Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Jak se společnosti přestaly bát a začaly milovat piráty
Jak se společnosti přestaly bát a začaly milovat piráty
autor: Michal Rybka , publikováno 7.3.2014
Jak se společnosti přestaly bát a začaly milovat piráty

No ano, dobře. Trochu jsem si v nadpisu zapřeháněl, protože piráty korporace ve skutečnosti nemilují. Přece jenom snižují zisky a nutí ke změnám zavedených pořádků. Jenomže je nelze vyhubit, takže lze buď pádlovat proti proudu, anebo se pokusit energii proudu zužitkovat. A jak se ukazuje, ono to alespoň částečně jde.


I klasické sdílecí systémy umožňují vydělávat peníze podle toho, co lidi stahují. To lze využít k tomu, že nabídnete svůj produkt i těm, kteří na něj normálně nemají. Samozřejmě jim nebudete nabízet produkt ve stejné kvalitě jako platícím zákazníkům, naopak budete tvrdě bojovat proti každé kvalitní kopii, která se objeví. Zdarma nabídnete film ve výrazně nižší kvalitě, pokud chce zákazník vyšší kvalitu, ať si zaplatí. „Shareware“ strategii lze nasadit i tak, že nabídnete jenom část obsahu: Necháte na sdílecích systémech část seriálu nebo nekompletní verze filmu s tím, že ty fungují de facto jako trailery.

Důležité je, aby zákazník, který má možnost a zájem za obsah zaplatit, dokázal snadno najít placenou verzi a aby byla uživatelsky příjemná. Za prudkou explozí pirátských systémů není totiž jenom expanze internetu, ale často doslova příšerné implementace DRM, které komplikovaly život platícím zákazníkům. Všimněte si, že úspěšné digitální distribuční systémy jsou extrémně jednoduché: Nemají DRM a dovolují takové věci, jako placení jedním stiskem tlačítka nebo automatické obnovení předplatného. Jejich úspěch je založen na tom, že jsou maximálně pohodlné, neintruzivní a nabízí výhodné služby. Docela neuvěřitelným paradoxem je to, že dnes jsou legální komerční systémy jako Apple iTunes, Microsoft Store a nebo Google Play uživatelsky jednodušší a příjemnější, než některé komerční pirátské systémy, které naopak zavádějí omezování rychlosti, objemové limity anebo denní limity.

Jak se společnosti přestaly bát a začaly milovat piráty¨

Sdílecí systémy: umožní vám zaplatit i za software zdarma

Pirátství lze využít i pro určitou verzi distribuované archivace. Světe div se, už se objevily případy, kdy původní vlastník digitálního obsahu přišel o server a tedy veškerý obsah včetně záloh. Konkrétně vím o případu jednoho menšího porno serveru, který jeho provozovateli zkolaboval a on přišel o roky, ehm, tvrdé práce. Samozřejmě je možné se podivit nad tím, že si nezálohoval něco, co ho v podstatě živilo. Buď jak buď se mu podařilo alespoň část obsahu dohledat na sdílecích systémech a obsah částečně rekonstruovat. (Jestli se za to odvděčil tím, že nechal ze systémů obsah smazat nevím, tím se na blogu nechlubil.)

Podobné případy se týkají i historického software a obecně obsahu, který je buď starý anebo není příliš atraktivní. Internet představuje jistou formu živého prostředí, kde servery sice zanikají, ale také vznikají, takže je možné dohledávat staré programy, ovladače a podobně. Velmi cenné a řekl bych až společensky přínosné to je u muzeálního software, který často není možné nikde dohledat. Každý, kdo se zabývá sbíráním starého hardware a software vám jistě potvrdí, že významně častěji narazí spíš na pirátskou kopii než originálů. Pirátské kopie, až na absolutní rarity, přitom nejsou příliš ceněné, jejich výhoda je hlavně v tom, že zachovávají původní program.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
167 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 77.9Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.