Jak si zajistit instalační média? Všech 7 ISO CD obrazů Debian Linuxu (stabilní verze je 3.0 revize 1) nebo "jen" obrazy instalačních disket (Debian je možné instalovat jednoduše ze sítě) si můžete stáhnout přímo z domovského serveru http://www.debian.org nebo si je objednat z nějaké zásilkové firmy (i v ČR je jich dostatek), také můžete poprosit kamárada o přepálení - je to legální. Pokud jste se rozhodli instalovat ze sítě a nechcete instalovat z disket, stáhněte si pouze první CD, po instalaci jádra a základu OS, můžete instalovat ze sítě, stejně jako u instalace z disket.
Pro poslední verzi Mandrake Linuxu - 9.2 - si myší šlápněte na server http://mandrake.contactel.cz, kde najdete upravenou verzi Mandrake Linuxu s opravami a bezpečnostními updaty. Počet CD se tak zvýšil z původních 3 na 4.

Před vlastní instalací si vysvětlíme pár základních věcí, které by se mohly hodit.

Rozdělení disku: Pro OS Linux se obvykle vytváří na disku jeden nebo více speciálních oddílů typu SWAP (nejsou povinné). Ty slouží jako virtuální paměť. V principu je jedno, kde na disku jsou umístěny a jestli jsou to oddíly primární či rozšířené logické. Nicméně dobrá volba je úplně na začátku disku (i dnešní moderní disky jsou obvykle na začátku nejrychlejší a virtuální paměť je dobré mít co nejrychlejší). Dalšími oddíly jsou již linuxové. Je také zcela irelevantní v jakém pořadí budou na disku umístěny, jestli budou na primárních nebo rozšířených logických oddílech a zda bude jen jeden (pro kořen filesystému) nebo více, které se použijí pro různé části souborového systému jakými můžou být například:

/boot - často používaná část menší velikosti, na starších počítačích blízko začátku pevného disku, jejichž BIOS si neumí poradit s většími disky a není možné nastartovat jádro operačního systému pokud je umístěno za 1024 cylindrem apod.

/ - root neboli kořen souborového systému (dále FS) - Linux nehraje na disky A:, B:, C: atd., jako operační systémy vycházející z DOSu či NT jader držící tuto kompatibilitu s archaickým systémem dodnes, ale vše je součástí kořenu FS značeného lomítkem. Všechny diskové oddíly, diskety, CD, atd. se připojují právě do tohoto kořene (např. /floppy je přípojným bodem pro disketu, což ovšem nebrání připojit disketu kdekoli jinam, zcela podle potřeb), podobně jako umí do adresáře připojovat Windows 2000 a vyšší.

/home - adresář v němž se nalézají domovské adresáře uživatelů, do kterých se ukládají mimo běžných dat uživatele, také veškerá nastavení týkající se dotyčného uživatele (pokud vytvoříte zvláštní oddíl pro tuto část FS, můžete např. operační systém jednoduše smazat a nainstalovat znovu, v případě, že tento oddíl zůstane nedotčen, zůstanou veškerá uživatelská data a nastavení nedotčeny a po reinstalaci se uživateli bude zdát, jako by OS ani reinstalován nebyl). Čestnou výjimkou je superuživatel "root", jehož domovský adresář se nachází v /root.
Dalšími oddíly můžou být např. části pro /var, /usr, atd.
Na linuxovém diskovém oddílu můžou být nejrůznější souborové systémy. Zatímco u Windows jste omezeni na FAT nebo NTFS, u Linuxu existuje spousta FS, na které je možné OS Linux nainstalovat. Z moderních nejznámějších zmíním EXT2 (second extended FS), EXT3 (vlastně EXT2 rozšířený o žurnálování), ReiserFS, XFS, JFS a další.

Značení zařízení: se zařízeními se v Linuxu pracuje v drtivé většině jako se soubory. "Soubory" jednotlivých zařízení jsou uloženy v adresáři /dev.
Příklady značení zařízení:

IDE master harddisk nebo cdrom či jiné zařízení: /dev/hda
IDE slave disk: /dev/hdb
První SCSI disk: /dev/sda
Druhý SCSI disk: /dev/sdb
První SCSI CDROM: /dev/sr0
První disketa: /dev/fd0
První oddíl na IDE slave disku: /dev/hdb1
apod.

