Spojenec Dell končí s 64bit. procesory Intel Itanium
Stalo se to, co Intel za každou cenu nechtěl: AMD a jeho Athlony 64 přinutily Intel k rozšíření 32bitových Pentii 4 o 64bitové instrukce (EM64T), za těmito procesory musely následovat jejich varianty určené pro servery (Intel Xeon) a právě tyto procesory dnes potápí dříve zahájený ambiciózní projekt 64 bitového procesoru Itanium. V poslední době se od nákladných procesorů Itanium odvrátil i nejbližší spojenec Intelu, firma Dell.
Na projekt Intel Itanium a firemní 64 bitovou instrukční sadu IA-64 padá jedná rána za druhou. Poté, co Microsoft prohlásil, že podpora těchto procesorů v novém operačním systému Microsoft Vista (dříve známý jako Longhorn) bude omezená, odpadává jeden spojenec za druhým. Posledním odpadlíkem od víry "IA-64" je Dell, který Intel neopouští, ale hodlá se zaměřit na "civilnější" a mnohem populárnější 64 bitové procesory Intel Xeon.
PCtuning komentuje
Celý projekt vývoje procesoru Intel Itanium pohltil tak vysoké částky a trval tak dlouhou dobu, že je považován za největší "šlápnutí vedle" světové polovodičové jedničky.
Původní plány předpokládaly uvedení prvního 64 bitového procesoru rodiny IA-64 (platforma procesorů Itanium) v období 1998-99. Mělo se jednat o průnik Intelu, který v oblasti procesorů pro osobní počítače tehdy vykazoval obrovské zisky (a nejen jeho, připojil se i Microsoft se svými Windows), do sektoru podnikových informačních systémů, kde tehdy vládla 64 bitová řešení firem Sun, SGI, HP, IBM, DEC, Hitachi a Motorola.
Vývoj nového procesoru Itanium, přes investované miliardy dolarů, provázely od začátku obrovské potíže. První procesory Itanium byly nakonec uvedené v létě 2001 - byly pomalé (takt jádra: 733 - 800MHz, sběrnice: 266MHz) a výrobně náročné, ceny se proto pohybovaly od 1200 do 4000 USD za kus. Výsledný produkt odpovídal svou úrovní tedy spíše původně předpokládané době uvedení - 98/99. Některé odborné magazíny tehdy celý projekt přejmenovaly na "Itanic" - podle osudu lodi Titanic.
Celou situaci poněkud zlepšily další generace procesorů IA-64 (procesory Itanium 2 s jádry McKinley až Fanwood). A možná by tyto procesory dokonce zvítězily, nebýt firmy AMD, která se rozhodla, že 64 bitové procesory nabídne masám (jednalo se o nápad provést 64 bitovou revoluci "zdola"). Přepracovala 32 bitové procesory Athlon a nabídla novou, rozšířenou instrukční sadu x86-64 (AMD64). Když bylo zřejmé, že tento nápad uspěje, přidal se i Intel a vydal se také cestou kterou šla firma AMD. Objevily se první 64 bitová Pentia 4 (řada 6xx), dvoujádrová Pentia D s podporou instrukcí EM64T. Následovaly odpovídající 64 bitové procesory určené pro servery řady Xeon. Vzhledem k tom, že 64 instrukce (x86-64 nebo EM64T) obsahují prakticky všechny výkonnější procesory pro osobní počítače, klesá podíl nekompatibilních 64 bitových procesorů Itanium obrovským tempem. Dnes je už málokdo věří, že Itanium vstane z popela...
