Metal Gear Solid V: Phantom Pain - famózní završení | Kapitola 3
Seznam kapitol
Série akčních her Metal Gear Solid je tu s námi už přes 28 let. Po několika spin-offech i rozčarování jménem Metal Gear Solid V: Ground Zeroes se Hideo Kodžima vrací na scénu se svým magnum opus. Tato hra by měla být zakončením celé MTG série, tedy jakýmsi vyvrcholením všech Kojimových myšlenek. A to ve velkém stylu.
Jak naznačoval předskokan Metal Gear Solid V: Ground Zeroes, Metal Gear Solid V: The Phantom Pain fanouškům servíruje docela nové mechaniky a navíc se jako vůbec první hra série Metal Gear odehrává v otevřeném herním světě. Obecnou klasifikací Metal Gear Solid V: The Phantom Pain je potom stealth akční hra viděná pohledem třetí osoby.
V Phantom Pain dostala hlavní postava do vínku několik nových pohybů a možností, díky nimž je ještě pružnější a celkově flexibilnější. Abych se přiznala, nikdy předtím jsem nehrála hru, která by co do pohybu měla takových možností, jako Metal Gear Solid V: The Phantom Pain.
Kromě toho, že se Big Boss umí klasicky přikrčit, nebo rovnou lehnout k zemi a plazit se, umí se na místě také znehybnět, což z něj dělá ještě neviditelnější terč. Dále dokáže porážet nepřátele zespodu, za běhu je zase srážet a to ani nemluvím o možnosti střílet z nejrůznějších pozic včetně té na zádech. K dispozici je i několik prostocviků na koni a to včetně těch, kdy se schováte na jednu stranu, za hřbet koně, díky čemuž můžete vcelku nepozorovaně projet kolem vojenské hlídky. O klasickém běhu, skoku a rybičce, díky níž se nepříteli rychle můžete sklidit ze zorného pole ani nemluvě.
Co do soubojového systému a střílení jako takového Metal Gear Solid V: The Phantom Pain zkrátka nabízí hromadu věcí (na některé z nich jsem ve výčtu výše určitě zapomněla), ještě mnohem víc, než nabízejí jí podobné hry.
Spousta ovládacích prvků samozřejmě znamená o něco obtížnější ovládání. Pro každý pohyb je vyhrazeno jedno tlačítko, jehož funkce se může změnit podle toho, zdali sedíte na koni, v džípu, nebo se zrovna pohybujete po svém. Naštěstí pro nás je ovládání poměrně intuitivní, takže si na něj rychle zvyknete. Ovládání je navíc velmi přesné a dělá vždy to, co od něj chcete. Například při jízdě na koni se mi nikdy nestalo, že bych se s ním zasekla o kámen tak, jako se mi to občas stávalo u Zaklínače 3: Divoký hon, což prosím berte pouze jako osobní postřeh.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