Před instalací Linuxu je ještě užitečné zjistit si maximum o veškerém hardware vašeho počítače, žádná detekce HW není dokonalá a proto není zaručeno, že vám veškerý hardware pojede i když použijete nejnovější verzi jakéhokoli OS se sebelepší softwarovou detekcí. V Linuxu neexistuje spousta různých ovladačů pro vlastně stejný hardware jako je tomu u Windows. Má to i dobrou logiku, proč mít např. různé ovladače pro zvukové karty od různých výrobců, které obsahují stejný chip?
V Linuxu je pro ně jeden ovladač či sada ovladačů pro všechny tyto karty. Zaměřte se proto raději na typová označení chipových sad jednotlivých kusů hardware než na "marketingové" názvy hotových výrobků hardware.

Předpokládám, že většina z vás bude instalovat z bootovatelných CD, proto se popis bude vztahovat na tento typ instalace. Po nabootování z CD (boot z disket, jejichž obrazy se také nalézají na CD, či start instalace Linuxu z DOSu z připojeného CD je také možný) se objeví úvodní obrazovka ve znakovém režimu, ze které je možné odstartovat několik různých instalačních jader, funkčními klávesami vyvoláte nabídky s nápovědou a různými možnostmi startovacích parametrů, kterými lze ovlivnit start příslušného jádra, kterých se na prvním CD nalézá několik. Pokud nevíte, které jádro zvolit, je stačí klepnout na klávesu Enter což má být bezpečná (safe) volba, která zavede jádro z názvem idepci (též linux) - instalační jádro řady 2.2. Dalšími možná jádra jsou compact a vanilla, obě založené na jádrech řady 2.2, jediné jádro vycházející z řady 2.4 má na instalačním CD název bf24.

Základní kroky, které je třeba pro instalaci Debianu udělat jsou vlastně jen:

• rozdělení pevného disku
• instalace jádra a modulů
• instalace základu systému (tzv. basesystem)

Instalační program toho samozřejmě umí více, ale to jsou opravdu jen ty nejzákladnější kroky, pro instalaci Debian Linuxu.

Vyberte si tedy nějaké jádro pro instalaci, napište jeho název a klepněte na Enter. Instalace právě začíná...

Po zavedení jádra do paměti, se spustí detekce HW. U Linuxu vždy víte co se se systémem děje, protože se hlášení vypisují na obrazovku nebo do nějakého log souboru. U startujícího jádra je proto jednoduché analyzovat případnou chybu či nedostatek, pokud například start jádra selže. Posledních pár řádků na obrazovce by mělo i začátečníka navést správným směrem, kde hledat problém. Zastavilo se jádro při detekci pevného disku? Problém bude pravděpodobně v něm, nebo v řadiči, apod.

Pokud start jádra proběhl správně mělo by se vám objevit okno s výběrem jazyka,

ve kterém bude probíhat instalace (i když je v seznamu čeština, nečekejte u Debianu stoprocentní počeštění veškerých částí instalátoru, pozn. aut.), další je výběr varianty jazyka.

Po té se už otevře hlavní nabídka instalátoru v příslušném jazyce.

Možnost v nabídce umístěná jako první, je v každém kroku instalace ta, která by měla logicky následovat (skrývá se pod volbou další). Není to ale podmínkou, instalační program obvykle nabízí jeden nebo více alternativních kroků (volitelné, volitelné1, atd.), které jsou v dané fázi instalace logicky možné. Po prázdném řádku v nabídce už následuje výčet všech možností, které instalátor umožňuje. Je proto jednoduché, některý krok udělat dříve nebo naopak se k nějakému kroku vrátit, pokud to sami uznáte za vhodné či potřebné. Pokusím se vás provést nutnými fázemi instalace, tak aby jste si byli schopni Debian Linux nainstalovat (sami zjistíte, že to je vlastně jen odklepávání volby další, další, další...).

Proveďte kroky:

• konfigurace klávesnice
• rozdělit pevný disk
  
  po výběru diskové jednotky a informacích o omezení programu Lilo (LInux LOader, viz. dále), se spustí jednoduchý celoobrazovkový program na dělení pevného disku - cfdisk. Instalátor předpokládá volné místo na disku, nebo místo, které může být smazáno a využito pro oddíly Linuxu, pokud chcete již rozdělený disk s daty přerozdělit, použijte program fips, který naleznete také např. na prvním instalačním CD Debianu nebo jiný program, který umí zmenšovat diskové oddíly bez ztráty dat - instalaci Mandrake, PartitionMagic, apod. Začátečníkům bude stačit jeden nepovinný oddíl pro swap a jeden startovatelný (bootable) oddíl pro Linux. Jaké zvolíte pořadí oddílů a typ (primární či rozšířený logický) nechám na vás.
  
