Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Ten správný okamžik, kdy byste se měli ozvat
Ten správný okamžik, kdy byste se měli ozvat
autor: Michal Rybka , publikováno 12.9.2020
Ten správný okamžik, kdy byste se měli ozvat

O cenzuře na internetu mluvím často, protože roky cítím, jak se stále více utahuje smyčka kolem svobody slova. Ti, kteří vidí tento problém stejně, mají nyní unikátní šanci ozvat se – a dát politikům vědět, že nám to vadí. Řada našich známých osobností založila petici Stop cenzuře, aby politiky upozornili, že cenzura na internetu ohrožuje svobodu slova.


Jsou lidé, kterým cenzura nevadí. Tak za prvé – schytávají to divní lidé, kteří jsou proti konsenzu a to nás trápit nemusí. Konspirační teoretici, pozéři, pravicoví provokatéři, osoby podivné, plochozemci, Dušek, pokud vykládá o Covid-19 a jiní, kteří budou smeteni Demagogy a Manipulátory. Takové nepotřebujeme, bez nich se obejdeme.

Jenomže dnes už se cenzuruje mnohem víc – a za mnohem míň. Za fotku Churchilla se samopalem rozdával Facebook bany. Jsou lidé, kterým byl zrušen účet údajně za to, že se zeptali na osud nějaké deplatformované neosoby. Samozřejmě – nebyli smazáni jen za ten dotaz, prostě aktivisty štvali delší dobu a byla jenom otázka času, až bude nalezen casus belli a budou vymazáni.

Řada podniků má problémy získat úvěr či dokonce přijímat platby, protože se bankám, Patreonu či PayPalu nelíbí jejich podnikání – jako by snad tyto instituce měly právo diskriminovat své zákazníky podle svého uvážení. A udělají to klidně tak, aniž by cokoliv komukoliv vysvětlovaly.

Přišlo to nenápadně, s příchodem tak zvaného islámského bankovnictví, které skutečně diskriminuje jak svoje zákazníky, tak i jejich podnikání, které musí být v souladu s právem šarija. To sice není v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv, ale to se nějak přehlédlo.

Místo toho se rozšířil princip „zákazníky, kteří se mi nelíbí, prostě vykopnu“, což není v souladu s konceptem zákazu diskriminace a tyto instituce se poněkud povýšily i na moc soudní a správní.

V případě sociálních sítí došlo k tomu, že zavedením cenzury efektivně přestaly být platformou a staly se vydavatelem. To je zásadní rozdíl: Platforma představuje veřejný prostor, agoru, kam může prakticky každý splňující minimální podmínky (například zletilost). Může si tam vykládat co chce – a správce platformy za to nemůže být postihován, postihován může být jenom ten daný dotyčný jedinec.

Státům se ale jedinci pronásledují poměrně špatně, takže přesouvají povinnost cenzurovat na dané platformy. Tím se po nich fakticky vyžaduje prosazování státní cenzury – protože velké platformy se na rozdíl od jedinců pronásledují podstatně lépe a navíc mají peníze, o které je lze odrbat, čili pro státy je to win-win.

Tím, že platformy začínají cenzurovat, se ale stávají vydavateli zodpovědnými za obsah, který na nich je – a podle amerických zákonů jsou tedy žalovatelné. To je dost problém, protože se vydavatelé mohou stát sami terčem žalob včetně hromadných – a na to si brousí zuby spousta právníků. Dnes je situace taková, že například Facebook vystupuje střídavě jako platforma a jako vydavatel – podle toho, jak se mu hodí. Samozřejmě jde tam o peníze, svoboda tam nikoho nezajímá.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
157 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 70.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.