Asus Vento TA-U2 - pořádný průvan v hliníku | Kapitola 2
Seznam kapitol
Skříně s logem Vento asi znáte spíše z herní řady společnosti Asus. Novinka s decentnější stylizací, pevnou konstrukcí, prostorným vnitřkem a hliníkem zaujme uživatele hledající kvalitní skříň. Jednoduchý design s extrémním počtem sedmi větráků se snaží o účinné chlazení a oslovit může i zajímavou cenou.
Při návrhu chlazení pro tuto skříň inženýři využili téměř jakékoliv vhodné místo pro osazení větráku. V modelu TA-U2 je rovných 7 větráků - všechny o rozměru 120 mm. Pro midi tower skříň této velikosti je to neuvěřitelná nálož.
Vzadu pod zdrojem je nejtradičnější místo pro větrák a samozřejmě je i v tomto případě využito. Pochvalu si zaslouží použití drátěné mřížky. S výkonem 2,4 W patří použitý větrák k těm výkonnějším - bližší specifikace o průtoku výrobce sice neuvádí, subjektivní testování jej však jednoznačně řadí k těm nejvýkonnějším na trhu.
Roztáčí se již při 5V a rovnou dosahuje 700 otáček. Již při tomto rozběhovém nastavení silně fouká, což se projevuje mírným aerodynamickým hlukem, a zároveň je trochu slyšet i ložisko. Zvýšení voltáže na 7V posune otáčky lehce přes 1 000 a významně navýší průtok vzduchu. Při plné rychlosti pak dosahuje až 1 850 otáček za minutu při velmi výrazné hlučnosti proudění vzduchu i ložiska větráku.
V ostatních pozicích je použit větrák od stejného výrobce (Martech) s mírně odlišnými specifikacemi. Má nižší výkon (1,92 W) a také významně odlišný vzhled - průsvitné tělo prosvětlené čtveřicí modrých diod. Světelný projev větřáků nelze nijak regulovat, můžete se pouze uchýlit k odštípnutí použitých diod.
Trojice větráků osazená v horní části skříně je otočena tak, že vzduch vyfukují ven ze skříně. Jejich umístění je však poněkud nelogické. Kromě toho, že jsou osazeny nad užším výřezem, než je šířka rotorů, tak jsou při osazení skříně ještě dál blokovány zdrojem a případnou optickou mechanikou v nejvyšší pozici.
Z obou stran jsou navíc uzavřeny poměrně hustou plechovou mřížkou, která výrazně zvyšuje hlučnost proudění vzduchu přes větřáky. Pro napájení využívají neprůchozí molex konektory a nemají ani indikaci otáček. Tento způsob připojení zabere kupu konektorů na kabelech od zdroje a k většině běžných regulátorů jej bez úprav nepřipojíte.
Téměř stejný způsob osazení je i u větráků osazených v bočnici. Použitá mřížka je stejná jako u vnější ochrany horní trojice. Vnitřní strana již neobsahuje žádnou mřížku. Konektory pro napájení jsou opět molexy, které jsou v tomto případě ještě o kousek horší kvůli nutnosti odpojovat konektory při sundávání bočnice - promyšlenější způsob připojení se nekoná. Oba větráky v bočnici jsou překvapivě otočeny tak, že foukají opět směrem ven ze skříně.
Provozní vlastnosti této pětice jsou v zásadě shodné. Větráky se roztáčí již těsně nad 5V, vzhledem k jejich nižšímu výkonu je průtok vzduchu při takto nízkém napětí extrémně malý. Stejně nízká je naštěstí i hlučnost ložisek, vzhledem k velmi nízkému průtoku vzduchu však téměř nemá význam na tomto napětí větráky provozovat.
Zvýšení napětí přináší rozumnější průtok vzduchu, který se však automaticky stává i zdrojem hluku kvůli hustým mřížkám. Hodnota kolem 7V je ještě stravitelná pro méně náročné uživatele bez požadavků „netopýrů". Plný výkon je pak doslova uragán hlavně při současném zapojení celé pětky.
Velmi podobný větrák je i na přední pozici před dvojicí pozic na pevné disky. Odlišuje se v způsobu připojení - využívá klasický 3-pin a díky tomu i indikuje otáčky. Překvapivě má však i mírně odlišnou charakteristiku hlučnosti i provozu. Roztáčí se až při 8 až 9 V se 750 otáčkami za minutu. Již s tímto nastavením je slyšet hluk ložiska a větrák nelze označit za tichý. Při vyšších nastaveních dosahují špičkové otáčky na 1 200 za minutu s vysokou hlučností proudění vzduchu i ložiska.
Zvolený způsob chlazení je poměrně podivný. Ze všech 7mi větráků je vstupní pouze ten přední - ostatní jsou v základu výstupní. Na skříni může vzduch vstupovat dovnitř jen přes čelní panel a není nijak směrován pro lepší chlazení pevných disků. O to se stará pouze přední větrák, který ale ofukuje pouze spodní dvojici z vnitřních 3,5" pozic - horní zůstává zcela mimo. Konstrukce košů na disky situaci s chlazením disků dále zhoršuje.
Alespoň dvojici větráků v bočnici by bylo lepší otočit na foukání směrem dovnitř a využít je tak k ochlazení grafiky i základní desky. Silný podtlak by přitom bylo možné využít pro chlazení disků vhodnou konfigurací vstupních otvorů, kudy by dovnitř proudil chladný vzduch právě kolem nich.
Také způsob napájení větráků není nejšťastnější, protože si vyžádá až 5 molex konektorů. Jednoduché paralelní zapojení případně kombinované z možností základní regulace by se ve skříni s tak velkým počtem větřáků rozhodně neztratilo. Bez regulace je celková hlučnost skříně někde na úrovni startujícího letadla, což je vzhledem k počtu větráků bohužel předpokládatelné. Za nevýhodu lze považovat i nepřítomnost jakékoliv ochrany proti prachu, která bude hlavně u předního větráku docela chybět. Spodní pozice a skříň na koberci je v podstatě vysavač.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
