Test pamětí DDR4 Adata Spectrix: 32 GB s RGB LED pro Aura | Kapitola 3
Seznam kapitol
Paměti z řady Spectrix jsou horkou novinkou společnosti Adata. Na oficiálních stránkách se pyšní vysokým taktovacím potenciálem, odvážným vzhledem a efektivním chlazením. Především ale zaujmou něčím jiným: nabízejí podsvícení pomocí RGB LED s dynamickými efekty nastavitelnými přes Asus Aura. Pro příznivce prosklených svítících skříní nutnost!
Taktovací komponenty a použitá metoda
Pro taktování pamětí jsem používal sestavu se základní deskou Asus TUF Z270 Mark 1 s procesorem intel Core i7-7700k Kaby Lake. Benchmark rychlosti pamětí jsem měřil v programu Aida 64 a jejich stabilitu jsem ověřil desetiminutovým testem softwarem Prime 95 s nastavením Blend, které testuje paměť nejvíce. Nastavení, které neprošlo stabilní desetiminutovkou v Prime 95, zde ani zmiňovat nebudu.
Nejprve jsem tedy softwarem Aida 64 změřil výkon jednotlivých nastavení. První na řadě bylo základní nastavení desky, které bez jakéhokoli dalšího nastavování zapne paměti v nejpomalejším režimu, tedy 2666 MHz s napětím 1,2 V a časováním 19-19-19-43.
Poté jsem otestoval paměti s prvním nastavením XMP, díky kterému paměti jedou na 2666 MHz taktéž s napětím 1,2 V a časováním 16-16-16-39.
Nakonec jsem otestoval nastavení XMP na nativní rychlost a voltáž napětí, které výrobce garantuje – tedy 3000 MHz s časováním 16-18-18-36. Tento režim běží na 1,35 V. Nárůst rychlosti oproti dvěma předchozím režimům je zřejmý.
Nejvyšší snadno nastavitelná frekvence
Dále jsem postupoval tak, že jsem do ramek pustil tu největší možnou přípustnou voltáž pro paměti DDR4, abych jí nebyl limitován. V případě DDR4 je maximální „bezpečné“ napětí 1,5 V. Při tomto napětí jsem je jednoduchým nastavením v Biosu rozchodil na frekvenci 3333 MHz. Při testu 3466 MHz však Bios ani nepostnul. Našel jsem tedy pomyslný strop pamětí při jednoduchém přehození frekvence v Biosu.
Po nalezení této frekvence a stabilním bootu do systému jsem si začal hrát se snižováním časování pamětí. Nejprve jsem tedy snížil časování z původních 16-18-18-36 na 15-17-17-42. S napětím 1,5 V fungoval systém stabilně. Oproti tomu režim 14-17-17-42 ani nenaběhl, usoudil jsem, že je zbytečné tlačit níže Cas latency.
Rozhodl jsem se tedy pokořit další pomyslný overclockerský stupínek snížením časování na 15-16-16-44. Se stabilitou opět nebyl problém, ovšem na 15-15-15-42 jsem opět ani nepostnul. Ideální konfigurace pro 3333 MHz je 15-16-16-44 a světe div se, primeová desetiminutovka i benchmark proběhl v pořádku při voltáži 1,35 V. K opravdovému otestování stability při této voltáži by však musel Prime běžet minimálně 8 hodin, abych mohl s jistotou říci, že paměti v tomto nastavení stačí základní nastavení voltů. Jelikož jsem chtěl z pamětí vytáhnout nejvyšší možnou frekvenci, delší zátěžový test jsem nedělal a etapu overclocku při 3333 MHz jsem prozatím ukončil.
Honba za nejvyšší frekvencí
Dalším krokem bylo nalezení nejvyšší frekvence, na které jsou paměti schopné fungovat. Z předchozích kroků jsem věděl, že se reálně nedostanu na takt 3466 MHz. Zvyšoval jsem tedy BCLK (base clock – základní frekvence základní desky) tak, abych se dostal na co nejvyšší frekvenci RAM mezi pomyslnými hranicemi 3333 a 3466 MHz. Násobič odemčeného procesoru jsem schválně stahoval tak, aby se v testu neprojevil vliv eventuální nestability CPU a došlo k co možná nejmenšímu zkreslení testů.
Stropem, se kterým jsem postnul i nabootoval, byla frekvence 3416 MHz při 102.5 frekvenci BCLK (základ Base clock činí 100 MHz). Test s časováním 16-18-18-36 proběhl bez problémů Primem i Aidou. Časování jsem poté ještě stáhnul na 16-17-17-44, i v tomto případě vše proběhlo bez problémů. Potíže nastaly ve chvíli, kdy jsem snížil časování na 15-17-17-34.
Nejvyšší frekvenci jsem tedy, pravda, nalezl, ale časování nešlo stáhnout tolik, jako při frekvenci 3333 MHz. Nastavil jsem tedy o něco nižší a mnohem elegantnější frekvenci 4000 MHz, čehož jsem dosáhl snížením BCLK frekvence na 102 MHz. S touto frekvencí jsem byl schopný stáhnout časování 15-17-17-34 a při 1,5V vše proběhlo bez problémů. Stejně tak naměřené hodnoty se tvářily ze všech testů nejlépe.
Posledním krokem v tomto testu bylo vyhledání ideální voltáže. Zatímco při 1,35 V ani nenaběhl Bios, díky zvýšení na 1,4 V jsem sice nabootoval do operačního systému, Prime nevydržel ani prvních třicet vteřin zátěžového testu. Voltáž 1,41 V hodně pomohla, Prime vydržel do první chyby fungovat krásných 87 minut. Vítěžným nastavením s nejlepšími výsledky, při kterém paměti běžely stabilně necelých 9 hodin (poté jsem test ukončil, error neproběhl), se tak stala frekvence 3400 MHz na 1,42 voltech s časováním 15-17-17-34.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