  
  
  
  
• inicializovat a aktivovat odkládací oddíl
  
  tj. formátování swapovací oblasti, tedy pokud byl takový oddíl vytvořen. Je možné inicializovat s testováním špatných bloků.
  
  
  
  
  
• inicializovat linuxový oddíl
  
  pokud jste nastartovali jádro bf24, budete mít na výběr s více souborových systémů: EXT2, EXT3, ReiserFS (pokud by jste chtěli jiný, stáhněte si z Internetu upravenou instalační disketu). U ostatních jader máte k dispozici pouze EXT2. Pokud jste se rozhodl pro žurnálovací FS EXT3 a z nějakého důvodu neinstalujete s jádrem bf24, dá se jednoduše FS EXT2 změnit na EXT3, po nainstalování Linuxu a instalaci nového jádra (opačně to jde samozřejmě také). Po úspěšné inicializaci je nutné linuxový oddíl připojit jako kořenový filesystém, jinak další kroky nemohou být dokončeny, protože by nebylo kam instalovat.
  
  
  
  
• instalovat jádro a moduly operačního systému
  
  
  ani na tomto kroku není nic složitého. Vybalí se jádro a ovladače a nakopírují na disk.
  
  
  
   
• konfigurovat moduly s ovladači zařízení
  
  čekáte v téhle fázi první problémy, protože Debian nedetekuje hardware? V tom případě budete příjemně překvapeni, protože pokud tento krok přeskočíte, nestane se, že by se vám Debian Linux po instalaci z disku nerozběhl, protože Linux běží už teď se stejným jádrem :-). Konfiguraci potřebných ovladačů můžete provést kdykoli později příkazem modconf. Přece jen bych upozornil na pár případů, kdy je dobré nějaký ten ovladač zavést. Chcete-li aby vás v dalších krocích instalátor provedl konfigurací sítě, najděte a zaveďte ovladač pro vaši síťovou kartu, pokud není obsažen přímo v jádře. Jestliže potřebujete pro instalaci pracovat se SCSI, zaveďte ovladač pro váš host adapter, atd. (nejvíce ovladačů jako moduly je v instalačních jádrech vanilla a bf24, pozn. aut.). Můžete si odzkoušet, že je možné ovladače nahrávat a zase uvolňovat z paměti.
  
  
  
  
• konfigurace sítě
  
  pro konfiguraci sítě je nutné nahrát ovladač síťové karty, viz. předchozí krok. Pokud síťovou kartu nemáte, ale přesto chcete používat služby závislé na síťové kartě, nahrejte síťový ovladač dummy, což je jakási softwarová síťová karta. Zadejte jméno počítače; pokud nejste připojeni do sítě, kde je k dispozici server pro automatickou konfiguraci sítě (DHCP nebo BOOTP server), zadejte IP adresu a masku sítě; pokud máte v síti výchozí bránu, zadejte i její IP adresu; název domény; adresy DNS serverů jestliže v síti nějaké máte.
  
  
  
  
  
  
  
  
  

• instalovat základní systém
  
  v tomto kroku se nainstalují nezbytné programy pro funkčnost Linuxu po restartu.
  
  
  
  
• nastavit systém startovatelný
  
  instalátor dává možnost nainstalovat LILO do MBR (master boot record) disku nebo do boot sektoru oddílu, který jsme nastavili při rozdělování disku jako startovatelný. Některé verze Windows (ty s NT jádrem), se zlobí, pokud nenajdou MBR od Microsoftu. Pokud máte nainstalovány na pevném disku i takové Windows nebo chcete instalovat pokročilý MBR dodávaný s Debian Linuxem, zvolte raději instalaci do boot sektoru. Zvolte výchozí OS, který bude startovat z nabídky programu LILO.
  
  
  
  
   
   
• vytvořit startovací disketu
  
  tento krok můžete vynechat, jestli jste si jisti, že jste nakonfigurovali systém startovatelný. Pokud jste ale nechtěli měnit již nakonfigurované startování z disku, disketu vytvořte, Linux bude startovat s její pomocí.

  
  

• restartovat systém

Jednotlivé fáze instalace se mohou lišit v závislosti na konfigurace vašeho počítače (byl nalezen další OS, byla nalezena podpora PCMCIA, apod.)

