Bezpáteřní obr Enermax SpineRex – krok z cesty | Kapitola 5
Seznam kapitol
Po výborných skříních Enermax Clipeus a Hoplite prošel redakčním testem i největší model tohoto výrobce. Nejde sice o úplnou novinku, nicméně z papírových údajů nám přišel SpineRex jako velmi zajímavá case a hned jsme po ní skočili. Po testu už tak nadšení nejsme – kdepak, tudy cesta nepovede. Jedině po snížení ceny.
V rámci exteriéru nám zbývá popsat ještě spodní část skříně. Celý díl je samozřejmě ocelový a napojený přímo na šasi (nýtovaný). Už na první pohled ale zaujmou masivní nožky, které se jen těsně ukrývají pod okrajem plechu.
Asi nepřekvapím, kdy prozradím, že tyto plastové nožky je možné vyklopit směrem ven, čímž vzniknou obdobné nohy, které byly moderní u case vyšších tříd asi před 5-6 lety. Jedná se o prvek, který zajišťuje především větší stabilitu, což se u tak vysoké case rozhodně hodí.
Nožičky se už dnes u velkého množství skříní nenajdou
Kladně musím hodnotit i osazení gumovými polštářky, které zamezují přenosu vibrací na podložku. Celkově se nožky povedly a opravdu působí kvalitním a masivním dojmem. Jen jejich samotné uchycení ke case má trochu rezervy, protože celý plastový dílec drží jediný šroubek, který byl v mém případě u jedné nožky dokonce částečně povolený.
V přední části zasahuje do podlahy ještě masivní kus plastu od předního panelu, který však nemá žádnou funkci. Snad jen může posloužit jako madlo při přenášení. Naopak mezi zadními nožkami se ukrývá otvor pro sání vzduchu ke zdroji. SpineRex převzal tuto koncepci od full-towerů, takže umístil zdroj ke spodní části skříně. Zdroj si tak skrze připravený otvor může sát vzduch mimo vnitřní airflow.
Tento otvor je dostatečně dimenzovaný, takže není třeba kritizovat. Navíc je z vnitřní strany osazen prachovým filtrem, takže ani v tomto není problém. Jen snad to čištění bude složitější, protože se musí vždy demontovat zdroj, jinak se k filtru nedostaneme. Opět tedy drobný detail, který kazí celkové vnímání této skříně. A skrz zdroj se dostáváme i k zadní části skříně. Ta působí poměrně strohým dojmem, nicméně pro mě rušivá je zde až přílišná perforace. Snaha osazení prachovými filtry je tímto způsobem dost degradovaná, ale co se dá dělat.
Hned dole se nachází montážní rámeček pro zdroj, o kterém jsme mluvili. Ten je možné jak demontovat, tak např. jen otáčet, ale jelikož má rovnou předpřipraveny otvory pro obousměrnou montáž, nechápu, kdo a proč by tak dělal. Trochu mi zde chybí gumový nebo pěnový lem proti vibracím, protože v této třídě case bych jej považoval za standard.
Hned nad zdrojem pak vzniká volný prostor, který je způsoben právě specifikací big-tower, nicméně výrobce jej využil na perforaci a také osazení průchodek pro vodní chlazení. Ty jsou zde hned čtyři, takže o nedostatku nemůže být řeč. Bohužel si jejich kompletní využití neumím příliš představit.
Panel pro základní desku a rozšiřující karty je poměrně standardní, tady asi není příliš co hodnotit. Výrobce hned vedle přídavných karet vměstnal ještě perforaci, takže pokud se budete snažit tuto skříň odhlučnit, bude to trochu oříšek. Vedle I/Oshield se nachází ještě pozice pro 120mm ventilátor s vypouklou mřížkou, která je ve stejném designu jako ostatní perforace v zadní části. Širší kousky plechu by mohly způsobovat aerodynamický hluk, ale rozhodně se nejedná o úplně nejhorší řešení.
Mimo těchto prvků nenabídne zadní část nic příliš originálního. Vidět je zde pouze výška case, která odpovídá spíše většímu full-toweru, ale ve specifikaci je uvedeno big-tower. Nyní se ale už podíváme podrobněji na interiér skříně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
