Konec vodníků v Čechách aneb chladit vodou, nebo ne? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Vodní chlazení je jeden z nejefektivnějších způsobů jak uchladit i ty nejžravější a nejtopivější komponenty. Tam, kde normální vzduchové chlazení selhává, se dobrý vodník teprve zahřívá. Má ale smysl i v době, kdy jsou nové generace hardwaru čím dál efektivnější a úspornější nebo jejich design ani neumožňuje vodníka efektivně použít?
Když jeden čip netopí dost, tak dva už ano. Výrobci si všimli toho, že když vezmou dvě karty a spojí je, tak výkon se v benchmarcích výrazně zvedne (to, že si nějací uživatelé stěžují na jejich pocit, kdy duální řešení na 50 fps vypadá jako single na 30fps díky microstutteringu, můžeme vesele ignorovat – BFU to přece nepozná, že). A když už nejde vyrobit větší a rychlejší čip, a chcete porazit konkurenci, tak nezbývá nic jiného než vzít víc karet a spojit je dohromady. A když to konkurence udělá rovněž, tak odpovíte kartou, která má už ty dva čipy přímo v jednom balení.
Jako jednu z prvních takových karet, které nesly dvě highendová a žhavá GPU, bych vyzvedl GTX 295. Sám jsem ji měl a musím říct, že myšlenka splácnout dvě karty proti sobě jako sendvič, je minimálně velmi zajímavá. Co je ale mnohem zajímavější, je způsob, jak něco takového uchladit. Vzduchem to prostě rozumně nejde, takže takty i napětí musí být výrazně nižší. Zato voda by zde sedla jako vyšitá.
Výrobci si nedali pokoj a produkovali další a další karty s dvěma GPU. Jejich design se dočkal změny - oba čipy najednou byly na jednom PCB. Vzduchový chladič měl tedy více místa na sání a vyfukování vzduchu v porovnání s GTX 295, ale pořád ty chladiče nebyly ekvivalentní těm na jednočipových GK. Vodník byl tedy opět připraven jako velmi efektivní řešení řady problémů – od nižších taktů počínaje, přehříváním konče.
SLI a CrossFire
Základní desky už nějakou tu dobu mívají více slotů, do kterých lze osadit grafiky, a je tedy přirozené se ptát, proč nepoužít více než jednu kartu. Když nám to dnes dovolí CPU dostatečným počtem PCI-E linek a deska svým BIOSem a čipsetem, případně doplněným speciálními čipy, tak proč ne. Dvě jednočipové karty mají obvykle více výkonu než ta jedna dvoučipová, částečně díky plnohodnotným chladičům.
Ty chladiče jsou ale často opravdu „plnohodnotné“, takže namísto dvou slotů zaberou prostor slotů čtyř. A pokud jsou na desce sloty pro grafické karty ob jedno místo, tak mezi kartami zbývá sotva pár milimetrů. Výsledkem je přidušené nasávání a zvýšení otáček nebo přehřívání karet. Opět validní důvod koupit dva vodní bloky a chladit bezproblémově.
2× CPU
Duální nejsou ale jen grafické karty. Některé serverové desky a čipsety byly lákavé natolik, že je výrobci jako EVGA (a svého času dokonce i samotný Intel) zrealizovali i v desktopu. Zatímco dvě grafické karty může mít kde kdo, tak dvou procesorová deska je u stolních PC raritou. Důvodů je k tomu několik, ale vede cena desky, cena serverových procesorů a pak i malé množství aplikací, které vytíží více než čtyři vlákna, natož pak desítky. Když už se ale někdo rozhoupal ke koupi tohoto extrému, tak čelil problému efektivního chlazení. Narozdíl od vzduchových chladičů obřích rozměrů, které stejně kolidují s paměťmi, jsou vodní bloky kompaktním řešením odvodu velkého množství tepla.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
