Cooler Master MasterCase H500M – skříň s dvojí tváří | Kapitola 4
Seznam kapitol
Aktuálně nejvyšší model série MasterCase přináší koncepci počítačové skříně s vysokým průtokem vzduchu a atraktivním designem, kombinujícím plastové panely s rozměrnými plochami temperovaného skla. Impozantní 200mm ventilátory s ARGB osvětlením mohou být ukryty buď pod kovovou mřížkou, nebo pod takřka čirým skleněným panelem.
Demontáž
Před zamýšlenou montáží komponent počítačové sestav bude nutné demontovat některé součásti z důvodu přístupu do nitra skříně (kryty), další součásti pak demontujeme preventivně, abychom předešli jejich poškození během manipulace se skříní (vnější panely).
Začneme demontáží rozměrného krytu kabeláže za čelem na pravé straně skříně. Je fixován dvojicí šroubů, po jejichž uvolnění kryt podobně jako dvířka otevřeme. Následným nadzvednutím jej vysadíme z pantů a odejmeme.
U dříve testovaného nižšího modelu skříně Cooler Master MasterCase H500P byl použit zajímavý způsob vyklápění čelního panelu, který ovšem komplikoval manipulaci se skříní. V přední části ji nebylo možné za co chytit.
U nejvyššího modelu H500M se výrobce vrátil ke spolehlivější konstrukci upevnění čelního panelu pomocí plastových západek. Na každé straně skříně najdeme uvnitř tři západky, které lehkým stiskem snadno uvolníme.
Po uvolnění západek čelní panel vyklopíme směrem vpřed, nejdříve spodní část a poté tu horní.
Nasávací otvory po okrajích čelního panelu vyplňují přišroubované segmenty kovové, černě lakované mřížky s šestihrannými otvory se vzdáleností protilehlých stěn 2,5 mm. Pro zachycení jemného prachu je z vnitřní plochy mřížky nalepena hustá a docela pevná plastová síťovina.
Podobně je řešen středový rám s mřížkou a s možností záměny za desku z temperovaného skla. Rám je do čelního panelu uchycen pomocí osmi šroubů s gumovými silentbloky.
Po odejmutí čelního panelu získáváme přístup k mohutným 200mm ventilátorům pokrývajícím prakticky celou stěnu šasi. Ventilátory jsou upevněny z vnější strany speciálními dlouhými šrouby přímo do závitů v plechu šasi. V příslušenství skříně máme přibaleno dalších osm identických šroubů pro případ doplnění obdobných ventilátorů na strop skříně.
Abychom se k pozicím stropních ventilátorů dostali, musíme demontovat krycí panel na stropě skříně. Používá stejný způsob uchycení pomocí dvou trojic plastových záslepek, navíc je v zadní části šasi pojištěn šroubem. Ten je zde také proto, abychom mohli skříň při manipulaci bezpečně chytit za madlo v zadní části panelu. Po odstranění šroubu a uvolnění západek stropní panel snadno odejmeme směrem vzhůru.
Obdobnou konstrukci s čelním panelem odhaluje pohled na zadní stranu panelu stropního. Kovové mřížky s jemnou plastovou síťkou jsou k panelu přišroubovány, tabule z temperovaného skla je upevněna pomocí osmi silentbloků.
Pod stropním panelem se ukrývá plechová deska s perforací a otvory pro montáž ventilátorů a radiátorů vodního chlazení. K šasi skříně ji upevňuje šest šroubů. Otvory pro ventilátory jsou symetrické s podélnou osou, u 120mm ventilátorů můžeme volit asymetrické uchycení k jedné z bočních stran. Osm drobných otvorů po okrajích desky slouží k přišroubování 200mm ventilátorů. Ty bychom na desku upevňovali pouze v kombinaci s radiátorem vodního chlazení.
V případě výhradně vzduchového chlazení komponent perforovanou desku s ventilátorovými pozicemi nepoužijeme a 200mm ventilátory přišroubujeme přímo do označených otvorů v šasi skříně. Ventilátory tak budou nasávat vzduch z interiéru bez jakýchkoliv překážek.
V dalším kroku demontáže se pustíme do krytů tunelu na dně skříně a začneme tím předním. Z levého boku jej ke dnu šasi fixují dva šrouby, na opačné straně jej pak jeden šroub upevňuje k přepážce pod základní deskou.
Po uvolnění šroubů kryt vyjmeme a tím získáme přístup ke koši pro dvojici až 3,25" disků. Je zde ukryt také svazek kabelů od čelního I/O panelu a pytlík s granulátem pohlcujícím vzdušnou vlhkost.
Přední plechová část krytu je uchycena pomocí háčků a oddělitelná zatažením vzad. Po odstranění této části krytu získáme v pozici za čelními ventilátory prostor šíře 70 mm, využitelný pro osazení rozměrnějšího radiátoru vodního chlazení.
Dříve, než se pustíme do demontáže zadní části tunelu, musíme z opačné strany skříně demontovat boční plechový kryt prostoru napájecího zdroje. Fixuje jej dvojice označených šroubů. Odejmutí tohoto krytu nebude zrovna snadné, neboť nás překvapí přítomnost řídicího modulu ARGB osvětlení ventilátorů, upevněného ze zadní strany krytu a napojeného na kabely.
Na detailním snímku řídicího modulu vidíme vespod dvojici ARGB výstupních konektorů pro napojení LED osvětlení a 3pinový konektor pro připojení modulu ke kompatibilnímu rozhraní ARGB na základní desce. Nahoře je kabel s micro USB konektorem pro připojení k internímu USB 2.0 konektoru základní desky, vpravo pak klasický SATA konektor pro přívod napájení.
