Úvaha: Proč jsou vlastně staří ajťáci konzervativní | Kapitola 3
Seznam kapitol
Jsou? A pokud ano, tak co tím sledují... Bojí se nových technologií? Vysmáté mládí v ničem nevidí problém a hned se nadchne pro každou novinku, ti starší ale zpravidla ke všemu přistupují s despektem. Zkusili jsme se mrknout do obou táborů a zhodnotit, jaký přístup je pro IT život (a hlavně jeho vývoj) lepší.
S věkem roste smysl pro pohodlí, což vysvětluje pozorování, že mezi mladšími je hodně guruů přes design, ale málo přes ergonomii a naopak. Dokud jste mladší, preferujete originální a neotřelé před pohodlným, ba co více, preferujete změnu samotnou proti pouhé stagnaci. S postupem času vás začnou štvát „inovace“ systému, které zvyšují počet nutných kliknutí, stěhují funkce systému jinam a nebo mění význam shortcutů. Je zásadní rozdíl mezi „inovací“ (učinění novějším) a „vylepšením“ (učinění lepším). Jak trefně poznamenal jeden z diskutérů, vylepšení je, když zavedete automatickou spojku a zjednodušíte tím ovládání, zatímco přehození pedálů je „inovací“, ale rozhodně ne „vylepšením“.
Argument, že uživatel, který žádá jednoduchost a ergonomii místo inovace, je hloupý a líný, neslyším poprvé. Na počátku 90. let se prodávaly kapesní PC kompatibily Hewlett Packard 200LX. Neměly první řadu numerických kláves – ta řada byla použita jako funkční klávesy, zatímco numerické měly samostatný numerický blok. Šlo o překvapivě praktické řešení, pokud jste nechtěli psát česky. Aby se do počítače čeština někudy vůbec dostala, vymyslela jedna firma řešení, které spočívalo v tom, že přes Alt se psaly české znaky, takže Alt-A udělalo „á“ a podobně. Problém je samozřejmě v tom, že od „e“ existuje varianta s čárkou a háčkem, což bylo kujónsky vydumáno tak, že „ě“ se dělalo Alt-Q.
Bylo to absolutně příšerné řešení, totální hack, aby se do počítače dostala alespoň nějaká čeština. Nějak se to dalo využít například na vytvoření kontaktů – ale psát na tom celý den poznámky? Šílené. Nesmírně arogantní prodejce, přistupující k prodeji v duchu „a co jiného bys chtěl, blbečku, kupovat, když je standardem MS DOS“, se nestačil divit, když jsem mu řekl, že než tenhle paskvil, tak to si raději koupím Psion, který měl standardní český layout. „To se nezvládnete ten layout naučit? To jste vysokoškolský student?!“ motivoval mě s nepředstíraným pohrdáním.
Ano, byl jsem vysokoškolský student a odmítl jsem se naučit takovou trivialitu, jako totálně zprzněný layout. Z nepochopitelných důvodů jsem odmítl vydat zcela rozumných dvacet tisíc za pohackovaný systém a nepochopitelně jsem zvolil řešení, které nebylo průmyslově kompatibilní, zato se na něm dalo psát normálně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
