Čip aneb zrození mikroprocesoru – základu pro PC | Kapitola 4
Seznam kapitol
Mikropočítače přišly ke svému jménu mimo jiné i pro použití zcela nové přelomové elektronické součástky. Ta ale nespadla z nebe, protože tehdejší technologie k ní dost nakročila a více vizionářů tušilo, že je něco takového možné. Ale historie se neptá na to, co by se stalo kdyby. Dnes si popíšeme, jak se mikroprocesor zrodil a co z toho vzešlo.
I8008 a první mikropočítače
Procesor 8008 sestával se zhruba 3500 tranzistorů, nataktovat šel na 0,8MHz, a i když byl v některých instrukcích pomalejší než i4004, jeho schopnost zpracovávat celý byte a adresovat neskutečných 16kB paměti inženýrům zvyšovala úžasem tlak a nemohli v noci spát. Objevily se i první počítače, postavené na procesoru 8008 – Micral, Scelbi 8-H, Mark 8. Právě Micral, vytvořený v roce 1973 francouzským týmem, který vedl vietnamský imigrant André Truong Trong Thi, je považován za první skutečný mikropočítač. Používal se především pro průmyslové účely, prodaly se jej pouhé desetitisíce a v USA se moc neprosadil; z toho důvodu historii mikropočítačů příliš neovlivnil a Američané nemají tušení, že je ve vývoji počítačů dokázal někdo předběhnout dokonce o celé dva roky.
Ani ostatní zmíněné počítače neznamenaly žádný průlom, protože šlo většinou o nadšenecké projekty. Některých se prodalo pár desítek kousků, jiné nepřekročily stadium prototypů. Nicméně, a to je to nejzajímavější, základní koncepci procesoru i8008 máme všichni „pod kapotou“ dodnes. I dnešní moderní architektura čtyřjádrových procesorů (Quad Core) má v sobě stále stejné instrukce (i když kromě nich obsahuje samozřejmě i spoustu dalších).
Prototyp počítače s Intel 8008 zdroj: DigiBarn
Existuje nicméně jeden velmi zajímavý a tajuplný mikropočítač, který na tomto mikroprocesoru postavili na California State Univerzity v Sacramentu. Bill Penz se svým týmem zde dal dohromady stroj s barevným displejem, harddiskem, klávesnicí a dokonce i Basicem a diskovým operačním systémem. S ohledem na rychlost procesoru muselo být enormním požitkem na něčem takovém pracovat. Bohužel, z počítače zůstaly pouze nefunkční zbytky, takže celá jeho existence a funkcionalita tak trošku visí ve vzduchu. Můžeme tedy pouze spřádat marné úvahy, co by se asi stalo, kdyby se takový počítač dostal do sériové výroby v roce svého zrození, tedy léta páně 1972. Historie by zcela jistě byla jiná, Bill Gates by nezbohatl na svém Basicu, Jobs s Wozniakem by v garáži také svět nezměnili, zkrátka, vše by bylo jiné. To se ale nestalo.
K výše zmíněným je nutno připočíst ještě jeden mikropočítač. Intel aby ulehčil práci vývojářům, představil speciální vývojový systém zvaný Intellec-8, jakýsi předobraz budoucích mikropočítačů.
Dodával k němu spoustu různých periférií, především tedy čtečku papírové pásky a později přibyl i monitor. Celý tento první pokus o komerční mikropočítač měl jedinou chybičku – stál přes deset tisíc dolarů a měl být primárně využíván pouze inženýry pro tvorbu programů pro procesory firmy Intel. Ty měly být i nadále pouze v kalkulačkách či jiných průmyslových aplikacích. Na nějaké mikropočítače Bob Noyce nevěřil.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
