Agnostická éra: když už lidi nezajímá, co je pod kapotou | Kapitola 3
Seznam kapitol
PC nebo konzole? Apple nebo PC? Atari nebo Commodore? ARM nebo x86? Intel nebo AMD? S postupem doby se zdá, že tyhle otázky mají čím dál tím menší smysl. Z velkých počítačů přecházíme na nicotná zařízení s kratičkou morální životností. Nejmladší generace už nezkoumá hardware, zajímají ji služby.
V oné heroické době jste měli v malíku všechny procesorové rodiny a věděli velmi přesně, která 3D grafika je nejperspektivnější. Vážně se vedly debaty o tom, že šestnáctibitový rendering stačí, jak přesně chladit grafiky, lidi si dělali vlastní chladiče pro GPU a podobně.
Dnes je to marnost. Když jsem pročítal německý hardwarový časopis o historii PC hraní, temně jsem uvažoval o tom, zda má vůbec smysl staré grafiky shánět a dělat k nim třeba samostatnou výstavu. Problém je v tom, že tahle část historie je totálně ukradená mladší generaci, ale moc se o ni nezajímá ani ta generace, která tehdy hrála. Hry? Ano, ty si pamatují. Grafiky? No – možná si vybaví 3Dfx Voodoo. Jenomže to byla hyperpecka, která udělala z 3D akcelerovaného hraní mainstream, zlom srovnatelný například s příchodem mikroprocesoru. Pokud jde ale o ostatní karty, panují tam jenom rozpaky a váhání. Je to asi jako byste si z dějin hokeje matně vybavili jenom Jágra.
„“ od MOS6502 –
Vlastní dílo. Licencováno pod Volné dílo via Wikimedia Commons.
Ve skutečnosti je to problém ještě mnohem větší. V roce 1987 se objevila grafika standardu VGA, což byla (spolu s VGA kabelem) jedna z nejbombastičtějších věcí, se kterou kdy IBM přišla. Z hlediska obecné počítačové historie VGA možná takovým přelomem nebyla, ale právě VGA karta a zvukovka AdLib udělala z PC herní platformu. Najednou jste mohli hrát všechny ty super adventury, co se ovládaly myší a vypadaly tak neuvěřitelně vymakaně. Vzápětí potom ale přišla zvláštní doba SVGA karet.
SVGA neboli Super Video Graphics Array představovaly logicky „další krok“. Zobrazovaly ale tak obrovské množství pixelů, že s tím při vší snaze ani nejmocnější 80386 na závratných 40 MHz nemohly hýbat jenom softwarově. V té době se i na PC s asi pětiletým odstupem oproti ostatním platformám začal prosazovat revoluční grafický operační systém Windows. Ten byl sám o sobě úděsně pomalý a spolu s SVGA grafikou šlo o nepředstavitelně hrůzný zážitek. Při pouhém přesunování oken myší se grafika trhala a dokreslovala se zpožděním.
A tehdy přišla první PC geekovská doba – doba odborného posuzování 2D akcelerace, což se bralo stejně vážně, jako se dnes bere 3D akcelerace. Dnes je to nepředstavitelné. Dnes už nikdo žádné 2D testy spočívající ve vykreslování znaků a čar nedělá, ale v první polovině 90. let to byla absolutně top technická znalost. Rychlosti. Drivery. Kompatibilia. Znalost, které hry podporují které SVGA karty. Umění nastavit SVGA grafiku čistě podle seznamu kompatibility. Přišli jste ke kámošovi, vybrali mu kompatibilní akceleraci pro SimCity 2000 a byli jste za boha.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