Toto vše až sem, trvá na dnešních počítačích doslova pár minut (nepočítaje v to prostoje).

Po restartu by vám již měl startovat Debian Linux z disku. Nejprve se zavede jádro a spustí startovací skripty. Nevýhoda je, že ačkoli instalace byla v českém jazyce, první start je v angličtině, protože jak jsme si řekli dříve, Debian Linux nedělá nic navíc a proto není podpora češtiny momentálně nainstalována a musí se explicitně nainstalovat.
Než bude možno dále pokračovat, je nutné projít ještě několik konfiguraci základního systému.

Po úvodní gratulaci, že jste úspěšně nainstalovali Debian :-), je třeba nastavit časovou zónu. Konfigurátor se kromě časové zóny zeptá nejprve zda v hardwarových hodinách má být uložen GMT čas (typické pro linuxové systémy) a lokální systémový čas bude přepočítáván podle časové zóny nebo má být v hardwarový hodinách uložen lokální čas - vhodné pokud máte na disku i DOS nebo Windows, které to dělají stejně.

Jako další se konfiguruje systém šifrování hesel. Je možné zapnout šifrování hesel pomocí MD5 hash algoritmu (novější bezpečnější způsob, umožňující hesla delší než 8 znaků, zpětně kompatibilní) nebo ponechat šifrování hesel starším algoritmem crypt, který je vhodný, pokud chcete sdílet soubory s hesly se staršími systémy nebo budete chtít hesla propagovat pomocí systému NIS. Pak se ještě konfigurátor ptá jestli chcete zapnout "shadow password". To je systém, kdy jsou hesla uložena odděleně od seznamu s uživateli, soubor s hesly má právo číst jen root, proto je tento způsob bezpečnější a doporučovaný.

Dalším krokem je zadání hesla superuživatele root. Pokud chcete můžete ještě přidat běžného uživatele (přihlašovací jméno, plné jméno, heslo).

Nemáte-li počítač s PCMCIA, instalátor se zeptá, jestli chcete odinstalovat balíčky s její podporou. Jestliže chcete instalovat systém přes dial-up, můžete nakonfigurovat PPP.

Dále nabídne konfigurátor "naskenování obsahu" CD s Debianem, které máte k dispozici, vytvoří se databáze dostupných balíčků (pokud bude chtít přidat do balíčkovacího systému další CD někdy později, učiňte tak příkazem apt-cdrom add). Po naskenování posledního CD, můžete přidat další zdroje pro balíčkovací systém APT a také zdroj s bezpečnostními updaty z internetového serveru Debianu (pokud máte v tého fázi přístup k internetu je vhodné tak učinit).

Tím je konfigurace základu systému hotova (dá se provést kdykoli znovu příkazem baseconfig).

Nyní se spustí pokud to chcete program tasksel, který umožní výběr skupiny sofwarových balíčků (např. se nainstaluje celé desktopové prostředí a/nebo balíčky pro vývoj, atd.).

Po tasksel je možné spustit dselect, což je nástroj pro výběr jednotlivých balíčků (jedněmi je tento nástroj vychvalován, jinými zase zatracován - druhá skupina používá obvykle nástroj aptitude).

Protože se vám budu snažit maximálně zjednodušit instalaci a pomůžu vám v prvé řadě přednostně doinstalovat češtinu, opusťte nápovědu programu dselect mezerníkem a výběr balíků potvrďte klávesou ENTER. Přidají se k instalaci tzv. standardní balíčky. I tento krok se může vynechat (dá se provést později). Jestliže instalujete, bude se systém vyptávat u některých balíčků na konfiguraci. Pokud nevíte, zvolte zatím nainstalovat nebo potvrďte jednoduše výchozí či nabízené hodnoty, většině uživatelů to tak bude vyhovovat.

Po instalaci (nebo přeskočení instalace) a poděkování za to, že jste si vybrali Debian :-), se už můžete přihlásit.

Přihlašte se do systému jako uživatel root, doinstalujeme přednostně češtinu, včetně fontů na konzole. Spusťte tyto příkazy (znak # označuje prompt - příkazový řádek):

# apt-get install localeconf fonty

Tím se doinstaluje podpora lokalizace a podpora fontů na konzole. Při instalaci balíčků si systém vyžádá případné konfigurační dotazy. U konfigurace balíčku fonty vyberte iso02 (Central European) na 6ti terminálech a u balíčku localeconf lokalizaci cs_CZ ISO-8859-2. Další možnosti ponechte prázdné.

