Pohled jablíčkáře – jaký je nový iPad a jeho příslušenství? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Souhlasím s tím, že nazvat nový iPad následující po iPadu 2 jako „(ten) nový iPad“ je trochu divné. Já bych klidně zůstal u iPadu 3, číslování vnáší do produktové linie větší pořádek. Nicméně nová placka se už u nás týden prodává, týden ji s sebou nosím místo placky staré a s chutí se můžeme vrhnout do recenze, podepřené praktickým používáním.
Vzhledem k tomu, že formát tabletu je tu s námi už třetí sezónu, utěšeně nám rozkvetl do celé řady podob a zvláště iPad se už používá v profesionální praxi zcela normálně a prodeje stále rostou, můžeme s klidem říci, že se o žádnou „módní vlnu“ nejedná. I webová média, která se před dvěma roky celému konceptu tabletu smála a považovala ho za předem odsouzený k neúspěchu, už dnes jenom poštěkávají, že prý jsou fronty na nový iPad nějaké krátké a že má prý potíže s wifi. Tvrdit o něm, že je neúspěšný, už totiž nelze. Někdo to stále nechápe, tak tam snad pomůže osobní zkušenost a nebo se holt musí smířit, že už žije ve světě, kterému nerozumí. To se nám nakonec stane všem, já zase nechápu, co je úžasného na sociálních sítích. Moje babička za pro změnu nikdy nepochopila, k čemu že jsou vlastně vůbec ty počítače. Každý máme limit někde jinde.
Osobně naprosto rozumím tomu, proč je nový iPad výborný. Má svoje mouchy, to nepochybně, ale metodou mírné evoluce dospěl do podoby, kdy odsunul moji notebookovou flotilu čistě do role elektronického psacího stroje pro typování veledlouhých textů po hospodách. Základní charakteristiky tabletu zůstaly stejné: Je to „always connected“ osobní zařízení převážně pro konzumaci obsahu s mírně rozšířenými možnostmi vstupu oproti původní verzi – má kameru a rozeznávání hlasu. Ten, kdo by se pokusil přejít na nový iPad ze „dvojky“, asi až tak nadšený nebude, ale rozdíl oproti původnímu iPadu je zcela zřejmý.
Prvním a zásadním rozdílem je displej s vysokým rozlišením. Je naprosto úžasný, ohromný a stále se divím, jak je možné, že se někdo dnes stále pokouší prodávat notebooky s mnohem větší obrazovkou v rozlišení 1366x768.
V prvním okamžiku jsem si rozdílů až tak nevšiml, přišlo mi, že „ona to zase až taková bomba není“, ale pak jsem se podíval na starý iPad... a viděl jsem rastr. Strašný rastr, vypadalo to jako pohled na sídliště z dálky a nebo z okna přes síť na mouchy. Naprosto zásadní rozdíl je ve chvíli, kdy začnete číst text – webové stránky najednou nemusíte začít zvětšovat, protože ačkoliv písmenka mají jen dva až tři milimetry, stále jsou jasná a zřetelná. A ještě mnohem lepší je to při čtení PDF: poprvé jsem nemusel zvětšovat dokument velikosti A4, šel normálně přečíst! Čtení je s novým displejem zkrátka radost. Příjemnému čtení časopisů napomáhá taky silnější hardware, listování PDF s komplexním obsahem je podstatně plynulejší a skoro tam nejsou žádné záseky. (Původně jsem chtěl napsat to, že tam „vůbec“ nejsou záseky, ale dvoustrana Scientific Americanu s ilustrací nějaké kosmické observatoře mu přece jenom dala zabrat.) Původní hry pro iPhone se stále skvěle zvětšují a pokud podporují v kódu Retina displej, vypadají na novém iPadu podstatně lépe, protože systém zvětšuje jejich HD verzi.
Všechny dobré vlastnosti, které měl původní iPad, jsou zachovány – snadné otáčení displeje, zamykání, dlouhá výdrž na baterii i zcela „bezešvý“ přechod z připojení přes wifi na 3G a naopak. To, co mě ohromilo, byla lehkost, s jakou proběhla migrace na nový systém: iPad se mě po zapnutí zeptal, jestli se budeme obnovovat pomocí iTunes, já řekl „ano“ a za zhruba hodinu do něj automaticky natekl stejný obsah, který byl na původním iPadu – aplikace i data! Těším se na den, kdy si koupím nové PC a ono si samo automaticky zařídí, aby si nainstalovalo to samé, co měl starý počítač včetně dat a nastavení. Tohle jsou ty drobné detaily, které se mi u Apple líbí.
Nový iPad je o poznání živější, než byl ten starý. Oproti původnímu iPadu má zvětšenou paměť z 256 MB na 1 GB, což je hodně znát hlavně při surfování, kdy už konečně můžeme používat rozumně taby (s 256 MB to bylo skoro nepoužitelné), ale i hry padají obvykle mnohem méně (tedy až na velmi staré hry, které mají nějaké problémy s operačním systémem a padají naopak častěji – stejný problém jako s Windows). Multitasking je svěží a výborně tam fungují i gesta pěti prsty („vytažení taskbaru“, „přetažení aplikace“ nebo „zobraz desktop“). Najednou zjišťujete, že vlastně nepotřebujete ani klávesu Home, gesto je rychlejší a při ovládání plynulejší!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
