Tiskneme ve 3D na Cel-Robox: je to snadné a navíc pěkné | Kapitola 7
Seznam kapitol
3D tisk je čím dál více „in“ a novinky o jeho aplikacích přicházejí z mnoha směrů. Společně s jeho rozšiřováním klesají i ceny, přesto však pořád zůstává něčím velmi technickým a vzdáleným běžnému uživateli. 3D tiskárna Robox má ambice tyto bariéry bořit. Jednoduchost a kvalita nejsou jedinými lákadly pro její pořízení.
3D tisk je bezpochyby velice zajímavou technologií, která si i v domácnosti najde praktická využití (nyní odhlédněme od ceny, která je zatím proti těmto zařízením). Výroba modelů ale není vždy procházka růžovým sadem. Tiskárny mají řadu omezení a tato omezení musíte respektovat. To že nemůžeme tisknout jen tak ve vzduchu jsme si rozebrali v předchozí kapitole. Není to ale jediné omezení.
Na další problém narazíte při tisku objektu, který má malý podstavec (a je vysoký, nebo se s výškou rozšiřuje atd.). Ačkoli vyhřívaná podložka zajistí určitou přilnavost objektu k povrchu, při malém půdorysu může dojít k povalení objektu, k jeho naklonění nebo jiným nemilým situacím. Přiložený software AutoMaker na to ale myslí a umožňuje vám vytisknout opěrnou strukturu, která zabrání nestabilitě.
Detaily modelu
Nic nám nebrání v tom modelovat i velice detailní předměty. Je potřeba mít na paměti, že o převod do drah tiskové hlavy se stará algoritmus uvnitř AutoMakeru. Ten je sice poměrně schopný, ale pokud jsou detaily menší než rozlišení tisku, tak se prostě v modelu neprojeví. Můžeme se tak dostat do situace, kdy budou v objektu chybět některé opěrné body, nebo nastane jiný problém. A i když zvolíme rozměry větší než je průměr trysky/vlákna, pořád můžeme narazit na problém, kdy software nedokáže vybrat nejlepší dráhy a výsledný model nebude třeba na povrchu hladký, nebo stěna či výplň bude zcela chybět. Z tohoto pohledu je vhodné modelovat vhodně velké detaily, a pokud přesto potřebujete jít na nižší úroveň, tak alespoň prototypovat kritické úseky. Není nic horšího, než když se tisk pokazí na posledních detailech a vy tak přijdete o několik hodin času i spotřebovaný materiál.
Další problém, na který můžete narazit, je rychlost tisku. Ta se dá konfigurovat ve vlastním nastavení, ale v předdefinovaných režimech je prakticky konstantní. Co to znamená? Při velkých rozměrech oceníte základní vysokou rychlost tisku, všechno jde tak, jak byste si představovali. Kámen úrazu jsou ale malé „perimetry", tzn. malé vrstvy, které jsou hned hotové. Rychlost je sice fajn, ale pokud materiál nestihne dostatečně zchladnout a ztuhnout, tak tisk další vrstvy může způsobit poškození té předchozí. Příkladem budiž tisk pyramidy, kde ze začátku je vše v pořádku, ale vrchol se doslova rozmaže. AutoMaker na to naštěstí také pamatuje a dává vám možnost měnit rychlost tisku u malých rozměrů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
