Ze začátku by bylo vhodné se alespoň trochu obeznámit s tím, jak vlastně počítačové sítě vznikaly. Kdo, kdy, jak je založil a jaký byl jejich vývoj až do dnešní doby.

V době, kdy se začaly budovat výkonné počítače s vysokou výpočetní kapacitou (samozřejmě že na dnešní domu směšnou) se začaly objevovat i nároky na možnost využít tuto výpočetní kapacitu na dálku. Vlastně používat výpočetní aplikace, které ve skutečnosti běží na hostitelských počítačích. Tím vznikla základní myšlenka vytváření počítačových sítí. K tomu se časem přidala snaha o přenášení dat, informací, tvorbu tiskových sestav a podobně. Nedílnou součást také tvořily požadavky na komunikaci skrze tyto sítě.

Na počátku 70. let se začaly masivně rozvíjet různé malé počítačové sítě a tak začal na významu nabývat pojem internet, jež byl chápán jako síť tvořená sítěmi. Jelikož byla ale většinou každá z těchto sítí provozována na jiném protokolu, bylo třeba vytvořit gateway, jež měla účel propojovat tyto sítě a tvořit jejich rozhraní. Čili převádět a transformovat data z jedné sítě tak, aby je dokázala přijmout a rozpoznat síť jiná.

Toto se změnilo až v roce 1978 kdy byl oficiálně vypuštěn protokol TCP-IP (Transmission Control Protocol - Internet Protocol). Do sady mezi hlavní a nové protokoly byly přidány také UDP (User Datagram Protocol) a ICMP (Internet Control Message Protocol).

Protokol IP se zabývá přenosem paketů na hostitelský počítač a zpět. Integruje internetové adresní schéma (IP adresa), jež bylo vytvořeno o rozsahu 32bitů (pro zhruba 4 miliardy počítačů), ale to se časem ukázalo jako značně nedostatečné a tak se nyní experimentuje s protokolem IPv6 v rozsahu 128bitů.

Protokol TCP se zase zabývá spojením mezi dvěma hostitelskými počítači. Garantuje bezchybný přenos a přijímá pakety ve stejném pořadí jako byly odeslány. Obsahuje také systémy, které mu umožní zotavení z chyb.

Až v roce 1983 se však stal plně podporován v síti ARPANET a o rok později byl zaveden DNS, jež se stará o konverzi IP adresy do doménového názvu (například www.pctuning.cz má IP adresu 217.11.251.194 ). V té době bylo také zavedeno 6 domén nejvyšší úrovně - EDU (education), GOV (government), MIL (military), COM (commercial), ORG (organization) a NET (network resources). Později se k nim přiřadily národní domény jako například .cz .sk .us .de atd.

Období od roku 1979 až do roku 1986 bylo ve znamení rozvoje menších sítí jako například USENET, ve které se rozvíjely diskusní skupiny. Pro tuto síť vytvořila společnost Google webové rozhraní a tak mohli uživatelé příspěvky číst a nebo přidávat.

Avšak rozhodující pro vývoj bylo vytvoření páteřní sítě NSFNET v roce 1986. Ta spojovala počítače významných amerických sítí a později se napojila i do zahraničí. K roku 1990 bylo vy této síti napojeno již něco kolem 300 000 počítačů, což bylo na tehdejší dobu opravdu úctyhodné.

Stav páteřní sítě NSFNET k roku 1986 - rychlost 56kbps:

Stav páteřní stě NSFNET k roku 1988 - rychlost 1,544Mbps (T1):

Stav páteřní stě NSFNET k roku 1988 - zároveň budovaná 448kbps:

Dále již pak vývoj spěl směrem pouze k internetu a snaze o napojení co nejvíce počítačů do této mezinárodní sítě.

Pokud chcete po síti kopírovat nějaké soubory, máte v zásadě několik možností jak to provést. Vše záleží především na tom, jak máte dané PC spojené a kolik dat a jak často chcete přenášet. Můžete použít buď klasické MS sdílení a nebo pomocí FTP. Uvedu zde postupně návod jak provést obě možnosti.

Pomocí Windows služby:

Windows (je řeč o WinXP) v sobě integruje možnost jednoduchého a rychlého sdílení souborů v síti. Veškeré nastavení je velice rychlé a snadné, ale za tu cenu, že neumožňuje prakticky žádné další nastavení - soubor buď je a nebo není sdílený. Nelze nastavit oprávnění a také třeba rychlostní omezení. Tato možnost je tedy vhodná například pro domácnosti a podobně.

Nastavení: Vybereme soubory, které chceme mít sdílené (nebo celou složku či celý pevný disk) a klikneme na něj pravým tlačítkem myši. Z kontextového menu vybereme položku "Sdílení a zabezpečení".

