Test Intel Core i7-6700K, i7-8700K a AMD Ryzen 7 1700X | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nové procesory AMD Ryzen architektury Zen+ jsou již za dveřmi, a proto se na ně dnešním testem před jejich vydáním trochu připravíme. Tentokrát se podíváme na výkonnější a dražší procesory z vyšší střední třídy, kterým budou vyšší modely nových Ryzenů konkurovat – na Intel Core i7 dvou různých generací a AMD Ryzen 7 1700X.
Metodika testování a přetaktování
Prvními kroky testování je aktualizace biosů základních desek na nejnovější verzi. Pro ASUS ROG Strix Z270F GAMING zůstává již z ledna BIOS verze 1203, ASUS PRIME X370-PRO rovněž zůstává lednová aktualizace BIOS na verzi 3803 a do základní desky ASUS PRIME Z370-A se dostává již nový dubnový BIOS verze 0614.
Testované procesory podléhají stejnému nastavení jako v předchozích recenzích, testování však probíhá na aktualizovaném operačním systému Windows 10 Enterprise v sestavení 16299. Služba Windows update je následně po aktualizování OS zakázána, dále zůstaly zakázané služby Propojená uživatelská prostředí a telemetrie a Windows Defender, aby během testování nezatěžovaly testovací sestavu aktivitou na pozadí systému, a tím neovlivňovaly výsledky testů. Testování her, programů a benchmarků, které nejsou závislé na internetovém připojení, probíhá za odpojeného síťového kabelu, z důvodu zamezení aktivity na pozadí.
V možnostech napájení pro veškeré případy i měření spotřeby procesorů je zvolen – režim vysokého výkonu.
Veškeré benchmarky a testy, mimo hry, 3DMark a PCMark, jsou testovány za použití real-time priority, testy jsem pro jistotu prováděl 2–4× a poté zprůměroval pro zpřesnění výsledku.
V BIOSu nastavení ponechávám defaultní nastavení, pouze paměti nastavuji do profilu XMP / DOCP a při taktování procesorů využívám ladění napájení DIGI+ VRM. Položka ASUS MultiCore Enchancement je nastavena do stavu automatiky, je tedy povolená a v případě procesorů Intel s technologií boost se snaží držet maximální boost frekvenci po čas zátěže, což napomáhá procesorům Intel k lepším výsledkům.
Paměti DDR4 ADATA o kapacitě 2× 8 GB pracují na ve dvou různých profilech v závislosti na použití procesorů AMD Ryzen, či Intel.
- S procesory AMD Ryzen: Efektivní frekvence 2800 MHz a časování 18-17-17-36 1T
- S procesory Intel: Efektivní frekvence 2800 MHz a časování 17-17-17-36 2T
Benchmarky a herní testy probíhají s grafickou kartou ASUS GTX 1080-O8G ROG Strix, integrovaná grafická jádra jsou testována zvlášť v sekci Herní výkon s iGPU
Přetaktování
Procesor Intel Core i7-6700K, vlastním jej již déle než dva roky, mám pro něj tedy odladěné nastavení. Jedná se o delidovaný kousek, kde mezi tepelným rozvaděčem a samotným čipem procesoru je nanesen teplovodivý tekutý kov Coollaboratory Liquid Pro. Procesor mám odladěný na frekvenci jader 4800 MHz při napětí 1,415 V, taktéž i frekvenci cache paměti jsem posunul na 4400 MHz.
Pro zvýšení stability při přetaktování využívám kalibrací napětí pomocí DIGI+ VRM, kterou disponují již řadu let základní desky společnosti ASUS. Zvolil jsem CPU Load Line Calibration: Level 4, CPU Current Capability: 130% a CPU Power Phase Control: Optimized.
AMD Ryzen 7 1700X je další procesor, který již nějakou dobu vlastním. Chytl jsem velmi bídný kus, maximální stabilní frekvence, které jsem dosáhl je 3900 MHz při napětí 1,475 V. K tomu mi napomáhalo nastavení DIGI+ VRM, kdy jsem použil CPU Load Line Calibration Level 3, CPU Current Capability – 140% a CPU Power Phase Control – Optimized.
Při takto vysokém napětí již teploty CPU dosahovaly i více jak 65°C. S kvalitnější deskou by tato frekvence mohla být stabilnější teoreticky i při mírně nižším napětí.
Posledním přetaktovaným procesorem následuje Intel Core i7-8700K. Při prvotním osahávání procesoru jsem zjistil, že se jedná spíše o průměrný kus, každopádně frekvence 5000 MHz na všech jádrech jsem chtěl dosáhnout téměř za každou cenu. Při důkladnějším ladění funkcí jsem se ihned pustil do nastavení kalibrací napětí v záložce DIGI+ VRM.
Následovalo nastavení CPU Load Line Calibration: Level 5, CPU Current Capability: 140%, VRM Spread Spectrum: Disabled, CPU Power Duty Control: T.Probe a CPU Power Phase Control: Standart. Toto nastavení je zcela optimální pro taktování procesorů Intel se základními deskami ASUS za použití vzduchového či AIO vodního chlazení.
Dalšího nastavení, kterého jsem se dotkl je položka CPU Core/Cache Current Limit Max, kterou jsem nastavil na maximální hodnotu 255.50 (A) – z důvodu zamezení throttlování frekvencí při vyšším příkonu procesoru. Rovněž v podmenu Internal CPU Power Management jsem přednastavil položky Long/Short Duration Package Power Limit na nejvyšší hodnotu 4095 (W TDP).
Frekvence 5000 MHz jsem nakonec dosáhl a to při napětí 1,385 V. V zátěži pak procesor s vodním chlazením dosahoval teploty až 92 °C, procesor bohužel nebyl delidovaný a nemělo smysl pokračovat s navyšováním frekvence, takže s touto frekvencí budu nadále pracovat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
