Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables | Kapitola 5
Seznam kapitol
Vždycky jsem byl paranoidní, pokud jde o sběr informací. Proč bych měl někomu dovolit sbírat informace, jaký jsem měl tep na určitém místě a v určitém čase – aby z toho sestavoval grafy a mapy? Pro jednou jsem ale v duchu „dokonalé víry a lásky“ zkusil, jak by mohla vypadat interakce mezi strojem a člověkem, který mu věří. Výsledky byly zajímavé!
Největším problémem u chytrých hodinek je omezená výdrž na baterii. Dva dny jsou spíš výjimka, obvykle je nabíjíte jako mobil. To nakonec není až tak velký problém, protože si prostě zvyknete, že večer dáte do nabíječky jak mobil, tak i hodinky. Bohužel to znamená, že moc nepoužijete funkce sledování spánku, protože hodinky kvůli nabíjení odkládáte. Ta funkce nedává dnes moc velký smysl, u hodinek s plastovým tahem navíc není spaní nijak příjemné.
V praxi se taky ukazuje, že indukční nabíjení by pro podobná zařízení mělo být standard. Ruka se vám potí, spodek hodinek špiní, čištění nabíjecího konektoru je šílené. To, co zatím u hodinek chybí, je schopnost přiživit se na slunečním světle anebo na mechanice pohybu. Ne že by to představovalo nějaký zásadní přelom, ale rozhodně by to pomohlo funkci alespoň v úsporném režimu.
Některé hodinky už podporují možnost dobíjení z přídavného „batůžku“, který dovolí opakované nabití i v terénu, ale problém to prostě je.
Snad se už brzy dočkáme hodinek s tahem, který obsahuje přídavnou baterii, je to trochu neohrabané řešení, ale je to řešení. Výrobci mají na výběr ze dvou možností: Dělat hodinky úsporné s černobílým displejem na bázi e-inku, anebo dělat hodinky s vychytaným barevným displejem. V praxi mi přijde, že správná cesta je barevný kvalitní displej a vývoj směrem k lepším bateriím. Pokud obětujete barevný displej, přijdete o velkou část funkčnosti hodinek – přehledné mapy, možnost třídit informace barevně apod. a to je příliš velká ztráta.
Docela velké námitky bych měl proti mechanické konstrukci hodinek. Krycí sklo displeje je na nejexponovanějším místě, a i když jste na hodinky opatrní, kolizím se nevyhnete. Zažil jsem blízké setkání téměř čtvrtého druhu s cyklistou, který si asi myslel, že řezat to vysokou rychlostí vedle chodců je legrace (chtěl bych vidět, jak by se tvářil, kdyby mu to samé na silnici udělalo auto). Kontakt tam byl, naštěstí ne přes hodinky, ale prostě je to tak, že jejich nejcennější komponenta je přímo na vašem vnějším obrysu. Pád na beton, nárazy do dveří apod. jsou zkrátka pravděpodobné. Moje mechanické hodinky ten problém řeší zvýšeným rámem kolem skla, který přece jen snižuje pravděpodobnost kolize skla a vnějšího světa. Ocenil bych, aby i chytré hodinky přišly s podobným řešením rámu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
