Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables | Kapitola 3
Seznam kapitol
Vždycky jsem byl paranoidní, pokud jde o sběr informací. Proč bych měl někomu dovolit sbírat informace, jaký jsem měl tep na určitém místě a v určitém čase – aby z toho sestavoval grafy a mapy? Pro jednou jsem ale v duchu „dokonalé víry a lásky“ zkusil, jak by mohla vypadat interakce mezi strojem a člověkem, který mu věří. Výsledky byly zajímavé!
Velmi zajímavé jsou informační aplikace. Kvůli malé obrazovce nelze samozřejmě zobrazit webové stránky, i mobilní web je příliš velký, takže na surfování na hodinkách zapomeňte. Něco zcela jiného jsou ale informace typu dopravní spoje, předpověď počasí anebo třeba mapa kombinovaná s navigací. Jste v cizím městě a potřebujete někam dojít – budete kráčet s mobilem v ruce? S mapou? Navigace na hodinkách je jednoduchá, zadáte cíl a mapa vám ukazuje, kde zrovna jste, případně vám hodinky rovnou napovídají a poklepáním vám naznačují, že musíte zahnout do vedlejší ulice. Je to jednoduché, praktické a intuitivní.
Pro úspěch smartwatch jako konceptu jsou důležité dvě věci. Za prvé, je to samozřejmě cena. V okamžiku, kdy budou hodinky stát pouze pár tisícovek, bude spousta hříchů zapomenuta a lidé je začnou používat běžně. Druhým faktorem je správný výběr aplikací. Aplikace musí být nejen funkční, dobře ovladatelné a přehledné, ale taky musí dávat smysl v kontextu hodinek. Plnohodnotný terminál? To asi ne, ale zobrazení zpráv o tom, co zrovna podniká váš server určitě smysl má.
Vynikajícím prvkem hodinek je haptika, tedy schopnost mechanicky interagovat s rukou. Ta se projevuje v ne zcela ještě probádaném ovládání hodinek tlakem (dodnes nedávalo smysl na displej tlačit, takže to není moc intuitivní), ale hlavně ve schopnosti hodinek poklepat na zápěstí. V okamžiku, kdy si přepnete mobil do tichého režimu, je docela snadné přehlédnout notifikaci. Anebo nastavíte vibrace jako tak silné, že vám vrčící mobil prchá po stole a dělá vlastně větší virvál, než kdyby vyzváněl reproduktorem.
Haptika funguje jinak. Vypnete si zvukovou notifikaci a necháte jen funkci haptiky, takže v případě, že se něco děje, vás hodinky upozorní poklepáním. Je to velice nenápadné, přitom to určitě postřehnete. Jako upozornění na zprávu v případě, že musíte být potichu, je to zcela ideální. Na to, abyste postřehli notifikaci, to naprosto stačí. Celkově se mi zdá, že pro hodinky je vhodná spíš uměřená prezentace informací, žádná teatrální show není třeba.
Pokud hodinkám dovolíte přístup ke svým privátním informacím, jako je poloha anebo měření vitálních funkcí (a to je v mém vidění světa VELMI privátní informace), pochopíte další zajímavost: Sílu kontextové informace. Hodinky ví, kde jste a co děláte, což otevírá velmi zajímavé možnosti například pro reklamu. Nemám rád reklamu proto, že je obvykle celoplošná a velmi hloupá. Jako muže mě moc nezajímá prací prášek a už vůbec ne vložky. Kontextová reklama vás ale může informovat o dění ve vašem okolí – tenhle sportovní obchod má zrovna slevy, nedaleko se otevřela nová restaurace. Takovou reklamu vidím jako agresivní, spíš to jsou tipy na zajímavosti v okolí.
Pokud je inteligentně filtrovaná podle vašich zájmů, začne to najednou dávat smysl. Je to podobné, jako když jdete po cestě a narazíte na ceduli, že 300 metrů po odbočce napravo je hospoda. Když je horký den a máte žízeň, může jít o informaci hodnotnou i pro vás. A teď zvažte: Hodinky ví, že už nějakou chvíli sportujete, ví, že je horko a ví, že kolem dokola jinak není místo, kde byste se mohli napít. Dává vám teď podobná kontextová reklama smysl? Mně ano!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
