PC, nejzapomenutější platforma budoucnosti | Kapitola 2
Seznam kapitol
Dnešní historickou tryznu bych věnoval systému, který bude v budoucnosti patřit mezi ty nejzapomenutější – a to přesto, že je dnes nejrozšířenější. Ano, mluvím o počítačích kompatibilních s PC, po kterých nezbude ani zblo. Tedy nějaké zblo po nich zůstane, ale ve srovnání s původní velikosti PC světa to bude jen takové škytnutí…
Přes řadu revolučních řešení je sběratelský zájem o PC malý. Tristní nezájem o PC panuje i v historické literatuře. V kurzech počítačové historie se obvykle seznámíte se základními kategoriemi PC (PC, XT, AT, 386 atd.), základními architekturami sběrnic a grafik, ale je to velmi povšechné. V populárně historické literatuře se PC vyskytuje v tom smyslu, že vedle objemného seznamu všech možných platforem se dozvíte, že „taky existovalo PC“ a občas se dozvíte, že ten či onen počítač byl, mimochodem, „PC kompatibilní".
Je to vážně divné. Absolutní nezájem o PC jsem si uvědomil před dvěma týdny, kdy jsem v Německu koupil publikaci „Hardware & Spielelegenden“, která nepojednává o hardware a hrách obecně, ale zaměřuje se na „relativně moderní PC“, tedy ta, která vznikla pod roce 1994. Jde o dobu, kterou subjektivně vnímám jako počítačový novověk, jenomže už i ten se začíná ztrácet v temnotách. Tato publikace mi otevřela oči, protože jsem si uvědomil, jak je tenhle svět pestrý a zajímavý.
A pak tady máme takové věci, jako AGC Powersport X, velmi originálně pojatý PC kompatibilní laptop, o kterém ani internet nic netuší. Je z roku 1990, jde o přenosné „ikstéčko“ se zabudovaným harddiskem a to je tak vše, co o něm lze zjistit. Jeho konstrukce je přitom velmi neobvyklá, na rozdíl od moderních laptopů má obrazovku zanořenou v trupu těla a tak připomíná spíše Dynabook. Je to velmi nepraktické uspořádání, ale poukazuje to na jednu věc: I když se zdá, že PC „byly nudné krabice“, často experimentovala s velmi originální architekturou. Jenomže o tom se už nikdo nedozví, protože o ní informace zcela chybí.
Některé věci si ještě pamatuji, ale už se mi je nedaří sehnat. Tak například Bicom B260i, velmi zvláštní hybrid mezi PC notebookem a digitálním diářem, který šlo nabootovat buď do „PC módu“, anebo instantně nastartovat zcela oddělený operační systém, který si ovšem nemohl s MS-DOSem vyměňovat data. Stroj byl maličký, měl úhlopříčku pouze 7,4“ a běžel na 5 AA baterií. Volitelně jste si k němu mohli pořídit floppy drive, který jel na vlastní 4 AA baterie. Byla to zajímavá mašinka, kterou jsem používal kolem roku 1992 na škole – a zbavil se ho proto, že neměl podsvícený displej.
Seznam zajímavých a vzácných PC rarit bude velmi obsáhlý. Určitě tam můžeme zařadit první počítače určené pro ovládání perem, tedy systémy pro Windows for Pen Computing. Taky tam patří stroje s plazmovými obrazovkami – ne s těmi moderními, ale ty staré, s monochromatickou obrazovkou.
Pak by tam měly patřit laptopy využívající SSD disky, opět ne ty moderní, ale ty z konce 80. a počátku 90. let. A taky obrovské množství PC pro speciální účely, ať už jde o zodolněná PC pro vojenské využití, hermeticky uzavřená PC pro použití v nemocnicích a výrobě anebo třeba kapesní počítače s plnou PC kompatibilitou.