Okno po kliknutí na "Sdílení a zabezpečení"

V tomto okně klikneme na možnost, že jsme si vědomi rizika... a tím se nám objeví možnost nastavení sdílení vybraných souborů. Je potřeba zaškrtnout položku "Složka sdílená v síti". Pokud chcete, aby bylo možné z počítače v síti upravovat či měnit a mazat soubory hostitelského počítače, je potřeba zaškrtnout i "Povolit uživatelům v síti měnit mé soubory".

Zde je nutné zaškrtnout položku "Složka sdílená v síti"

Nyní už stačí jen potvrdit OK a vše je připraveno k tomu, aby mohli uživatelé v síti stahovat soubory z vašeho PC.

Samotné prohlížení souborů na hostitelském počítači pak provedete tak, že na PC, z kterého je chcete prohlížet či si je stáhnout, kliknete na "Místa v sítí - Celá síť - Síť Microsoft Windows - Skupina - název PC". Nyní jste přes síť napojeni na hostitelské PC a pracujete se sdílenými soubory jako by byly u vás na HDD. Můžete si je otevřít, zkopírovat... avšak pokud není zapnutá možnost povolení měnit soubory v síti, tak je nemůžete mazat ani přejmenovávat apod.

Sdílení přes FTP:

Tato možnost sdílení souborů v síti je určena především pro větší skupiny počítačů a nebo tam, kde je zapotřebí mít pro různé uživatele nastavené různé možnosti a atributy k vybraným souborům. Dále se tato metoda hodí například na LAN párty, kdy se nastaví hodnota maximální rychlosti uploadu a downloadu z FTP serveru a tím se zajistí, že je sice možné po síti soubory kopírovat, avšak nedochází k jejímu přehlcení a tím i výpadkům při hraní.

Jak už bylo zmíněno, největší výhodou je to, že lze nastavit více uživatelských účtů. Takže například Martin bude mít přístup jen k disku D: narozdíl od Pepy, který bude moct přistupovat k disku C: i D: a to tak, že na disku C: bude moct i mazat a měnit soubory. Veškeré připojování probíhá vyplněním adresy serveru, uživatelského jména a hesla. Máte tedy kompletní kontrolu nad tím, kdo se kdy připojil a co na vašem PC dělal (respektive stahoval).

Na druhou stranu má tato metoda několik nevýhod. Je zapotřebí použít programy, které nejsou součástí Windows a také to, že jeden počítač je jako server (poskytuje data) a další jsou jako klienti (data stahují ze serveru). Pokud by tedy uživatel, který má na svém PC server, chtěl něco stáhnout od uživatele, který je klient, musel by si ten klient zapnout server taky.

Server:

Nejdříve se podíváme jak zapnout server. Zde je zdarma ke stáhnutí jeden kvalitní a spolehlivý FTP server CaesarFTP Server.

Po nainstalování a zapnutí programu uvidíte toto okno.

Nyní je třeba vytvořit uživatelské účty. Stačí kliknout na ikonu panáčka - nachází se nahoře v liště.

V novém okně pak vše nastavíte podle toho, jak jste se domluvili s daným klientem, jež se bude připojovat. Po vyplnění uživatelského jména i hesla je nutné nastavit danému uživateli práva k přístupu k jednotlivým souborům, diskům, či složkám. To se provede po kliknutí na tlačítko "File Access Rights".

V tomto okně si na svém PC najdete to, co chcete sdílet a jednoduše přetáhnete do místa "Co bude sdíleno". Dole pak můžete nastavit atributy jak k souborům, tak ke složkám. Pokud jste vybrali, co jste chtěli a jste spokojeni, tak stačí kliknout na "close".

Tím se vrátíte do předchozího okna, rozklikněte záložku "Misc".

Na prvním řádku můžete nastavit maximální rychlost, kterou bude uživatel od vás stahovat. V řádku pod tím je možné nastavit, kolik uživatelů se může maximálně připojit ve stejný čas pod stejným jménem a heslem.

Pokud jste s nastavením hotovi a spokojeni, klikněte na OK a tím provedete uložení veškerého nastavení co jste provedli. Teď už zbývá pouze aktivovat server. K tomu slouží v hlavním okně tlačítko s ikonkou semaforu. Klikněte na něj a až bude zelený, je server zprovozněn.

Klient:

Nyní si vysvětlíme jak se připojit k PC, na kterém byl spuštěn FTP server. K tomu potřebujete nějakého FTP klienta. Doporučují například freewarový FileZilla.

Nainstalujte a spusťte program a dostanete se do hlavního okna.

Zde vyplňte adresu serveru (IP adresa či doménový název), své uživatelské jméno které vám přidělil zakladatel serveru a také heslo které vám bylo přiděleno. Poté jen klikněte na tlačítko "Quick Connect" a počkejte dokud nebudete úspěšně připojeni (může trvat i několik minut). Že jste úspěšně připojení poznáte tak, že se vám v pravé střední části objeví seznam věcí ke stáhnutí.