Pokud jste udělali vše jak je popsáno a jak je vidět na screenshotech, po odhlášení (příkaz logout) a opětovném přihlášení, by s vámi měl Debian komunikovat česky (ani tady nečekejte 100% počeštění). Odzkoušet můžete spuštěním programu pro správu balíčků dselect. Zvolte "Vyber", objeví se vám nápověda programu (tentokrát v češtině). Doporučuji její nastudování.

V dalším popisu se předpokládá, že umíte vybrat balíky, odebrat, víte co se stane, když vzniknout závislosti mezi balíčky a dselect dá na výběr balíky, které jsou nutné pro instalaci zvolených, atd. Prozkoumejte si proto i dodávané balíčky. Na dodávaných sedmi CD je jich bezmála 9000!

Avizovanou vlastností Debianu je jeho jakási konzervativnost ve jménu stability. Proto ve stabilní verzi 3.0 nenajdete např. nejnovější verzi XFree86, KDE, Gnome, atd. Protože na desktopu to může být problém, doporučuji vám zajistit si připojení k internetu, nebo si nechat stáhnout balíčky s nejnovější verzí KDE 3.1.4 (stahujte např. přímo ze serveru http://www.kde.org) a případně novější verzí XFree86. Dobrý začátek v češtině je na serveru http:/www.malyjarda.cz. Přidejte si proto takové zdroje do souboru /etc/apt/sources.list (link ke stazeni upraveneho souboru). Pravda, nevíte nejspíše jak soubor naeditovat :-). Použijte např. jednoduchý editor nano (nebo editor programu mc, viz. další odstavec):

# nano /etc/apt/sources.list

Nebo si zde stáhněte soubor a na disku přepište (možná se vám bude hodit balíček wget se stejnojmennou utilitou a také program pro správu souborů mc - Midnight Commander, nápadně podobný starému známému programu Norton Commander, který pomocí dselectu nainstalujete).

Pokud nemáte přístup do Internetu a aktualizované balíčky jste si nakopírovali někam na disk, stačí příslušné zdroje v sources.list upravit přepsáním http:// či ftp:// na file:/// (to není překlep, lomítka jsou opravdu 3, poslední značí root filesystému) s příslušnou cestou. Aktualizujte databázi dostupných balíčků zvolením "Aktualizuj" v programu dselect a ve výběru najděte balíček kernel-image-verze-typ-CPU, pokud máte procesor AMD Duron/Athlon zvolte např. balíček s jádrem kernel-image-2.4-k7, jestli máte Pentium III zvolte balíček kernel-image-2.4-686 určený pro procesory Pentim PRO, Pentium II, Pentium III a Pentium IV. Pokud instalujete na počítač s víceprocesorovou architekturou vyberte jádro multiprocesorové (např. kernel-image-2.4-686-smp). Při instalaci se doinstalují i aktualizované verze balíčků, pokud byly nějaké nalezeny.

Při instalaci výše zmíněného jádra je nutné odmítnout nabízené zastavení konfigurace (špatně nakonfigurovaný start jádra znamená nefunkčnost systému). Jádro obsahuje obraz ramdisku, ze kterého se nahrávají ovladače nezbytné pro připojení root FS (ovladač řadiče disku, ovladač filesystému apod.), proto se musí připsat do souboru /etc/lilo.conf dopsat volba, která zajistí, že program LILO při startu nahraje nejen jádro, ale i obraz ramdisku s ovladači. Aby jste nemuseli přerušovat konfiguraci jádra, můžete se přepnout na další konzolu (ALT+Fn), přihlásit se, dopsat příslušnou volbu do lilo.conf a pak se zase vrátit na konzolu, na které probíhá instalace. Způsobů je více. Můžete projít konfigurací, dopsat řádek a pak spustit příkaz lilo, kterým se aktualizuje zavaděč systému. Nebo přerušit program dselect zkratkou CTRL+Z, spustit editor, nakonfigurovat soubor zavaděče lilo a pak se vrátit k odloženému programu dselect příkazem fg :-). Podařilo se vám správně nakonfigurovat jádro? Měli by jste mít v kořenovém adresáři aktualizované symbolické linky vmlinuz (odkazující na nový soubor jádra v adresáři /boot) a nový symbolický odkaz initrd.img odkazující na soubor s obrazem ramdisku.

