagónu metra“.
Bluetooth má 80 kanálů, nicméně komunikace využívá frequency hopping, čili soudím, že to bude nižší číslo – tak 60? Jediné, co nás v poměrně malých prostorech zachrání, bude to, že se bezdrátový signál relativně špatně šíří lidskými těly, takže tam nebude dosahovat maximálních 10 metrů.
A celá tahle pitomost nastává proto, že drát není pokrokoidní a modernistní. Nikoho nezajímá, že drátová komunikace je oproti bezdrátové „jednoduchá jako sáňky“ a že 80 % problémů, které při bezdrátovém přenosu dat řešíme, u drátu prostě neexistuje.
Drát je extrémně jednoduchý, potřebuje vodič s minimálním odporem a maximální kvalitu odstínění – a to je všechno. Izolace signálu do jeho vlastní trubky řeší strašnou spoustu problémů – ostatně i u ethernetu jsme se setkali s tím, že se ze systémů se sdíleným koaxiálním kabelem přešlo na hub a nakonec na switch, což je systém, který dokonale izoluje jednotlivá propojení a změnilo sdílené médium na zcela vyhrazené.
By Dflock at English Wikipedia Later versions were uploaded by Zcrayfish at en.wikipedia. - Transferred from en.wikipedia to Commons., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1671306
Evoluce drátového ethernetu vedla k minimalizaci kolizí a maximalizaci propustnosti, zatímco u bezdrátu postupujeme opačně, protože z povahy věci je tam médium sdílené a rveme do něj stále víc a víc.
Bezdrátová komunikace má určité výhody, ale je jich relativně málo – většinou se týkají toho, že zařízeními lze volně pohybovat. Můžete chodit s notebookem a telefonem, nepotřebujete se připojit fyzicky v kavárně, můžete mít mobil, který je dokonale uzavřený a nemá žádné otvory. To je všechno praktické, ale kvůli tomu bych nezahazoval možnost volby mezi drátovou a bezdrátovou konektivitou. Pravda, existují některé opravdu bídné formy komunikace po drátu, jako je například komunikace iPodu s iTunes přes Lightning, ale to jsou výjimky dané mizernou implementací.
Obecně drát nabízí rychlost a stabilitu oproti flexibilitě. Vidím zcela jasné případy, kdy preferuji jedno anebo druhé – a proto je důležitá možnost volby. Drátovost či bezdrátovost nebyla a není rozporem mezi starým a novým, ale mezi různými formami práce se signálem, kdy na jedné straně máme fixní topologii a vyžadujeme maximální propustnost a spolehlivost a na druhé straně se pohybujeme a flexibilitě obětujeme výkon a stabilitu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
