Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vždycky jsem byl paranoidní, pokud jde o sběr informací. Proč bych měl někomu dovolit sbírat informace, jaký jsem měl tep na určitém místě a v určitém čase – aby z toho sestavoval grafy a mapy? Pro jednou jsem ale v duchu „dokonalé víry a lásky“ zkusil, jak by mohla vypadat interakce mezi strojem a člověkem, který mu věří. Výsledky byly zajímavé!
Nikoliv. Chytré hodinky většinou neduplikují funkci telefonu. Ony ho v mnoha směrech doplňují. Většinou fungují jako řekněme notifikační centrum. Neslouží k tomu, abyste s nimi plnohodnotně reagovali na všechno, co vám z datově-internetové sítě naprší do telefonu, ale k tomu, abyste se jen letmo podívali na informaci, která vám přišla. Maily chodí celý den a někdy jich je tolik, že si zvlášť zatížení lidé maily začali vybírat jenom v určitý čas. Protože nereagovali na maily, byly jim vnuceny komunikátory různého druhu, do kterých se přesměrovala smršť krátkých zpráviček. Problém se nevyřešil, pouze přesunul.
Jdete takhle po ulici a slyšíte, jak vám přichází maily a zprávičky. Píše vám žena? Je to reklama? Stalo se něco urgentního v práci? Dožaduje se vaše dítě pozornosti? S klasickým telefonem ho musíte vytáhnout – zapnout – odemknout – otevřít aplikaci anebo stáhnout info roletku – vypnout – uložit. Dokola a dokola, takže někteří štvanci běhají s mobilem přímo v ruce. Pokud máte smartwatch, prostě na sebe otočíte displej, tím ho aktivujete, přečtete si hlavičku, a když není tak důležitá, tak ruku sklopíte, čímž zařízení zase uzamknete.
Praktickým důsledkem je, že když máte v ruce mobil, cítíte se na ulici tak, že máte plné ruce. Pokud máte na ruce chytré hodinky, máte stále prázdné ruce. Hodinky drží na vaší ruce samy a přitom stále máte proud komunikace na dohled. Je to jednoduché a intuitivní, když jsem testování ukončil stále se mi dělo, že mi mobil zavrněl a moje první reakce byla pohled na hodinky. A teď si vezměte, že aktivujete ještě ovládání hlasem, takže na ně nemusíte sahat vůbec! Možnosti ovládání jsou pro neanglické mluvce zatím omezené, ale jde to dobrým směrem.
Se smartwatch mi dává smysl koncept mikroinformací. Mikroinformace jsou krátké zprávičky, tweety, SMS, zprávy z instant messengeru, bleskovky apod. Tyhle informace jsem neměl nikdy rád, přišly mi jako takové štěky, v případě tweetů dokonce takové štěky bez kontextu do prázdna. S hodinkami ale najednou dávají smysl, velmi jednoduše je můžete sledovat. Pravdou je, že pokud je komunikační proud příliš silný, může to být až otravné, takže je třeba informace filtrovat. Za komfortní bych označil tak tři až čtyři zprávy za hodinu, víc je prostě nepříjemné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