Posledním krokem, po kterém zajisté toužíte je instalace grafického prostředí X Window System (kdo neví, pomůže balíček x-window-system) a desktopového prostředí. Nainstalujte si např. KDE (pomůže balíček kdebase). Pokud nemáte aktualizované balíky, je k dispozici pouze verze 2.2 (balíček kde). Důležité je také nainstalovat fonty (pro češtinu i s kódováním UNICODE a ISO-8859-2), atd. Pokud začínáte tápat, pokusím se vám to opět maximálně usnadnit. Připravil jsem vám soubor, pomocí kterého můžete jednoduše nainstalovat X Window System, desktopové prostředí KDE 3.1.4, různé programy... Stáhněte si soubor debian-instalace-pctuning.txt, který obsahuje předpřipravený výběr balíků, proveďte příkaz:

# dpkg --set-selections < cesta_k_souboru-instalace-pctuning.txt

To způsobí výběr balíčků podle souboru, takže nemusíte výběr provádět ručně. Pak jen spusťte instaci v programu dselect. Zastavím se u konfigurace dvou důležitých věcí, pro ostatní platí již dříve řečené, pokud nevíte odklepněte nabízenou volbu nebo vyberte nekonfigurovat.

Konfigurace debconf. Jak už víte, balíčkovací systém si při konfiguraci některých balíčků vyžádá interakci správce. Často se pro konfiguraci používá rozhraní debconf, které bylo vyvinuto právě ke konfiguraci balíčků. Debconf je schopen nastavit několik věcí. Např. od jaké úroveně důležitosti konfiguračních otázek se bude systém dotazovat (otázky s nižší úrovní se nastaví na výchozí hodnoty. Nebo jaké rozhraní pro konfiguraci systém použije - celoobrazovkový (Dialog), řádkové (Readline), neinteraktivní (Noninteraktive), otevřít konfigurační soubor v editoru (Editor) nebo v X Window Systému pomocí rozhraní používající knihovny Gnome. Pokud chcete pěkné dialogy v grafickém režimu zvolte Gnome, nebojte, nepřipravíte se tak o možnost instalace a konfigurace na konzole, když systém zjistí, že neběží X server, použije rozhraní Dialog.

Jakýkoli balíček používající konfigurační rozhraní debconf můžete kdykoli jednoduše překonfigurovat spustěním příkazu dpkg-reconfigure. Například

# dpkg-reconfigure etherconf

spustí znovu konfiguraci sítě (balíček samozřejmě musí být nainstalován).

Další je konfigurace grafického systému XFree86 (řada 4). Při instalaci balíčku jste dotázáni, jestli chcete konfigurovat přes debconf.

Jiná možnost je spustit automatický grafický konfigurátor xf86cfg, který si nadetekuje hardware a spustí X server a v něm jednoduchou konfigurační utilitu. Pokud vám dělá problém konfigurace pomocí debconf, zkuste xf86cfg a nebo spusťte konfiguraci znovu (dpkg-reconfigure xserver-xfree86) :-).

Pro začátečníka je to nejspíš mnoho informací najednou, ale věřte, že instalace Debianu není nijak složitá. Stačí trocha šikovnosti a hlavně nebát se zkoušet a studovat dostupné informační zdroje.

Stejně jako Debian můžete Mandrake instalovat i z jiného zdroje, např. ze sítě. Umožňuje kromě grafické instalace i instalaci v celoobrazovkovém znakovém režimu. Po nastartování z CD zahájíte instalaci stiskem klávesy Enter (případně několik sekund počkejte) nebo pro rozšířené volby (výběr jiného jádra, instalaci v textovém režimu, atd.) stiskněte na úvodní obrazovce klávesu F1. Většina z vás bude nejspíše instalovat pohodlně v grafickém režimu z CD, proto se popis bude vztahovat k tomuto typu instalace...

Po úspěšném startu jádra se spustí grafický instalátor...

Stačí vybrat češtinu a kliknout na NEXT, pak už bude s vámi Mandrake hovořit hezky česky. Pokud chcete máte možnost v různých krocích instalace kliknou na tlačítko "Advanced" (Rozšíření), aktuální dialog se přepne do pokročilejšího nastavení. V případě výberu jazyka je to možnost nainstalovat i jiné jazyky než jeden, mezi kterými je možné se přepínat nebo může každý uživatel používat jazyk jaký chce.

U Mandrake Linuxu se neubráníte častému srovnávání s Windows. Už u instalace lze pozorovat snahu maximálně možně přiblížit instalaci uživatelům, kteří znají právě instalace systémů od Microsoftu, proto naleznete velmi mnoho podobného, např. potvrzování licence, apod.

