Úvaha: Douglas Engelbart, génius ve špatné době | Kapitola 2
Seznam kapitol
Druhého července zemřel Douglas Engelbart, vizionář, který světu přinesl počítačovou myš a celý život se věnoval výzkumu komunikace člověk-stroj. Že vám jeho jméno nic neříká? A Steve Jobs vám něco říká? Tak Steve Jobs je ten týpek, který vzal myšlenky Engelbartova týmu a založil na nich moderní počítačové technologie.
To, co je na Engelbartovi úžasné, je fakt, že navrhl podobu moderních počítačů najednou. Vcelku. V dobách, kdy počítače představovaly obrovské elektromechanické bohy, sídlící ve svých vlastních klimatizovaných chrámech, obsluhované svými kněžími přinášejícími potravu ve formě děrných štítků a předávající výpisy procesím poutníků, kteří „za počítačem“ chodili a jezdili, najednou přišel se zcela jiným konceptem. S představou, že uživatelé sami budou s počítačem pracovat, tato práce bude jednoduchá a snadno pochopitelná, nebude vyžadovat zadávání příkazů, ale uživatelé budou volit činnosti na grafickém rozhraní. Počítače budou navzájem propojené, terminály pro jejich používání budou vzdálené a řada různých lidí bude na dálku spolupracovat a řešit problém přímo ze svých kanceláří. Výpočetní zdroje budou sdílené a tedy efektivně spravované.
Engelbartův tým tehdy přišel s konceptem interaktivního počítače, což bylo v příkrém rozporu s tehdy obvyklým dávkovým zpracováním dat (batch jobs). Dávkové zpracování představovalo jednoduchou formu sdílení nákladných počítačových zdrojů, kdy každý uživatel přišel s úlohou či balíčkem úloh, s daty, celé se to v přiděleném čase nasypalo do stroje, spustilo se to a čekalo se, až z toho něco vypadne. Interaktivita naopak vychází z představy, že si uživatel s počítačem v podstatě hraje, experimentuje, rozvijí představu další práce tak, jak ji počítač zpracovává. Místo toho, aby strojový čas přiděloval zodpovědný pracovník, u interaktivního systému zdroje přiděluje sám stroj podle toho, co který uživatel zrovna potřebuje.
Původní model vyžadoval, abyste počítači předložili data a algoritmus a do jeho práce moc nezasahovali, nový systém dovoloval, abyste k práci přistoupili s hrubými daty a nejasnou představou o tom, jak je zpracovat. To nijak nevadilo, prostě jste postupovali krok za krokem, dívali se na mezivýsledky a na jejich základě pak pokračovali. To navíc podporuje nejvýraznější výhodu interaktivního přístupu, totiž kolaborativnost. Pokud jste nevěděli jak dál, mohli jste práci předat někomu jinému, kdo vám poradí s dalším krokem. Předání práce a debata o problému přitom nevyžadovala, abyste opustili svoji vlastní kancelář, vše jste udělali přes svůj terminál. To byl ohromný pokrok.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
