Drahé věci zadarmo
autor: Michal Rybka , publikováno 23.10.2015
Drahé věci zadarmo

Věci zadarmo jsou super: Linux, kancelářské balíčky, služby – za nic neplatíte. A to je báječné, tedy alespoň do okamžiku, než když s něčím potřebujete pomoct. Autor software neupdatuje, na maily nereaguje, všude ticho jako z hrobu. Kdo vám pomůže? A co se službami zdarma, které znenadání přestanou fungovat?


Stížnosti na to, že vám softwarový produkt či služba zdarma nevyhovuje, jsou tak trochu mísu. Je to asi tak, jako když na ulici najdete plechovku s jídlem, ke kterému se nikdo nehlásí – a po jejím otevření si stěžujete, že vám to nechutná. Nechutná? Nepoužívejte! Služby zdarma mezi sebou nesoutěží cenou, ale svými vlastnostmi a možnostmi. Když vám nevyhovuje jedna, přejděte prostě na jinou. A že to je nepohodlné? No – s tím se trochu počítá, od toho tu jsou placené verze.

V poslední době se setkávám se zajímavým trendem: Uživatelé si myslí, že i když mají něco zadarmo, mají z nějakého důvodu nárok na maximální kvalitu. Nějak předpokládají, že už to, že něčemu věnují čas, je tak cenné, že by za svůj čas měli dostat jen špičkovou službu. Nevím, kde se tenhle postoj vzal, předpokládám, že to je nějaký rudiment z dob, kdy všechny internetové služby seznaly, že v rámci nahrabání co největšího počtu odběratelů nabídnou všechno zadarmo.

„Race to zero“, „běh k nule“, je známý jev, který postihuje poskytovatele velkých služeb. Momentálně je nejvíce vidět u poskytovatelů cloud storage, kteří se hecují stále více o tom, kdo nabídne větší úložný prostor zdarma. Online úložný prostor ale ve skutečnosti není zdarma, to je jasné každému, kdo má na internet byť jen připíchnutý vlastní NAS: Musíte zaplatit hardware, konektivitu, elektřinu a správu.

Drahé věci zadarmo

Nabídnout takovou službu zdarma není jen tak, protože musíte platit nejenom provoz, ale také například monitorování, zda vám uživatelé neuploadují nacistickou zoofilní pornografii a podobné hanebnosti. Podle názoru mnoha politiků jste totiž jako poskytovatelé služby zodpovědní za všechno, co k vám kdo naláduje, takže do nákladů na provoz můžete započítat i vlastními silami provozovanou cenzuru a případné právní zastoupení. Také – alespoň v základní podobě – musíte zajistit zálohování a odolnost proti výpadkům a pokusům o napadení. To není levné.

V některých případech dává služba zdarma pro poskytovatele docela dobrý smysl. Velký výrobce hardware nabídne košt cloudové služby zdarma a dotuje ji částečně hardwarem. Počítá s tím, že když budete potřebovat větší objem úložiště anebo lepší služby, tak si připlatíte. Anebo že zákazník přesvědčí svého zaměstnavatele, aby začal používat jeho řešení, protože je na to zvyklý. Případně ve smyslu defenzivního marketingu nabídnete svoje řešení zdarma prostě proto, aby uživatel neodešel ke konkurenčnímu řešení.

Nevýhodou většiny řešení zdarma je jen omezená záruka za poskytovanou službu. To má dva aspekty: Právní, kdy se ve smlouvě obvykle dobrovolně vzdáváte pro jistotu úplně veškerých práv a nároků a druhý, morální. Morální aspekt je ten, že poskytovatel služby sice vyvíjí upřímné úsilí o zachování funkčnosti služby a vašich dat, ale v případě katastrofického selhání služby vám nedá žádnou kompenzaci. Navíc si rezervuje právo službu měnit, což může být změna k lepšímu, ale taky k podstatně horšímu. Někdy tyto změny mají charakter nepředvídatelný až šílený, o čemž nás může přesvědčit skutečně turbulentní historie RapidShare.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
151 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 69.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.