Historie Amigy: …a zjevil se zlý drak Jack Tramiel | Kapitola 3
Seznam kapitol
Vyprávěli jsme si o začátku historie legendární platformy Amiga. V příběhu, který trošku připomíná pohádku, jsme dospěli až do chvíle, kdy se objevil Velký Nepřítel. Něco takového zná každá pohádka, žádný dobrý příběh se bez zloducha neobejde. No a příběh Amigy, ten rozhodně patří k dobrým příběhům. Proto má i fakt skvělého zloducha.
Tramiel se mezitím rozhlížel po startupech, protože mnohem jednodušší než vyvíjet celý počítač od nuly, mu přišlo raději už nějakou nadějnou technologii nakoupit. Jeho zraku tedy nemohla ujít Amiga Inc., která svůj prototyp představila na veletrhu CES, ovšem zoufale hledala investora, jehož peníze by umožnily vývoj dokončit. Vyjednávání s šéfem Amigy Davem Morsem patří ke klasické ukázce obchodních praktik Jacka Tramiela. Po Morseho úvodní nabídce tří dolarů za akcii učinil Tramiel protinávrh dva dolary. Morse ale měl tu drzost požadovat 2,75 dolarů, což Tramiela vedlo k poněkud neočekávaném snížení nabídky na 1,50 dolarů. Takto se pokračovalo, až Tramiel bouchl do stolu s finálním návrhem 0,99 dolarů za akcii, což bylo pro Amigu nepřijatelné. Tramiel po celou dobu vůbec nic netušil o dluhu Amigy vůči Atari.
Současně s tímto vyjednáváním totiž započal s další akvizicí. Firma Atari byla v této chvíli na prodej, protože Warners, její vlastníci, se zoufale toužili této koule na noze zbavit. Po videoherním krachu v roce 1983 Atari každý měsíc těžce prodělávalo a nikdo z managementu neměl plán, kam dál.
Tramiel se v tomto směru jevil být zachráncem, který vše vyřeší. Vyjednal naprosto skvělé podmínky, firmu v podstatě zaplatil z budoucích zisků a z prodeje toho majetku, který nepotřeboval. To hlavní, o co mu šlo, byly výrobní kapacity a prodejní kanály. Jejich ovládnutím dostal možnost nejen svůj plánovaný počítač vyvinout, ale i vyrábět a prodávat. Na rozdíl od mnohých, mimo jiného i týmu Amiga, totiž moc dobře věděl, že vyvinout počítač je pouze prvním dílem skládačky, to další je neméně komplikované a důležité.
Ovládnutím Atari mu tedy spadlo do klína nejen to, co potřeboval, ale i to, co vůbec nečekal. Zčistajasna objevil, že Amiga dluží jeho nové firmě, a okamžitě věděl, co dělat. Ukončil jakékoliv vyjednávání a trpělivě čekal na splatnost dlužné částky, protože věděl, že Amiga toho není schopna. Pak bude následovat její insolvence, no a v rámci insolvenčního řízení bude mít možnost získat technologii za naprostý pakatel. Plán hodný skvělé obchodní války.
Jenže i ti nejlepší generálové udělají občas chybu. I ty nejlepší válečné plány podléhají nejistotě, neboť na bojišti se situace mění každým okamžikem. Tři dny před koncem zmíněné lhůty Amigu odkoupil Commodore, na který se Dave Morse obrátil v polovině června jako na poslední možnou záchranu. Sázel na nenávist mezi Irvingem Gouldem a Jackem Tramielem a vsadil zcela správně. 27. června 1984 byla tedy Amiga zachráněna.
29. června došlo k poněkud absurdní situaci. Dave Morse s Billem Hartem navštívili Atari, ovšem místo aby podepsali onu zcela nevýhodnou licenční smlouvu vytáhli z kapsy šek na půl milionu dolarů, kterým chtěli vrátit půjčené peníze. Jenže zástupce Atari John Ferrand, naprosto v šoku, jak se situace vyvinula, si jej odmítl převzít. To pro změnu zcela vyvedlo z míry zástupce Amigy. V patové situaci, kdy na stole ležel šek na půl milionu dolarů, napadla Ferranda spásná myšlenka. Zavolal Jackovi Tramielovi, který nepochopil situaci a její konsekvence, takže blazeovaně udělil svému zaměstnanci cenné poučení: „když ti někdo dává šek na půl milionu dolarů, tak si ho vem!“.
Až příliš pozdě Jackovi došlo, co touto radou způsobil. Nedalo se však už nic dělat. Právníci pochopitelně radili vše okamžitě soudně napadnout, což Tramiel obratem udělal. Zažaloval Commodore, aby mu ztížil možnost novou technologii využít. Firmě Atari nezbylo než vsadit všechny dostupné prostředky na plán B, což byl vývoj stroje ve vlastní režii týmem Shivraze Shivjiho.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
