Enermax Fulmo – průměr v kategorii mainstream | Kapitola 5
Seznam kapitol
Enermax se už roky zaměřuje především na levnější segment. Asi proto nepřekvapí, že do nabídky zařazuje nový model Fulmo s cenou okolo 2000 Kč, což je nejprodávanější kategorie skříní. Vychází z designu již několikrát použitého, nicméně vše vylepšuje a upravuje po svém... a to není vždycky výhra. Kde jsme našli chyby?
Z exteriéru však ještě zbývá zadní část. Zde jde v podstatě o standard. Od spodní hrany začíná pozice zdroje, která dovoluje PSU upevnit oběma směry a navíc je hrana opatřena těsnícím materiálem, takže je patrná snaha o tlumení přenosu vibrací. Bohužel na šasi je patrná snaha snížení nákladů a po upevnění zdroje byl nepatrný problém s prohýbáním.
Nad zdroje jsou ihned umístěny pozice pro přídavné karty, kterých je zde osm. Díky tomu je možné instalovat až čtveřici grafických karet. Pozice pro karty jsou poměrně rozumně zpracovány, i když záslepky samotné jsou perforované a působí značně chatrně. Skoro jsem měl pocit, že se výrobce snažil, aby ani zde nechyběla perforace. Upevnění je navíc realizováno bezšroubkovým systémem, pro nějž je nutno vyhradit také nějaké místo. Systém pro uchycení je plastový a zasahuje až do zadní části. Vedle se nachází dvojice gumových průchodek pro hadice vodního chlazení.
I/Oshiedl zadních konektorů základní desky je také standardní, takže k němu není příliš co dodávat. Vedle bylo možné vytvořit zadní pozici pro 120mm ventilátor, který je navíc od výrobce už dodán a upevněn. Jde o naprosto běžný černý ventilátor. Pozice jako taková je tvořena perforací ve tvaru včelích pláství a navíc jemně vystouplá směrem dozadu. Jinou velikost ventilátoru není možné instalovat.
Ještě nad pozicí zadního ventilátoru zůstal prostor, kam se aplikovaly další tři průchodky pro hadice vodního chlazení. Jejich účel však příliš nechápu, takže toto řešení považuji za neopodstatněné. Jakoby konstruktér měl snahu přidat moderní prvky za každou cenu, bez opodstatnění potřeby či přínosu k funkčnosti.
Interiér
Skrz zadní část case se samozřejmě dostáváme do interiéru, který je proti konkurenci zase svým způsobem odlišný. Zklamáním je pro mě především šasi, která díky použitému 0,6mm plechu příliš nezáří pevností, i když výrobce se snažil pevnost zlepšit prolisováním – ve velmi významné míře. V rámci funkčnosti však šasi funguje dobře a nebyl problém při instalaci komponent. Konstrukce jako taková je sice samonosná, ale při demontáži krytů a bočnic její pevnost výrazně klesá.
Základním pevnostním prvkem je pak především motherboard tray. Ta je rozložena po celé ploše interiéru, díky čemuž nabízí i možnosti cable managementu. Bohužel otvorů pro vedení kabeláže zde není příliš mnoho a nejsou ani opatřeny gumovou ochranou hrany. Výsledkem je tak velmi podprůměrné zpracování, které konkurenční modely výrazně převyšují.
Patrný je pak otvor pro přístup k backplate základní desky, díky čemuž není nutné demontovat desku při výměně chladiče CPU. V prostoru mezi motherboard tray a pravou bočnicí však není velké množství prostoru. V podstatě lze mluvit o nějakých 18 mm použitelných pro rozvod kabeláže, což je sice „dostačující“, ale ne úplně ideální. Při zběžném pohledu mi bohužel interiér připadá adekvátní spíše k nižší třídě case, což je škoda.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
