Úvaha: Jsme chytřejší než naši předkové. Opravdu?! | Kapitola 5

Podobné problémy řešila řada vývojářů – třeba těch, kteří dostali za úkol přeprogramovat kosmickou sondu, toho času již deset let na cestě ke vnějším planetám – a k tomu dostali 200 bytů místa, které mohli využít. A nebo těch, kteří využívali část video RAM pro uložení dat, protože tam bylo zrovna několik kilobytů paměti nevyužitých, což byl v dobách osmibitů hotový poklad.  Bylo to naprosté umění miniatury. Vývojáři využívali ta samá data pro grafiku i zvuk. U videoautomatů hledali tvůrci zajímavý signálový průběh v nějakém obvodu, který by se dal použít pro zvukové efekty. Dnes je ostatně u demoscény povýšeno programování miniaturních dem na samostatnou uměleckou koderskou disciplínu. Řada dem je naprosto úžasných, jen se podívejte například na Chaos Theory ze soutěže Assembly 2006!

Často máme tendenci obdivovat jenom to nejnovější a přehlížet starší technologie, protože vypadají primitivně a slabě. Jenomže i na nich najdeme naprosto úžasné věci, které velmi šikovným způsobem překonávají tehdejší limity. Jenomže problém je v tom, že prostě už nevypadají – alespoň na první pohled – tak efektně. Podívejte se třeba na celkem klasické demo Syndrome z Amigy z roku 1994 – je vychytané, ale „prostě už dvacet let staré“. Když jdete dál do hloubky, vypadají podobné počiny stále zaostaleji – jenomže opět to jsou vynikající věci.

A takhle můžete pokračovat hlouběji. A ještě hlouběji. ZX 81 s jeho pouhými čtyřmi čipy? Frajeřina! První kalkulačka s LCD displejem? Úžasná věc! Connection Machine od Thinking Machines? Neuvěřitelný design! Vysoce paralelní stroj s designem „kostky tvořené z kostek“, stěnami z plexiskla a blikajícími červenými diodami je futuristický design pro dobu ještě futurističtější, než je ta naše. Famózní design z roku 1987 přitom nebyl jenom pro zábavu: Každá rozsvícená LEDka znamenala, že její procesor zrovna vykonává instrukci. Čím více panel při běhu vašeho programu svítil, tím efektivněji jste vytěžovali počítač!