Úvaha: Prohráváme technologický souboj Evropa vs. Asie | Kapitola 2
Seznam kapitol
Řada lidí nese nelibě technologický a hospodářský úspěch Dálného východu. Odhlédněme na chvíli od ekonomické reality, která nutí moderní manažery mířící za zisky putovat se svými kočovnými fabrikami do dalších a dalších zemí, kde shánějí pracanty za co nejméně a pranic nezáleží na tom koho, co a v jakém rozsahu zničí.
Ano, je tu paralela s antickým světem – fanatičtí křesťané sice zničili knihovnu v Alexandrii (viz např. film Agora) a ve jménu duchovna uvedli Západ do tisíc let trvající doby vědeckého, technologického a intelektuálního temna. Jenže hellénčtí myslitelé sami neudělali nic pro to, aby proměnili své pokročilé úvahy v něco praktického, aby rozvinuli koncept Heronova parního stroje nebo analogového počítače, jako byl stroj z Antikythery. Byly to unikáty, zajímavosti, ale nevedly k vývoji strojů ani počítačů. Jisté znalosti z Herona zachránili arabští intelektuálové, ale stroj z Antikythery byl úplně ztracen a jeho smysl byl vyvozen teprve nedávno, takže se nijak nepodílel na vývoji výpočetní techniky.
Je to úchvatná ilustrace toho, jak pokročilé byly „starověké“ technologie, ale zároveň také toho, jak totálně byly tyto poznatky ztraceny a musely být znovu a úplně nezávisle objeveny. Neuvěřitelné mrhání intelektuálním potenciálem!
Kdyby byli hellénští vládci více progresivní, mohla by se technologická civilizace rozvíjet už dříve a díky jejím praktickým přínosům by možná nebyla vyhlazena náboženskými fanatiky. Zajímavou hračku můžete zničit coby ďáblovo dílo – ale udělali byste to samé s traktorem, který vám pomáhá obdělávat pole? Od parního stroje není k parnímu traktoru až tak daleko, ale tento krok hellénský svět prostě neudělal. Čína a Japonsko trpělo vlastně tím samým problémem. Vždy to byly úžasně pokročilé civilizace, kterým ale nějak chyběl impuls, proč se vyvíjet dále. Velmi brzy dosáhly pozoruhodných úspěchů, které se ale neproměňovaly v další pokrok. Ustrnuly, zlepšovaly dosažený výsledek, ale nešly dále, nerozvíjely dosažené technologie.
Kvalita jejich výrobků ale byla často velice pozoruhodná a smysl pro detail téměř neuvěřitelný. Osobně jsem se před nedávnem seznámil s kvalitou japonských zbraní, na kterých bych rád ilustroval své přesvědčení o tom, že tento národ byl předurčen k úspěchu v moderní společnosti vždy, jenom byl jaksi hibernován vlivem společenského uspořádání. Přestože Japonci tvrdí, že technologii výroby parciálně kalených zbraní objevil kolem roku 700 našeho letopočtu jejich kovář Amakuni, je velmi pravděpodobné, že ve skutečnosti „převzali“ (čili ukradli) technologii parciálního kalení oceli od Číňanů v 10. století.
Parciální kalení funguje tak, že část čepeli meče pokryjete speciálním jílem. Čepel se rozžhaví na správnou teplotu, která se dodnes kontroluje zrakem – podle barvy ohně – a pak se čepel ponoří do vody. Nezakrytá část čepele se zakalí, část chráněná jílem ne, čímž se jednak dosáhne odlišné tvrdosti jednotlivých částí, ale také japonský meč získává své charakteristické zakřivení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
