Inspirující setkání s Romanem Kiššem, tvůrcem PMD 85 | Kapitola 7
Seznam kapitol
V následujícím článku, který se zcela vymyká zavedeným zvykům PCTuningu, najdete zajímavý mix životních zkušeností Romana Kišše. Tento vývojář působí v IT přes 40 let, je desetinásobným držitelem ocenění MS Most Valuable Professional a stále má přehled o aktuálních technologiích. Jak vést úspěšně projekty a udržet se na vrcholu?
Zajímavá je vstupně-výstupní deska. Na školní počítač je neuvěřitelně složitá, byla složitější než celý motherboard! Důvodem pro její vznik byly potřeby zdravotnictví a průmyslu, protože s ní PMD 85 mohlo fungovat jako náhrada podstatně dražších zahraničních strojů. Deska obsahovala rozhraní IMS2 a HPIB pro připojení měřáků a dalších rozhraní – no a v tom je možná ta zásadnější inspirace HP85. Je zajímavé, že I/O desku je možné odpojit, je připojena přes paralelní port stejně jako ROM modul. I bez ní počítač přesto funguje, z hlediska výuky ve školách byla nadbytečná. Ostatně domácí klon PMD 85, tzv. Maťo, právě tuto desku nemá.
PMD 85 obsahuje tři fundamentální zlepšováky: Návrh videoprocesoru, mechanismus refreshe pamětí a spolupráce videoprocesoru a paměti. Nedostatek Kišše nutil k inovativním řešením, takže vytvořil paměť se sdíleným cyklem. Dynamická paměť vyžadovala obnovení (refresh), ale jeho napadlo, že by místo něho mohl využít přístup videoprocesoru, který by v zásadě fungoval jako refresh. Tím ho mohl vynechat úplně a výsledek byl navíc rychlejší.
Později vznikl návrh na čip, který by zjednodušil polovinu desky, i spotřeba by klesla. Trochu se to podobalo čipu ULA, který u Sinclairu ZX Spectrum radikálně zjednodušoval konstrukci počítače. Tento návrh byl rozpracován na papíře, existoval už v letech 85/86, takže se mohl objevit už v PMD 85-2. Problém byl v tom, že by se čip nevyplatil u stotisícových sérií, byl specifický jenom pro PMD 85. Nakonec z toho sešlo a PMD 85 se vyrábělo tak, jak bylo.
První prototypy PMD 85 byly z plexiskla. Pak vznikla první verze, piešťanská. Vypadala moderně, ale neměla oddělený modul ROM. Udělalo se asi 5000 ks, plasty byly jednoduché, málo pevné, vrtané, ohýbalo se to. Pro výměnu ROM to bylo nutné rozebrat, což nebylo praktické. (Nicméně opět pokud o nějakém takovém víte, dejte mi vědět!)
Poté, co s PMD 85 uspěl, jeho pozice se rázem zlepšila. Soudruzi mu řekli, ať sepíše svoje osobní a pracovní požadavky. On chtěl „iba passport“. Jenomže soudruzi se báli, že uteče za sestrami do Kanady, takže mu dali pracovní pas, na který směl jenom do východního bloku. V praxi to vypadalo tak, že jeho kolega směl jet do Západního Německa a on jen do Sovětského svazu. Moc si na to nestěžuje, i v Rusku to bylo zajímavé, viděl Lenina a tak. Navíc měl zákaz účastnit se přednášek, kde vystupoval někdo ze zahraničí, takže i taková cesta do Sovětského Svazu představovala jisté plus.
Z pracoviště ho nicméně přeřadili, protože „žádný šéf nemá rád, když mu na pracoviště vleze bez ohlášení první tajemník strany“. Poptávka po PMD 85 byla obrovská, stala se z toho státní a politická priorita a neustále tam za ním někdo chodil. Dělal proto na Didaktiku Alfa pro Skalicu, který byl s PMD 85 kompatibilní. Aby bylo možné využívat existující programy, rozhodli se tehdy udělat Didaktik Alfa jako klon PMD 85, s tímto rozhodnutím tehdy panovala spokojenost. (Didaktik Alfa je dnes ale málo známý, jeho popularitu podstatně překonal Didaktik Gama, který byl kompatibilní se ZX Spectrem. Ale to byl už úplně jiný stroj.) Vznikl ještě další s PMD 85 kompatibilní počítač – Maťo. Košš na Maťovi nedělal, ale dal k němu souhlas.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
