Chlazení paměťových modulů pasivními chladiči | Kapitola 2
Pro overclockery (a náročné uživatele) je cílem chladit uvnitř počítače pokud možno vše, co se dá. Proto jsou na trhu různé chladící vychytávky jako například chladiče pevných disků, přídavné ventilátory a samozřejmě i nespočet různých pasivních chladičů pro pamětí na grafické kartě, chipset na základní desce a nebo paměťové moduly - na ty se dnes podrobněji zaměříme. Vezmeme si do hledáčku 2 odlišné typy a pokusíme se zjistit, jaký efekt mají tyto pasivní chladiče na teplotu paměťových čipů a jejich míru přetaktovatelnosti.
Pokud někdo uvažuje o chlazení svých paměťových modulů, tak se určitě nejedná o uživatele, který by měl počítač jen k práci na nějaké to účetnictví. Cílovou skupinou jsou overclockeři - tedy ve většině případů hráči (a nebo prostě jen nároční uživatelé, jež chtějí svému miláčkovi dopřát to nejlepší :-)), kteří se snaží výkon svého PC vytáhnout až na krajní meze. Proto jsem se zaměřil nejen na teploty na standardních hodnotách, ale i na takové s mírně zvýšeným napětím o 0.1 V a samozřejmě také na co nejvyšší možný overclocking (který se jevil jako stabilní).
Začněme tedy teplotou na standardní frekvenci 400 MHz při napětí 2.65 V (paměť vyžaduje pro svůj bezproblémový chod 2.6 V, nicméně použitá základní deska nabízí jen 2.55, 2.65, 2.75 a 2.85 V. No ale 0,05 voltu navíc nemůže uškodit - spíše naopak by to mělo mírně přilepšit na stabilitě. Měření jsem prováděl s každou konfigurací dvakrát. Jednou jsem měřil teplotu ihned po spuštění Windows (cca 30 vteřin po zapnutí) a následně jsem paměťový subsystém zatížil několikrát ihned po sobě spuštěným paměťovým benchmarkem (PCMark 2004 - Memory) a teplotu naměřil při závěrečném projetí testů. Samozřejmě byla teplota měřena vždy ze stejného místa a teplota vzduchu v místnosti byla konstantních 25 stupňů Celsia.
Dále jsem zvýšil napětí paměťových modulů na 2.75 V. Frekvence opět standardních 400 MHz.
To bychom měli k chování na standardních hodnotách. Teď přichází na řadu to nejzajímavější - jak pomůže (jestli vůbec) pasivní chladič RAMce v její honbě za vyšším taktem? Nejprve uvádím nejvyšší dosažitelné frekvence (na kterých se systém jevil jako stabilní :-)), ke kterým jsem postupně došel.
A následuje měření teplot při takto přetaktovaných hodnotách. Jak je tedy z předcházejícího grafu zřejmé, pokud byl paměťový modul bez pasivu a nebo osazen řešením od Thermaltake, byla míra jeho přetaktovatelnosti stejná - mezní frekvence činila 444 MHz při napětí 2.65 V a 448 MHz při napětí 2.75 V. S chladičem Nexus HSP-230 bylo možné přetaktovat v obou případech ještě o jeden krůček více - a to o 1 MHz (takže 2 MHz v DDR režimu), což při napětí 2.75 V činilo pěkných 450 MHz.
A nakonec nejvíce zatěžkávající nastavení. Maximální overclocking při napětí 2.75 V.
A jak je vidět, toto nastavení dokázalo opravdu nejvíce "zatopit". Nicméně zvýšení teploty není přesto v žádném případě nijak kritické.
Závěr
Co dodat na závěr? Sami jste viděli, jaký efekt vám můžou pasivní chladiče na RAMce přinést. Koncepce v podobě dvou plátů vypadá jako účinnější, nicméně nezapomínejte zcela na důležitý fakt, že v tomto případě šlo také o souboj mědi proti hliníku. Ale i přesto se domnívám, že řešení v takové podobě, jakou zastupuje Nexus HSP-230, je z hlediska odvodu tepla lepší, jelikož je na čipy vyvíjen tlak namísto pouhému nalepení, jako v případě jednotlivých částí (přestože vypadají se svým vysokým profilem mohutněji - drží ale jen díky "lepidlu" :-)).
Sice nemůžete čekat žádné převratné zvýšení možností overclockingu (pokud se vůbec nějakého dočkáte), nicméně zase tak zbytečné tyto chladiče nejsou. Jisté chladící účinky mají a z toho vyplývá, že když už vám nevyženou takt vaší RAMky o dalších několik MHz výše, tak aspoň prodlouží její životnost. Je sice evidentní, že když už někdo přemýšlí o chlazení pamětí, tak nepůjde o někoho, kdo by měl ty samé moduly třeba dva roky, ale člověk (uživatel) nikdy neví, kdy mu jeho RAMka vypoví "stoprocentní" poslušnost. Navíc pokud jde o koncepci chlazení jako v případě testovaného Nexusu, tak je modul sevřen do velmi těsného objetí a tím i chráněn před možným náhodným mechanickým poškozením (nikdy nevíte, kdy a kam vám uklouzne šroubovák :-)). A nebo pokud s pamětí často manipulujete (třeba měníte z jednoho kompa do druhého, kde je jí málo a zrovna na něm potřebujete něco dělat, nebo prostě z jakéhokoliv jiného důvodu) je to zkrátka způsob ochrany nejen tepelné, ale i fyzické.
Takže pokud se pořízení pasivního chladiče na RAMku vyplatí? Pro zvýšení výkonu evidentně ne. Pro zvýšení stability a prodloužení životnosti? Zřejmě ano. To by ale ukázal až čas. A pro její ochranu? V případě koncepce dvou plátu určitě (pokud bereme v potaz mechanické poškození). Navíc nesmíme zapomenout ještě na jedno hledisko - vzezření vašich majestátních komponent :-). Pokud se jedná o opravdového HW fandu, tak si takové chladiče pořídí (nebo si nějaké podobné i sám vyrobí), i kdyby byl jejich účinek naprosto nulový...
A na úplný konec jen orientační srovnání:
| Nexus HSP-230 | Thermaltake A1933 | |
| Klady | Vyrobeno z mědi | Možno použít i jinde |
| Rychlá montáž | Třeba i na grafiku | |
| Ochrana modulu | Snadná demontáž | |
| Zápory | Složitější demontáž | Vyrobeno z hliníku |
| Drží jen díky lepidlu | ||
| 166 Kč bez DPH | 153 Kč bez DPH |
