Rok 2014: Co nám dal a co vzal? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Tak nám uplynul rok 2014, ve kterém jsme se opět nedočkali ani cenově dostupných kvantových počítačů, ani holografických disků a dokonce ani uhlíkových procesorů. S těmito sliby žijeme deset let, asi jako s každoročním novoročním předsevzetím začít zdravě jíst a pravidelně sportovat. Naštěstí se ale povedly jiné věci, které nás naopak překvapily.
Po Google Glass roste Google Grass
Asi největším zklamáním roku je Google Glass, které tiše zmírá někde v koutě. Podle všeho nad ním lámou hůl i hipsteři, kteří tento oční enhancer a stimulátor šilhavosti statečně nosili i do barů, kde jim hrozila fyzická inzultace. Ba co více, hrdinně jej nosili i do kin, kde jim hrozilo zatčení ze stran Homeland Security!
Problém je nejen v tom, že se vleče vydání finální verze Google Glass pro zákazníky, ale že víru v tento koncept ztrácí i vývojáři. Agentura Reuters kontaktovala šestnáct vývojářů a více než polovina jim řekla, že tuto platformu opustili částečně kvůli limitům a také kvůli tomu, že prostě nemají zákazníky. Mezi ty významnější přitom patří i Twitter.
Google sice tvrdí, že platformě i nadále věří, nicméně řada klíčových vývojářů firmu opustila. Zdá se, že Google Glass postihne osud sice milovaného, ale přenošeného dítěte, které bylo tak dlouho vychvalováno před zákazníky, kteří si je nemohli koupit, až je to nakonec začalo nudit. Velmi nepříjemné je to, že se dnes dá původní verze Google Glass koupit na Ebay i za polovinu jejich původní ceny. Srovnejte to s výběhovými harddiskovými iPody, které se naopak po ukončení prodeje prodávají až za čtyřnásobek ceny! Jedinou záchranou tak může znamenat nástup wearables, se kterými se Google Glass stále mohou vrátit jako špičková forma wearable zařízení.
Oculus Rift: Přenošené dítě aneb Google Glass 2.0?
Oculus Rift je na nejlepší cestě následovat Google Glass – a to ze stejných důvodů, které postihly i je. Strašně dlouho se o něm mluví, YouTube je plný videí roztodivných okulózních her, už je to nějaký rok, co se jím vývojáři chlubí, ale lidi, kteří si brýle toužili okamžitě koupit, už přestávají být ochotni čekat.
Vyzkoušel jsem si letos druhou verzi Oculus Riftu a celkem se mi líbila – až na to, že obraz stále vypadá, jako byste se na něj dívali přes síťku na mouchy. Můžete vzít nejjemnější současný displej, ale když před něj předsadíte čočku, tak pixely stejně zase uvidíte. Dále je třeba doladit software, aby chodil zcela bez nastavení (zatím je to téměř plnohodnotná práce pro technickou podporu) a nějak rozšířit mezi vývojáře informaci o tom, jak dělat hry tak, aby u nich hráči neblinkali (to se u některých titulů daří, u jiných naprosto ne a já netuším proč).
Odkoupení Oclulus Riftu Facebookem je možná ta nejhorší věc, která se jim mohla stát. Teď jsou finančně podloženi a s produktem spěchat nemusejí, což je nechvalně známý efekt z Kickstarteru (o co více se překročí cíl financování, o to déle se protáhne projekt před dokončením, jelikož vývojáři mají peníze na přidávání blbostí). V patách jim je konkurence, což znamená, že mohou prvenství Oculusu vyfouknout i za cenu, že uvedou horší produkt a pověst virtuální reality jím zničí.
Přitom se ale ukazuje, že virtuální realita je velmi zajímavá i v jednodušší podobě, jakou předvádí například Sega VR Gear. Můžete si užít 360° fotky a 360° filmy (trochu to připomíná Google Street View) a je to zcela super. Díky nadšeným amatérům si můžete užít dokonalé panoramatické fotky z cest (spíše však „kulové“, protože se můžete dívat i pod sebe a nad sebe). Už jenom tohle samo o sobě by mělo učinit technologii životaschopnou, protože už dnes si můžete stáhnout spousty fotek například na 360cities.net!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
