Internet mysteries, rozšířená realita a další podivnosti | Kapitola 5
Seznam kapitol
Pojem augmented reality (rozšířená realita) se používá většinou jenom ve velmi úzkém slova smyslu: U AR brýlí jako jsou Microsoft Hololens, které směšují virtuálno a realitu. Ve skutečnosti se realita a virtuálno mísí na síti už hodně dlouho – a to někdy s fascinujícími, jindy s děsivými výsledky.
Rozlišit, co je pravda a co je fikce, je přitom čím dál tím složitější. Předně – lidé, kteří chtějí podvádět, si umí vybrat ty, na které podvody zaberou. V tom je polovina úspěchu. Potom tu máme fakt, že ti, kteří vyrábějí informace, dávno přišli na to, že nejlepší je nevymýšlet si je úplně, ale prostě zkreslovat realitu. Když sesadíte dohromady zprávu, z níž část je pravda (a je dohledatelná) a druhá polovina už není, tak se celek ověřuje složitě a navíc se do vyhledávání zařadí mezi ty pravdivé, kvůli té části, jež pravdivá je.
Pak tu máme úmyslné odstraňování zdrojů kvůli DMCA a GDPR, máme tu úmyslné vynechávání zpráv, které mají za úkol „udržovat náladu ve společnosti“, protože se vedení nezřídka domnívá, že když o něčem nemluví, je to něco jiného než lhaní.
A pak tu máme možnost tvorby deep fakes, neboli realisticky vypadajících obrazových a zvukových záznamů, které ukazují něco, co se nestalo. To otevírá spoustu prostoru pro zábavu, například nekončící záplavu celebrity porna, kdy se udělá normální porno a pak se do toho namapují hlavy celebrit (ne, tohle fakt nechápu). Prozatím je hlavní obětí deep fakes hlavně Nicolas Cage, dokonce máme hnutí, které se ho pokouší dosadit do každého existujícího filmu.
Jenomže sešití reality a virtuálna je čím dál tím lepší. Deep fakes nelze zabránit, budou zcela jistě vznikat. Už dnes je běžné, že média rutinně používají „ilustrační záběry“, tedy k reálným zprávám dávají videa, která k nim nepatří, jak se povedlo například ABC News, které k dramatickým zprávám z bojů v Sýrii dalo dva roky staré video z vojenské show v Kentucky.
Že se už dlouho aranžují scény a situace, to se taky ví. Občas se zabere dav tak, aby vypadal větší, jindy aby vypadal menší, někdy se to zahraje úplně celé. Legendární jsou záběry ze strhávání Saddámovy sochy z roku 2003, která byla prezentována jako výbuch lidového hnutí odporu. Ve skutečnosti zahrnovala jen stovky místních, zatímco strhávání zařídila americká armáda a značnou část davu tvořili novináři. Tím Západ obelhal sám sebe, získal pocit, že je vyhráno – a to bylo jak lživé, tak i velmi nebezpečné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
