VirtualBox aneb Windows Vista v Linuxu | Kapitola 5
Seznam kapitol
Pokud byste místo operačního systému Windows používali raději nějakou z mnoha distribucí Linuxu, avšak v uskutečnění tohoto plánu vám vadí programy, které ke své činnosti Windows přímo vyžadují, nemusíte zoufat - ukážeme vám, jakým způsobem budete moci spustit jiný operační systém přímo v linuxovém prostředí. Zprovozňovat budeme hned tři systémy Windows: 2000, XP a samozřejmě také Windows Vista, na níž si celý proces popíšeme nejpodrobněji...
Samotný VirtualBox samozřejmě disponuje mnohými možnostmi různých nastavení. Ty jsou k plnohodnotnému běhu virtuálního systému pochopitelně více než nezbytná. Pojďme se tedy podívat, co všechno s nimi lze provést.
Podrobná nastavení virtuálního počítače jsou dostupná pouze při jeho neaktivitě. Všechny aktuálně běžící operační systémy tedy na pár momentů vypněte či uložte. V hlavním okně je nadále zapotřebí označit virtualizaci, jíž máme v plánu jakkoli upravovat. V tom samém momentě bychom měli zřít sloupek s výpisem možných nastavení nacházející se na pravé straně hlavního okna. Nyní už si ale některé volby pojďme podrobněji popsat.
grep "vboxusers" /etc/group | cut -d: -f3 |
Základní
Bez základního nastavení bychom se ve VirtualBoxu asi neobešli. Díky němu jsme totiž schopni naprosto bez problému změnit základní velikost paměti nebo dokonce upravit aktuální hodnotu video paměti. Stějně tak pohodlně můžeme systém změnit úplně, stačí vybrat jiný typ OS a ten pak znovu nainstalovat.
Pevné disky
Zde snad není třeba cokoliv podrobněji rozebírat. Tato nabídka uživateli umožňuje nastavit nejen bootovací disk, ale také případnou integraci jiných virtuálních oddílů.
Není, co dodat...
CD/DVD-ROM
Stejně jako předchozí nastavení, i toto je velice prosté. Jedná se o nastavení výchozí mechaniky. Zvolit můžeme ovšem i kupříkladu soubor obrazu ISO.
Zvuk
Ač vypadá jednoduše a nedůležitě, je to jedno z nejdůležitějších nastavení - samozřejmě pokud máme zájem o podporu zvuku ve virtuálních systémech. Pro jeho úspěšné zprovoznění budeme muset vybrat ten správný zvukový ovladač.
Máme-li na výběr z více ovladačů, jednotlivě každý zkoušejte, dokud nenarazíte na ten správný.
Síť
V těchto volbách máme možnost nastavit až čtyři síťové karty. Více snad není třeba dodávat, možnosti jsou evidentní.
Sdílené adresáře
Patří též mezi významné nastavení. Zde si totiž můžeme zvolit adresáře, které budou ve virtuálním systému viditelné skrze sdílení. Velice užitečná a v mnohých případech určitě i nezbytná funkce. Pro její úspěšný provoz je však nutné mít nainstalované "Přídavky pro hosta" (viz. předešlá kapitola).
USB
Tato volba nám umožní povolit podporu připojení USB zařízení. Během připojování je nezbytně nutné, aby byl vás virtuální stroj deaktivovaný. Zařízení pak stačí pomocí "plus ikonky" jednoduše přidat do seznamu.
Někdy je třeba zařízení připojovat i vícekrát za sebou - VirtualBox je v tomto ohledu nesmírně náladový :).
Dále pak už jen stačí v dolním okraji okna virtualizace jednotlivá zařízení inicializovat. Opravdu na tom není nic těžkého :).
Perlička - bezešvý mód
Nebaví vás stále přepínat mezi okny hostovaného systému a systému virtuálního? I tento problém dokáže VirtualBox vyřešit. V horním menu okna virtuálního systému se totiž nachází funkce, jež dokáže obě pracovní prostředí skloubit do jediné pracovní plochy. Věřte tomu nebo ne, ale skutečně je to možné. Zkuste to - klikněte na menu "Počítač", kde následně zvolíte volbu "Bezešvý mód". Výsledek pak může vypadat nějak takhle:
Ubuntu nebo Vista?