Intel Extreme Masters: světový šampionát PC her | Kapitola 6
Seznam kapitol
Nejznámější týmy světa, nejlepší hráči, milionové ceny, skvělé publikum, obrovský stadion, špičkový hardware a neskutečná atmosféra. Tak lze ve stručnosti popsat monstrózní Intel Extreme Masters. Vyrazili jsme do polských Katovic, abychom vám tuto světovou herní událost i její zákulisí mohli zprostředkovat.
Při zjišťování specifikací počítačů použitých v turnaji jsem měl štěstí na sdílného správce, který mně dovolil nafotit i vnitřek skříně a dal mi přesnou specifikaci. Kromě toho jsme měli možnost probrat i konfigurace počítačů jednotlivých hráčů. Možná jste nad tím neuvažovali, ale na pódiu se poměrně často střídají celé týmy hráčů. Všichni používají stejné stroje. Jak je tedy možné je udržovat nakonfigurované, bezpečné a současně vše mít pokud možno ihned připravené? (Diváci by asi neradi čekali půl hodiny, než někdo nainstaluje ovladače na myš nebo klávesnici.)
Organizátoři na to mají celkem zajímavý postup. Hráč má přiřazen svůj osobní SSD, který se dá zasunout do hot swap pozice na přední straně skříně. Na tomto disku má plně nakonfigurované hry, ovladače, hesla, přístupy atd. Když se přemisťuje z jednoho stroje na druhý, tak stačí vzít s sebou jen disk a je to vyřešené. Dokonce je to vychytané až do takového detailu, že je možné používat jeden SSD disk na obou druzích strojů bez nutnosti doinstalovat nějaké ovladače a podobně.
Vnitřek trénikového stroje
Nyní z jiného soudku. Dostat se na dobrá místa nebo i vůbec do hlediště bylo pro návštěvníky obtížné. Teď si představte, jaký nával byl na podpisy jednotlivých hráčů. Šance zde uspět byla naprosto mizivá. Když uvážíte tuto situaci, tak není zas tak obtížné pochopit, co přišlo potom.
Novináři vycházeli zadním vchodem ze stadionu a nedaleko byl i obchod s potravinami, který jen s obtížemi odolával návalům mas. Také jsem vyrazil občas nakoupit a při čekání ve frontě se ke mně nahrnula skupinka cizinců. Ti se představili jako Poláci někde od Gdaňsku, což je opravdu daleko od Katovic. Následně vylíčili, jak obtížné až nemožné je se dostat dovnitř. To už jsem tušil, o co jde. Chtěli, abych je „protáhl“ s novinářským průkazem do stadionu, že mně zaplatí 100 Euro. Vysvětlil jsem jim, že ten přístup je pouze na jednu osobu a tak reagovali tím, že ode mě koupí ten průkaz. To jsem jim taky vysvětlil, že to není možné a naštěstí jsem měl už zaplaceno, protože začínali být agresivní (ne, že bych se jich nějak obával, ale měl jsem na krku poměrně drahý fotoaparát, takže jsem raději nic neriskoval).
Zpět k hardware. Zajímavostí velkých turnajů jsou i sluchátka. Hráči nepoužívají klasické náušní sluchátka, respektive ne k poslechu hry a spoluhráčů. Používají nějaké pecky nebo obdobu, protože přes ně musí nasadit ještě odhlučňovací sluchátka. Ta neslouží jen k tomu, aby hráče nerušilo okolí (které je často neskutečné hlučné), ale také zamezují hráčům „podvádět“ - protože jsou hry promítané na obrazovky a plátna v okolí herní stage, a jsou i komentované, tak by bylo možné odhalit protihráčovu pozici, taktiku atd. U StarCraftu je to ještě přísnější. Hráči jsou izolování od okolí nejen odhlučňovacími sluchátky, ale i speciální „budkou“. Ta přidává další úroveň zvukové izolace.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
