YouTube není médium, YouTube je svět | Kapitola 5
Seznam kapitol
Tento měsíc YouTube oslaví deset let své existence. Teprve deset let – jenže mladší generace si ho přivlastnila tak, jako by tu byl odjakživa a jako by nic jiného nemělo smysl. V naprosté tichosti podryl a podminoval celý mediální svět, aniž by to kdokoliv zaevidoval. Teprve nedávno si televize i klasický web začaly všímat, jak obrovský problém pro ně představuje.
Už dnes je mimo lidské možnosti sledovat všechna videa na YouTube a stále přibývají další. Obsahu je tolik, že normální divák se v něm v podstatě nemůže orientovat sám, potřebuje odkazy a žebříčky. Pokud se nepropagujete, nikdo vás nenajde. James Zem, vývojář YouTube, v roce 2011 uvedl, že 30 % obsahu generuje 99 % views, zbývajících 70 % obsahu pak reprezentuje pouhé jedno procento zhlédnutí. To představuje problém jak pro YouTube, kde musí rekomprimovat málo sledovaný obsah kvůli úspoře místa, tak i pro diváky, protože v té záplavě videí je problém něco objevit.
I přes ohromující délku 3:58 zhlédlo za půl roku Gigantického zmutovaného pavoučího psa
přes sto milionů diváků. Je někdo, komu toto video uteklo?
V záplavě videí se můžete snadno ztratit úplně stejně, jako výrobci videí můžou ztratit diváka. Přestane video bavit? Hop na něco jiného. Sociální aspekty videí jsou důležitější než obsah. Lidi sledují trendy, sledují to, co jim doporučují kamarádi, hledají si spřízněné vydavatelské domy, které nabízejí sety zajímavých videí.
YouTube pochopitelně sleduje, co vy sledujete a začíná vám nabízet to, co by se vám mohlo líbit. V podstatě podle vašich preferencí vytváří vaši vlastní YouTube Bubble. Je to něco jako Google Bubble, ale uzavírá vás to ve světě videí, o kterých si algoritmus YouTube myslí, že je to pro vás to pravé. Pokud se z bubliny chcete dostat, musíte se naučit hledat anebo postupovat podle doporučení kamarádů. Bublina je tím horší, čím nepraktičtější ovladač používáte – s klávesnicí a myší se vyhledává lépe, než s „mávacím ovladačem“ na chytré televizi.
Nástup chytrých televizí je vůbec faktorem, který se bude podílet na konci klasických televizních společností. Do chytrých televizí se stěhuje stále více služeb poskytujících obsah a jejich ovládání je v některých případech jen o něco složitější než volba televizního kanálu. Klasické vysílání ve smyslu nějakým výborem sestavené sekvence obsahu přestává čím dál tím více dávat smysl. Za prvé, vy sami anebo nějaký algoritmus si vyberete takový obsah, jaký se vám líbí – a třeba na jaký máte náladu. Je to lepší, než programové schéma, které vám sestavuje někdo jiný.
Za druhé, pokud se ve světě stane něco důležitějšího, má moderní forma distribuce videa úžasnou schopnost zapauzovat stream a věnovat se tomu, co se děje. Není nutné přetapetovat běžící film pruhem s textem – právě tohle jsou atavismy, které ukazují zaostalost konvenčního vysílání. Podobně jako pračlověk nebyl schopen zastavit mamuta, ani pracovník televize není schopen zastavit plánované vysílání, protože by vlak z pořadů naboural sám do sebe a všechny televizní tiskoviny by běžného diváka pouze mátly. V moderním světě ale takové problémy nemáme a dokonce už nepotřebujeme ani ty tiskoviny, takže problémy technologického pravěku řešit nemusíme.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