Díky rozdílné filozofii Linuxu a taky díky tomu, že Linux neběží jen na procesorech x86, není (zatím) možné např. zcela správně nadetekovat typ myši. Nejděte si proto přesně svůj typ myši a pokračujte...

Jestliže instalátor zjisti na disku existující instalaci Linuxu, je možné vybrat mezi aktualizací nebo novou instalací.

Dále je na výběr nastavení rozložení klávesnice, při zapnutí režimu "Rozšířené" je možné vybrat více klávesových map.

Výběr úrovně zabezpečení... To je věc z Windows nezvyklá ;-), pokud si pečlivě pročtete komentář u tohoto kroku, zajisté budete vědět jakou úroveň. Rád bych ale upozornil předem, že pokud někdo vybere paranoidní zabezpečení (a sám neví proč), posléze mu něco nepojede nebo se nebude chovat stejně jako v našich příkladech a nebude vědět co s tím, může poděkovat především sám sobě :-D. Já jen abych měl případné alibi. Já si podle rad zvolil "Standardní".

Instalace pomalu přichází do fáze, kdy je nutné rozdělit disk. Ještě před vlastním rozdělením, je možné zvolit typ řešení, jakým se disk rozdělí. Protože chci ukázat vyspělost dělícího programu v instalátoru Mandrake a taky proto, že nemám rád, když mi do takových věcí "kecá" počítač, volím vlastní rozdělení disku.
V dělícím programu je možné jednoduše naklikat požadované rozdělení disku. I v tomto dialogu je možné se přepínout do rozšířeného režimu, ve kterém je více voleb a možností. Předpokládám, že pokud jste dali také vlastní rozdělení disku, budete z první kapitoly vědět, jaké oddíly vytvořit. Po ukončení práce s dělícím programem, se nově vytvořené oddíly naformátují.

Jako další už je možnost výběru software. Podobně jako u Debianu je možné vybírat předvybrané skupiny software a/nebo po zaškrtnutí kolonky "výběr jednotlivých balíčků" se v dalším kroku dájí vybírat balíčky podrobně.

Pokud byly při instalaci vybrány nějaké serverové aplikace bude se instalátor ptát, jestli je chcete aktivovat při startu. Nenechte se splést. I pokud jste nevybrali nic ze serverových skupin, můžou být nějaké servery nainstalovány. Typicky webmin, což je efektivní systém umožnující konfiguraci systému přes WWW prohlížeč.

Po výběru sofware, následuje jeho instalace na disk...

Kdykoli v průběhu instalace, je možné se přepnout na některou z textových konzol (pokud jste v grafickém režimu, tak klávesami Control+Alternate+Fn - kde n je číslo konzoly - pokud jste v textovém režimu, tak jen Alternate+Fn). Grafický instalátor běží standardně na konzole číslo 7.

Mezitím už instalace doběhla a narozdíl od Debianu se konfigurace provede automaticky bez dotazů na výchozí hodnoty.

Pak už jen nastavit heslo supeuživatele root, případně také vybrat kde se budou hesla ověřovat - např. v doméně Windows NT apod. - přidat běžného uživatele nebo více uživatelů.
Další přiblížení k Windows je patrné z přednastavené (!!!) možnosti automatického přihlášení přidaného uživatele. Nevím jak vy, ale já tohle velmi rychle vypnul :-).

Před konečným shrnutím se konfiguruje zaváděcí program (LILO). Možnosti a případné problémy byly vysvětleny dříve u Debianu, tady je to to samé v "bledě modrém".

Slibovaný souhr... Řada z vás si určitě projde (když už pro nic, tak ze zvědavosti) jednotlivé části souhrnu. Zjistíte, že instalátor se snaží vybrat logické věci sám (přednastavená časová zóna, apod.) a také nadetekovat hardware (např. zvuková karta).
Pozorní si jistě všimli, že nastavení grafického rozhraní instalátor neprovedl v pořádku. To je nejspíše díky mé grafické kartě ze stáje NVidia, ty jsou známé chybami při detekci PnP monitorů pomocí VESA DDC. Pokud se vám stalo něco podobného není nic snažšího, než si kliknou u položky "Grafické rozhraní" na tlačítko "Nastavit" a nechat se instalátorem vést nastaveními: vybírám typ monitoru, grafickou kartu (pokud nevíte jestli vaše karta je podporována nebo máte nějakou nestandarní či příliš novou, můžete si pomoci výběrem ovladače využívajícího standard VESA, který podporuje většina karet a chipsetů). Dále se vybírá verze Xserveru (pokud nemáte vážný důvod dát starší typ řady 3.x.x, ponechte nejnovější verzi řady 4.x). Vyberte rozlišení obrazovky a počet barev, vyzkoušejte nastavení. Zvolte automatické spouštění grafického režimu po startu systému pokud nechcete po startu pracovat pouze na konzole a XFree spouštět pouze příležitostně...

