Jak zůstat kreativitní a produktivní i v časech internetu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Internet nás zásobuje informacemi tak mohutným proudem, že nás až přehlcuje a topí. Podle jeho kritiků nás zbavuje nutnosti myslet a nutnosti tvořit: Na všechno prý stačí Google a clipboard. Tak jednoduché to ale vážně není. Ale jak lépe odolávat nástrahám internetu a bojovat s korporacemi, které se přetahují o naši pozornost?
Sledovat něco takového, anebo sledovat dokolečka to samé (jako je „zlatá klasika“) je skutečně mentálně ubíjející. Obecně jsem ale přesvědčen, že vhodné filmy naopak můžou vaši fantazii a kreativitu rozvíjet. Vezměte si Pád, Celu a nebo Beyond the Black Rainbow – problém je ale v tom, že si kvalitní a inspirativní filmy musíte najít sami. A často to není zrovna jednoduché. Rozhodně ale nečekejte na televizní experty, ti vám sami nic zajímavého nepřinesou.
(Vsuvka první: „Kniha je vždy lepší“)
Je rozšířeným, ale opravdu velmi hloupým mýtem, že knihy jsou pro rozvoj fantazie lepší než film. Knihy jsou skvělým nástrojem pro rozvoj slovní zásoby, jenomže obraz je pro komunikaci mnohem efektivnější než písmo. Vizuální komunikace předává podstatně větší množství dat než psaná forma. Představte si web jen v textové formě, bez obrázků. Lepší? Představte si dětské knížky bez obrázků. Lepší?!
Fantazii lze rozvíjet písmem jen v případě, že je vůbec na čem budovat – a na to potřebujete vizuální představu. Pokud si přečtete vědecké pojednání o indiánských vládcích ze Sipánu, budete mít o nich jen vágní představu, pokud zhlédnete dokument Pán ze Sipánu s rozsáhlou vizuální rekonstrukcí, budete na tom mnohem lépe.
Vizuální médium sice nenutí používat vaši vlastní fantazii, to je ale celkem jedno, protože vaše fantazie je stejně mnohem omezenější než fantazie opravdu dobrého umělce. Vaše představivost expanduje tím, že pohlcujete představy někoho, kdo je na tom mnohem lépe než vy. Dokonale to ilustruje například film Alien: Tento JEDEN film s jediným monstrem, které vylezlo z hlavy H. R. Gigera, zcela změnil představu o tom, jak může vypadat příšera. Srovnejte monstra, která se objevila ve filmu po Alienovi s těmi, která tam byla před ním (ano, celý ten cirkus Battlestar Galacticy, Star Wars a dalších děl, kde monstrum vypadá většinou jako divný týpek s maskou na hlavě).
Kniha takovou sílu nemá. Dokonalou ilustrací je Lovecraft, který sice byl velmi kreativní, jeho představy byly neobyčejně neotřelé, ale z vágních popisů nepopsatelných hrůz obludných tvarů a neurčitých miazmatických kontur si ve skutečnosti prd představíte, co měl vlastně na mysli. Skutečné představy lovecraftovských příšer vznikly většinou v hlavách umělců, ne běžných čtenářů.
Poslední bod, který bych rád vypíchl, se týká kategorického tvrzení, že kniha je pro vývoj dítěte vždy lepší, než televizní pořad. Pokud tvrdíte tohle, tak tvrdíte, že „120 dní Sodomy“ od markýze de Sade je pro děcka lepší, než seriál Kosmos s Carlem Saganem. Jak knihy, tak i video jsou pouhé nosiče. Ve skutečnosti vždy záleží jen a pouze na obsahu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
