Ze sálů až na váš stůl: předehra k mikropočítačům | Kapitola 2
Seznam kapitol
Šedesátá léta byla úžasnou dobou optimismu a víry v budoucnost. Generace našich rodičů a prarodičů se tehdy konečně odpoutala od té šedivosti válečných let a užívala si život plnými doušky. Autoři sci-fi psali romány plné letů ke hvězdám či vzdálenějším planetám a občas se v těchto velkolepých představách o budoucnosti objevovaly i osobní počítače.
ARPA
Po nemastných neslaných začátcích, kdy sice agentura existovala, ale tápala ve svém zaměření, se jejím ředitelem stal Jack P.Ruina. Tento první vědec v jejím čele se konečně oprostil od závislosti na armádě a byl ochoten se pustit do projektů, které alespoň na první pohled neměly s obranou země nic společného. Ruina měl cit na vhodné lidi a díky jím vybraným spolupracovníkům zažila ARPA nejdůležitější chvíle své existence.
S její podporou vznikl operační systém Multics, který velmi zásadním způsobem inspiroval pozdější Unix, no a nelze zapomínat na peníze této agentury, které významně pomohly Douglasu Engelbartovi v jeho práci na vývoji systému NLS a s ním spojené počítačové myši. Tím zásadním, díky jehož invenci a tahu na bránu nakonec vznikl Internet, poslední ze slavných výdobytků ARPy zlatých šedesátých let, byl zmiňovaný J.C.R.Licklider.
Licklider nebyl ani technik, ani programátor a už vůbec ne odborník na počítače. Zní to neuvěřitelně, ale jeho původní profesí byla psychologie se specializací na psychoakustiku. Navzdory mnoha pokusům i vědeckým pracím se ale stále zajímal i o ostatní disciplíny, přičemž jej více a více fascinovaly počítače. V tomto směru přelomem v jeho životě se stalo seznámení s počítačem TX-2.
Mladý programátor jménem Wesley Clark mu ukázal základy interaktivního užívání a především sdílení strojového času mezi více uživatelů. Právě tato tehdy zcela nová technologie Licklidera naprosto oslnila a vedla jej k zamýšlení nad budoucností, což si nenechal pro sebe. Stal se uznávaným odborníkem na počítače – on, psycholog, který nikdy nenapsal ani řádek programu a stavbě těch elektronických oblud vůbec nerozuměl.
Ivan Sutherland předvádí Skectchpad – grafický systém pro komunikaci mezi člověkem a počítačem (MIT Lincoln Labs, 1963)
Licklider posléze nastoupil do ARPY a zasloužil se o vznik ARPANETU, nicméně to hlavní, co nás v kontextu s ním teď zajímá, je jeho neustálá podpora pro vývoj systémů s interaktivní komunikací mezi člověkem a počítačem. Je třeba si uvědomit, že původní počítače pracovaly úplně jinak, než dnes. Data se zapsala na děrné štítky či děrnou pásku, stroj značné síly zdroj se spustil a po nějakém čase „vyplivl“ výsledek. Při enormním štěstí, kdy nebyla v datech žádná chyba, byl tento výsledek i správný. Takto se s prvními počítači pracovalo a tehdejší odborníci měli pocit, že jinak to ani být nemůže.