Crucial M4 128 GB prohání i 240GB SSD s řadičem SandForce | Kapitola 7
Seznam kapitol
Crucial M4 je na trhu prověřené SSD, které si už za dobu svého prodeje získalo renomé nejen u odborné veřejnosti. Po updatu firmwaru na verzi 0009 se dočkal i slušného posílení výkonu. Spolu s vysokou spolehlivostí a poměrně nízkou cenou je pro mnoho uživatelů často jasnou volbou i přes nižší specifikační rychlosti.
Testy malých souborů jsou pro aktuální použití SSD disků na běh operačního systému a aplikací nejdůležitější, a proto jsem se rozhodl rozdělit je do dvou kapitol. Doufám, že i díky tomu si mnoho dalších uživatelů (zákazníků) uvědomí, že se při výběru SSD nemají koukat na sekvenční specifikační rychlosti, které řeknou o samotném disku kulové. I nejlevnější SSD totiž může mít sekvenční rychlosti hodně vysoké, když však dojde reálné využití, ukáže se, že takové specifikace nemusí znamenat tak vysoký výkon a nízká cena nebude stanovena jen tak.
Pojďme však zpět ke grafům a výsledkům. Ve druhé kapitole testů přenosů malých souborů si ukážeme, jaký je rozdíl v rychlostech u komprimovatelných a nekomprimovatelných 4kB souborů. K tomu přidám i testy s frontami datových souborů. Testy QD (Queue Depth - hloubka fronty) nám ukážou, jak u SSD funguje technologie NCQ, která má ideálně rozřazovat soubory při situaci, kdy jich do SSD přijde více najednou a řadič se je snaží co nejrychleji zpracovat.
První dva grafy ukazují výsledky z testu Anvil Pro při čtení 4kB souborů. V obou vidíme rozdělení na výsledky s plně komprimovatelnými a plně nekomprimovatelnými daty. Do testů v Anvil Pro je už dostaly i SSD s jiným řadičem než SandForce, takže jsou hned zajímavější.
Crucial M4 128 GB nezajímá komprimovatelnost dat, jeho výsledky jsou obou případech stejné, což platí i pro OCZ Octane. Řadiče SandForce SF-2281 nemají u nekomprimovatelných souborů o menších velikostech takové propady jako u sekvenčních testů, ale rozdíly tam přeci jen jsou. Jejich výsledky jsou však i tak velmi dobré, často jedny z nejlepších. Při porovnání obou grafů vidíme, jak si vedou SSD se samotnými 4kB soubory a s jejich QD4 frontou. Největší nárůst výkonu je u Crucialu M4, kde je dokonce u QD4 testu větší než čtyřjásobek základního testu, zatímco u Corsairu Force GT je nárůst pouze o něco více než dvojnásobný.
Důležitost testů komprimovatelnosti a fronty QD4 při čtení 4kB souborů: tyto dva grafy jsou nejdůležitější ze všech testů, které můžete v recenzích vidět. Čtení je důležitější než zápis, který probíhá nejčastěji jen jednou, zatímco data se čtou opakovaně. Reálně používaná data nejsou v průměru ani plně komprimovatelná, ani nekomprimovatelná, a proto je potřeba znát oba výsledky a zda se mezi sebou liší. Navíc při běžné uživatelské práci nedochází skoro nikdy k tomu, že by fronta souborů, které se mají číst, byla větší než QD5 - nejčastěji se načítají postupně. Proto je dobré vědět, jak SSD umí zpracovat více požadavků najednou, s jakou účinností proti požadavku jednomu. Anvil Pro je výborný testovací nástroj, který umožňuje plno nastavení a možností a jeho výsledky odpovídají ostatním kvalitním testům. To jsou hlavní důvody toho, proč tyto dva grafy brát nejvážněji ze všech.
V zápisu 4kB souborů se Crucial M4 drží výborně i při konkurenci 240GB modelů s řadičem SandForce. Výsledky v zápisu ale nejsou tak důležité, což bych shrnul dvěma body, které je potřeba brát v potaz:
1. Zápis je u pevných disků obecně mnohem podřadnější než čtení. Operační systém, aplikaci či hru totiž instalujeme jen jednou, potom už jen čteme nahraná data. V operačním systému pracujeme stále, aplikaci načítáme i několikrát denně, stejně jako hru.
2. Fronta souborů při zápisu i vzhledem k prvnímu bodu nastane jen málokdy. Navíc si nejsem vědom, kdy vůbec může na stolním počítači nastat situace, kdy se bude chtít uložit více souborů najednou a ne za sebou. V tomto případě by mohlo záležet na naprogramování aplikací, aby tuto možnost využívaly.
Zásadním bodem by mohlo být i to, že ač některý SSD dosahuje u čtení 4kB souborů 25 MB/s a druhý „jen“ 18 MB/s, reálně rozdíl nepoznáme. Tím chci apelovat na všechny uživatele, aby u testů přemýšleli a nerozhodovali se pro jeden či druhý SSD podle rozdílu 5 MB/s v několika testech.
Dalším zásadním faktem je to, že při uživatelském využití (na rozdíl od například serverového) SSD nedochází k situaci, kdy by musel disk řešit více než čtyři nebo pět požadavků najednou. U zápisu jsme si řekli, že k tomu nedochází v podstatě nikdy, u čtení se to stát může, ale opět jen v omezeném množství. Koukáte tedy, že OCZ Vertex 3 Max IOPS dosahuje skoro čtyřikrát vyšší rychlosti v zápisu 4kB souborů při nahrnutí fronty 64 požadavků najednou? Ano, je to tak, jenže k čemu mu to je, když se to reálně nikdy nestane?
Zde už narážíme na marketing a fakt, který jsem zmínil dříve. Běžný zákazník vidí 200 MB/s a 50 MB/s, vidí velký rozdíl, ale už se nezabývá tím, zda je to relevantní test, který mu může reálně pomoci. Jak dle vysvětlení situace vidíte, poslední tři grafy výše jsou zcela irelevantní, nemají žádnou váhu a jsou dá se říci zbytečné. Dávejte si proto pozor, a neplatí to jen u SSD, na co koukáte a přemýšlejte, zda je to vůbec k něčemu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
