Pimp my Computer 9 - Project Camouflage | Kapitola 2
Seznam kapitol
Věřím, že mnoho čtenářů čeká na výsledek práce při realizaci devátého kola soutěže Pimp my Computer. Už vás nebudeme dále napínat a můžete se na vlastní oči podívat, jak to pokračuje. Věřím, že se bude výsledek zamlouvat nejenom vám, ale také především výherci a majiteli upravovaného počítače. Věřím totiž, že takto „rozsáhlou“ a zásadní změnu nečekal.
Základní konstrukce je věc jedna, ta je v tuto chvíli hotova. Ale sama o sobě samozřejmě nestačí a je třeba ji i určitým způsobem zakrytovat. Než se však dostaneme k vnějším krytům, bylo nutné naznačit i tvary interiéru, abych si potvrdil právě rozložení zadních plechů. Díky umístění vodorovných příček v konstrukci jste asi pochopili, jak bude interiér rozdělen. Horní a o poznání větší část patří základní desce a souvisejícím komponentám. Spodní menší prostor si zabere napájecí zdroj (PSU). Na obrázku vidíte jednoduchý nákres, který jsem si dělal z důvodu určení rozměrů. Čtenáři strojaři mi snad prominou…:-D
Nákres základních rozměrů skříně (omluvte kvalitu nákresu - má pouze informační charakter).
Poměrně dlouhou dobu jsem také přemýšlel nad tím, z jakého materiálu vlastně udělat interiér. Zdali i vnitřní části stylizovat do „army stylu“ a použit tedy ocelové materiály nebo tuto část nějak odlišit. Rozhodnutí poté padlo na druhou možnost, tedy pro odlišení interiéru. Volba materiálu už pak nebylo tak obtížná – použil jsem kouřové plexisklo tloušťky 3mm. Výhody jsou pravděpodobně jasné – jedná se o velice elegantně vypadající materiál a zároveň nebude zbytečně zvyšovat hmotnost celé skříně. V první fázi jsem si nařezal pouze základní dvě desky plexiskla. Jedna bude fungovat jako dělící mezi spodní a horní částí a druhá pak zastane místo backplate základní desky.
Tři díly plexiskla, které budou využity v interiéru. O tom ale podrobně později...
Poté jsem již pouze laboroval s jejich pozicí, tedy odsazením základní desky od pravé bočnice. U většiny standardních skříní je totiž tento prostor poměrně malý, ono také k čemu ho využívat. U této skříně bych však rád provedl v interiéru rozsáhlejší cablemanagement a právě prostor za základní deskou je naprosto ideálním k jejich uschování a především rozvedení. Díky poměrně výrazné šířce celé konstrukce jsem si tak mohl dovolit tento prostor zvětšit až na konečný rozměr 30mm. Vzniklé skuliny mohou navíc později posloužit ještě k dalším úpravám.
Distanční sloupky v plexiskle upevňujícím základní desku.
Druhá deska plexiskla pak už jednoduše odděluje oba prostory v interiéru. Určení pozice tohoto překladu bylo naprosto jednoduché, tedy podle standardů formátu ATX, respektive rozměrů základní desky a zdroje. Pro její upevnění poslouží později šroubky, nicméně v tuto chvíli bylo nutné ještě na několika místech plexisklo ořezat, aby přesně zapadlo do určeného prostoru. Tím jsem se zatím od interiéru dočasně vzdálil a pokračoval k zadní části.
Základní dva kusy plexiskla v interiéru (již s našroubovanými distančními sloupky).
Bohužel i zde nastaly určité problémy, jelikož jsem dlouhou dobu přemýšlel nad systémem uchycení přídavných karet a ochranného plechu základní desky u konektorů. Původně jsem tento panel chtěl dělat z plexiskla, karty by ale musely vystupovat dozadu, jelikož takto vytvarovat plexisklo, jak vidíte na obrázku, by bylo velmi složité. Proto jsem nakonec zvolil trochu jiné řešení. V dílně se mi povalovaly zbytky starší ATX skříně, sice velikosti middletower, ale právě tento dílec jsem u ní našel. Díky poměrně netypickému tvarování bylo nutné vše dosti ořezat a zároveň také zmenšit do potřebných rozměrů.
Proč nepoužít některé díly ze starších skříní? Samozřejmě je nutná další úprava.
Nebudu dlouze popisovat, jak dopasování probíhalo, protože vše vidíte na fotografiích. Nicméně další části bylo třeba ještě dotvořit úplně nově, tedy plech pro uchycení napájecího zdroje, který je také 15mm zapuštěný. Díky tvarování konstrukce, kde jsou horní a spodní rohy zakulacené, jsem musel ještě i výše popsaný dílec podobně dotvarovat. Vše je nakonec dohromady svařeno „COčkem“.
Předkreslení řezů a ohybů a následná realizace - a máme pozici pro zdroj..
Na fotografiích můžete vidět, že při přiložení hotového obroušeného dílce ke konstrukci, zde vzniknou ještě další nezadělané otvory. Ty bylo nutné dále naohýbat a nanýtovat k rohovým L-profilům. Tímto se dostáváme ke skoro konečné podobě zadní části skříně. Výše popisovaný dílec však ještě není upevněn. Zvažoval jsem nejdříve šrouby, ale nakonec byly použity nýty – hliníkové, velikosti 3mm. Ty příjemně korespondují s nýty v rozích konstrukce.
Nejprve jsem vše svařil a následně obrousil a prořezal. Ještě je nutné vykitovat nerovnosti.
Tímto je prozatím zadní část skříně opravdu uzavřena, ale úpravy celkově rozhodně ještě nekončí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
