Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Cenzura je druhá nejhorší věc, kterou můžeme naučit AI
Cenzura je druhá nejhorší věc, kterou můžeme naučit AI
autor: Michal Rybka , publikováno 18.4.2020
Cenzura je druhá nejhorší věc, kterou můžeme naučit AI

Pravděpodobně se všichni shodneme na tom, že to úplně nejhorší, co můžeme AI naučit, je zabíjení lidí. Hned za ní je ale ta druhá nejhorší věc, kterou AI učíme už teď – a opravdu bychom to dělat neměli. Jde o to, jak umlčovat lidi – jde o cenzuru.


Nová doba, nové myšlenky

Změní se režim, změní se ideologie. A s tím se také změní to, o čem se bavit smíme a co je společensky neslušné, nehorázné a až zničující. A to je obrovský problém, ne však pro cenzory, kteří prostě začnou cenzurovat něco jiného. Zakázaná slova, pojmy, termíny a teorie se změní, samotný proces zůstává stejný.

A takhle to fungovalo až do vzestupu Internetu 2.0, který přišel s myšlenkou, že si obsah budou vytvářet sami. A oni si ho začali vytvářet – chytrý i úplně debilní, levicově aktivistický i pravicově aktivistický. Přišly redneckovské konspirační teorie i kázání žen, co mluví s anděly. Se svým přišli příznivci plochozemě i osoby, které si myslí, že vakcínami chce vláda povraždit jejich děti. Pošahanci, kteří tvrdí, že před nemocí vás ochrání pozitivní myšlení – i konspirátoři, kteří za vším zlem vidí tu a nebo onu vládu, či dokonce tvrdí, že jsou proti nám stejně všechny smluvené.

Nastala prostě zoologická zahrada, do které časem naskočili i opravdoví teroristé a zločinci a hlasatelé dne oprátky či celosvětového džihádu a začali si vyměňovat zkušenosti a poznatky. A v tomhle okamžiku si vlády řekly dost – a mimo to, že začaly budovat systémy na sledování podobných lidí, se rozhodli také znemožnit jim šířit své teorie.

A tak se nám cenzura vrátila. Opět, jako tradičně, se začalo od těch nejhorších případů, které stejně musí dohnat ruka zákona, protože oni jsou úplně, úplně mimo. To se dá pochopit – já u lidí toleruji prakticky jakékoliv přesvědčení, kromě toho, které se aktivně snaží podkopat a rozložit společnost. Slavoje Žižeka si klidně poslechnu, ale lidé, co hodlají konat přímé anarchistické akce, jsou pro mě za hranou – a to platí pro všechny ideologie a směry. S myšlenkovými oponenty se klidně pohádám, ale jakmile myšlenkový konflikt eskaluje k reálnému, tam je pro mě mez.

Takže chápu, že je třeba bránit zlým činům neboli zločinům. Věc zcela jiná je ale kolize myšlenek, kterou nevidím jako negativní – protože musím pochopit ideologii, kterou chci odmítnout. Řada lidí vidí v samotné ideji zločin – ideozločin. Ideozločinem pro ně je samotné šíření či sdělování vadných myšlenek, což je nutno nejen trestat, ale ony myšlenky taky likvidovat.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
92 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 42.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.