Úvaha: Copy&Paste + Google. Jak se ztrácí naše znalosti
Seznam kapitol
Byl jsem vyzýván, abych napsal nějaký názor na to, jak se nám ITU pokouší cenzurovat internet. Protože o tom teď píše každý. Jenomže stejně jako každý jiný o tom, co se na zasedání ITU odehraje, vím prdlajz a nehodlám jako každý jiný tepat prázdnou slámu. I bez cenzorů má internet problémů dost!
V hrubých rysech si střet zájmových skupin v rámci debatních kroužků ITU dovedu představit: Irán bude chtít, aby se internetem linul pouze zpěv muezzinů, Čína bude chtít povolit jen oslavy úspěchů Strany a Lidu, Taliban bude žádat o povinné vysílání poučných poprav pro děti, Británie bude prosazovat povinné nahrávání uživatelů přes webkamery, Francie bude tlačit systém „třikrát a dost“, protože byl vynalezen ve Francii a co je vynalezeno ve Francii, to je nejlepší.
Vatikán bude chtít zakázat veškeré hardcore porno s výjimkou Umučení Krista od Mela Gibsona. Indie bude protlačovat zákaz propagace hovězího a veganské feministky pak zákaz zobrazování veškerého masa, hovězího, kuřecího i ženského. A nezapomínejme na americké korporace, které si chtějí rozporcovat svět na market segmenty a budou chtít, abyste při připojení vložili do mašiny rovnou kreditku, aby vás mohly příhodně stáhnout o prachy pokaždé, když se podíváte na nějaký klip.
Zkrátka – klasické pandemonium. Můj názor je jasný, vzal bych velké koště a celou tuhle cenzorskou bandu ohavných přežilých pavouků bych hnal do pryč. Nechme je, ať se pohádají a zatím vám doporučuji podepsat nějakou petici, která těmto poslům starého světa sdělí, kam si myslíme, že by měli jít – třeba tu od Googlu: Až se nějak dohodnou, tak můžeme zase vyrazit protestovat do ulic, ale zatím bych jim dal šanci, ať se ideálně nakrmí na rautech, popláčou si, že cenzura už není co bývala, a rozejdou se bez jakýchkoliv závěrů zase v míru domů.
Pravdou je totiž to, že internet má dost problémů s misinformacemi i bez lidí, kteří je chtějí účelově překrucovat ve jménu toho či onoho světonázoru. Internet vytváří svůj vlastní informační mikrosvět, kde běžně opisuje každý od každého a tím vytváří virtuální realitu, která nemá skoro nic společného s reálným světem. Úplně klasickým příkladem může být tak zvané arabské jaro, které díky části arabských internetových aktivistů vypadalo jako prodemokratické a moderní hnutí, takhle tyto informace přebírala i konvenční média a málokdo dbal varování, že to, co se po internetu z revolučních arabských zemí šíří, je jenom velice úzký pohled velmi minoritní moderní skupiny. Dnes Západ jenom v úžasu sleduje, čemu že to vlastně pomáhal.