Určitě se ptáte, k čemu slouží napojení řídicího modulu ke kabelu od tlačítka Reset na čelním I/O panelu skříně? Toto tlačítko můžeme využít dvojím způsobem. Pokud kabel od něj napojíme na příslušný konektor základní desky, bude fungovat jako klasické resetovací tlačítko. Pokud však kabel od něj ponecháme zapojený do řídicího modulu, bude tlačítko na čelním panelu sloužit k přepínání mezi jednotlivými módy ARGB osvětlení skříně.
Ovládání pomocí tlačítka na panelu je fajn, ale nač pak řídicí modul propojujeme kabelem k USB rozhraní základní desky? To se v manuálu vůbec nedozvíme. Já vám prozradím, že pomocí softwarové utility výrobce budeme mít možnost řízení adresovatelného RGB osvětlení ventilátorů i v tom případě, pokud naše základní deska tento způsob sama neumožňuje. Modul pak nebude se základní deskou komunikovat pomocí synchronizačního ARGB kabelu, pro nějž nemá deska příslušný ARGB konektor, ale právě pomocí USB rozhraní.
Na tomto místě musím upozornit, že konektory pro RGB a ARGB prvky jsou sice vizuálně velmi podobné, ale významně se liší v zapojení. Konektor ARGB se odlišuje jedním chybějícím pinem, má tedy pouze 3 kontakty. Otvor pro čtvrtý pin je v konektoru zaslepen, takže bez násilí jej nelze do 4pinového RGB konektoru základní desky zapojit.
Nyní se již konečně můžeme pustit do demontáže zbývající části tunelu. Všimněte si, že zadní část krytu tunelu je uzavřena. Výrobce počítá s možností provozování skříně bez přední části krytu tunelu a případně i bez koše s disky. Tím by se za čelní stěnou uvolnil obrovský prostor pro instalaci rozměrných radiátorů vodního chlazení s velkou tloušťkou a s oboustranně osazenými ventilátory. Uzavřené čelo zadního krytu by v tomto případě stále ukrývalo pohled na nevzhledné kabely napájecího zdroje.
Opačnou stranou mince je komplikovanější přístup k modulárnímu napájecímu zdroji ze strany připojovacích konektorů. V případě nutnosti si však pomůžeme povytažením zdroje ze skříně. Pakliže budeme kryt demontovat, z levé strany skříně jej drží jeden šroub a ze zadní strany další dva.
Poslední šroub najdeme na pravé straně skříně v místě, odkud jsme před chvíli odstranili boční kryt s řídicím modulem osvětlení.
Také zadní část krytu tunelu má svou oddělitelnou část. Po uvolnění jednoho šroubu snadno vyjmeme plechový díl z boční stěny krytu, čímž později získáme možnost pohledu na bok instalovaného napájecího zdroje. Zde bývá obvykle umístěno označení zdroje, které tak bude viditelné skrze skleněnou bočnici i v uzavřené skříni.
Po odstranění krytu tunelu máme volný přístup k pozici pro osazení napájecího zdroje. Dostatečně dimenzovaný otvor pro nasávání chladicího vzduchu do zdroje chrání proti prachu kvalitní filtr vyjímatelný z vnější strany skříně směrem vzad. Filtr tvoří houževnatý plastový rám se zalisovanou jemnou plastovou síťkou. Dokáže zachytit i velmi jemný prach a umožňuje čištění jak za sucha pomocí štětce nebo vysavače, tak proudem vody.
Dostáváme se k poslednímu krytu, nacházejícím se na otvoru v přepážce pod základní deskou v místě pod paticí procesoru. Tento plastový kryt je pouze pomocí drobných výstupků zacvaknut do otvoru přepážky.
Koš pro disky nemusíme za účelem budoucí montáže komponent nezbytně demontovat, předvedeme si však možnost jeho posunutí. Celý koš je fixován jedním šroubem a na opačné straně je zasunut do prolisovaného otvoru na dně šasi. Po vyjmutí koši vidíme, že na dně šasi jsou celkem tři prolisy, teoreticky umožňující osazení koše do třech pozic.
Použitelné jsou ovšem pouze dvě přední pozice. Ve výchozí střední pozici nám koš pro disky omezuje prostor pro osazení čelního radiátoru chlazení na 60 mm.
Pokud koš posuneme do přední pozice, prostor za čelní stěnou se zmenší na 15 mm. V zadní pozici koše nám chybí otvor pro fixační šroub. Ten by nebyl velký problém doplnit, ale koš v této poloze současně koliduje se zadní částí krytu tunelu. V praxi tedy nejspíš využijeme výchozí střední pozici koše.
Obnažené šasi skříně nenabízí mnoho míst, kde by se dala změřit síla použitého plechu. Většina hran plechových částí je falcována, malé otvory neumožňují použití šuplery. Nakonec jsem jedno místo našel a u lakovaného plechu naměřil tloušťku více než 0,9 mm. U skla jedné z bočnic jsem pak naměřil 4 mm.
Na obrázku výše vidíme vlevo kabeláž od čelního I/O panelu, jíž dominují dva zdvojené kabely rozhraní USB 3.0 a výrazně kratší kabel s interním konektorem USB 3.1. Tenčí kabely vpravo slouží k připojení ventilátorů a řídicího modulu ARGB osvětlení.
Na závěr představení skříně si ukážeme její příslušenství. Kromě tištěného manuálu najdeme v papírové krabičce pytlík se spojovacím materiálem, kabelovou redukci mezi konektory FAN a Molex, kabel pro druhou větev ARGB osvětlení, pár stahovacích pásek a nakonec hadřík na čištění lesklých ploch. Do příslušenství bychom mohli zahrnout také alternativní skleněnou desku čela skříně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