Pak už by souhrn měl být v pořádku, bez varovných červených hlášení :-). To vám ale nebrání cokoli změnit, v podrobném nastavení v příslušné sekci. Ti co si souhrn prošli, zjistili, že nastavení je opravdu požehnaně.

Posledním krokem před restartem, je možnost nahrát aktualizace z Internetu.

A hotovo...

Po restartu by vám už měl Mandrake hezky naběhnout z disku do výchozího desktopového prostředí KDE (pokud jste nevybrali jiné nebo nevypnuli automatické spouštění grafického režimu při startu).
Po přihlášení můžete, ale nemusíte projít průvodcem uživatelských nastavení. To už nechám na vás, určitě se zdárně proklikáte :-). Nevím jak vám, ale mně i přesto, že se nadetekovala správně, vydávala zvuková karta při startu jen jakési prskání a šumy. Když jsem se zamračil zjistil jsem rychle, že řešení spočívá v pár kliknutích. Ale o tom až příště...

I přes odlišný přístup obou distribucí, je lehké vypozorovat, že instalace jsou v principu stejné a neexistují zásadní rozdíly. Jsou to prostě jen rozdílné distribuce stejného operačního systému. Nejzřetelnější asi je, že Debian nainstaluje na disk nezbytné minimum a zbytek konfigurace a instalace dalšího software probíhá již v "žijícím" OS, nastartovaného z disku. Kdežto Mandrake nainstaluje množství software, aby po restartu byl OS již plně k dispozici. Oba způsoby mají své výhody, záleží co se kdy hodí.

Doufám, že jste se "ve zdraví prokousali" na závěr tohoto článku :-). Další články bychom rádi s PCtuningem udělali tak trochu na vaše přání. Pokud jste tedy měli nějaký nepřekonatelný problém s instalací nebo vám nefunguje nějaká část hardware (zvuková karta apod.) napište to do diskuze, v dalším článku se pokusíme vám poradit. V příštím pokračování se už můžete těšit na rozjetí 3D akcelerace u dvou nejvíce zastoupených skupin grafických karet - s chipy firem NVidia a ATI.
Za domácí úkol si projděte možnosti nastavení u obou distribucí (ovládací centrum KDE, grafický nastavovací program u Mandrake, webmin - u Debianu doistalujte příslušné balíčky, systém linuxconf - opět doinstalujte pokud jste tak již neučinili). Zjistíte, že spoustu věcí si dokážete nastavit v Linuxu pomocí různých "udělátek" bez toho, aby jste museli editovat textové konfigurační soubory, jak se často spousta začátečníků bojí (i když věřte nebo ne, je to velmi efektivní a rychlé a navíc díky tomu máte v OS opravdu přehled). Nicméně neuškodí, když se podíváte do adresáře /etc, kde jsou tyto konfigurační soubory uloženy. Nápovědu k jednotlivým souborům vyvoláte příkazem man spuštěním na konzole nebo v terminálu. V KDE stačí napsat např. do řádku v Konqueroru znak # a za něj příkaz či soubor, ke kterému požadujeme manuál, např. man bash nebo #bash.

Pokud to s Linuxem myslíte vážně, určitě budete ochotni věnovat čas do svého vlastního růstu. Nečekejte, že Linux je nějaká náhražka Windows, stejně jako Windows nejsou náhražkou Linuxu. Jsou to OS s různou filozofií a u každého se budete muset v začátcích učit, učit a zase učit :-).

Jarda (ByCzech) Mikulík

Další články v kategorii

• Fedora 18 – přívětivý systém, nebo hračka pro podivíny?
• Nová generace Ubuntu 10.4 – co je nového u tučňáků
• Windows vs. Wine - srovnání výkonu ve hrách 2/2
• Windows vs. Linux na herním poli - Naučte se Wine 1/2
• Linux Ubuntu 9.04 - návod pro začátečníky