PING:

Pokud máme vytvořenou lokální síť a nebo jsme napojeni do nějaké sítě, častokrát potřebujeme zjisti dostupnost nějaké IP adresy a nebo si zkontrolovat její odezvu v ms (milisekundách) . Například proto, zda je daný počítač zrovna zapnutý, nebo není na lince někde chyba apod. K tomu nám krásně může posloužit příkaz ping. Zadává se do příkazového řádku a jeho syntaxe je například následující: ping 192.168.1.1 nebo ping www.pctuning.cz. Celý proces zjišťování vypadá následovně:

Takhle to má vypadat, když je cílový hostitel dostupný. Čtyři po sobě jdoucí řádky neobsahují hlášení o chybě.

A takto když není cílový hostitel k nalezení.

TRACERT:

Tento příkaz se také zadává do příkazového řádku a slouží nám k určení cesty, kterou musí pakety projít, než se dostanou k volané adrese. Například pokud se připojujete přes WiFi a několik dalších různých spojů, je někdy potřeba toto zjistit. Celý proces se zadává takto: tracert www.pctuning.cz

Výsledkem pak je vypsaná kompletní trasa našich paketů. Každý řádek ukazuje jeden skok. Výsledná cesta se může podstatně lišit podle toho z jakého PC jej zkoušíte.

NET SEND:

Jestliže jste s někým napojený v LAN a chcete mu jednoduše a rychle poslat zprávu bez nutnosti instalovat nějaké jiné programy, pak přesně k tomu tady je tento příkaz. Jeho syntaxe vypadá následovně: net send ip_ciloveho_pocitace samotna_zprava (například: net send 192.168.1.1 ahoj jak se máš?). Tuto funkci ale lze použít pouze v rámci lokální sítě (například počítače spojené přes switch apod.).

Takhle vypadá okno po odeslání zprávy na adresu 10.152.40.35.

A takto vypadá přijatá zpráva.

Pokud jste v malé firmě, spravujete síť a nebo pořádáte LAN párty, určitě by se vám mohlo hodit zprovoznění HTTP serveru. Získáte tím možnost vytvořit internetové stránky, které budou snadno dostupné z celé sítě, ale nikoliv z internetu (bude se jednat o intranet). Na ty si pak můžete uložit například důležité firemní informace, můžete z nich odkazovat na potřebné programy ke stáhnutí apod. Na LAN párty mohou například obsahovat časové rozvržení, výherce zápasů apod. Můžete se tím vyhnout neustálému odpovídání na ty samé dotazy.

Aby bylo možné http server spustit potřebujete program, který to umožňuje. Nejjednodušší je stáhnout si PHP Triad jež vám po instalaci umožní vytvářet stránky v PHP s podporou MySQL databáze. Zároveň se vám také nainstaluje program Apache, jež plní funkci webového serveru.

Nyní již stačí své stránky nahrát do složky c:/apache/htdocs/, zapnout apache (to se provede v nabídce Start - Programs - phptriad - Apache Console - Start Apache. 

Nyní máte vše připraveno pro své nové webové prezentace. Každý, kdo si bude chtít vaše stránky prohlédnout, bude psát do okna internetového prohlížeče http://vase_ip . Můžete si vytvářet libovolné stránky, ale mainpage by měla být pod názvem index.html nebo index.htm (lze nastavit).

Veškeré změny v nastavení webového serveru Apache se provádí v souboru c:/apache/conf/httpd.conf. Pokud se vám tedy nelíbí přednastavené místo pro uložení vašich stránek, lze pomocí malé úpravy konfigurace nastavit výchozí složka jinde.

Otevřete si soubor httpd.conf například v poznámkovém bloku a změňte vše podle následujícího obrázku.

Ukázka změny výchozího adresáře pro stránky

Některé z dalších možností nastavení

Zde je uveden pouze základní postup, který vám může pomoci v řešení některých problémů. Možnosti nastavení Apache jsou daleko rozsáhlejší, avšak popisovat je není účelem tohoto článku.

S tímto postupem můžete zprovoznit funkční webové stránky, avšak pokud byste se chtěli touto problematikou zabývat dále, doporučuji si sehnat podrobné technické specifikace například z http://www.apache.org

Závěr:

Celý tento článek byl koncipován jako úvod do dané problematiky. Ve všech oblastech, co jsem zde popisoval, by se dalo zajít podstatně hlouběji, avšak dnes to mělo být pouze jako obeznámení se základními funkcemi a nastaveními. Doufám, že alespoň někomu přinese užitek a pomůže mu například při řešení svízelné situace sdílení souborů na LAN párty.

Není na škodu si zopakovat a nebo připomenout základní pojmy v oblastí počítačových sítí. Je to opravdu jen malá hrstka všech názvů a pojmů, které by bylo možné popsat, avšak pro účely tohoto článku naprosto dostačující.

Další články v kategorii

• Google Wave – začíná nová éra webu?
• TeamViewer - Vzdálená správa (cizího) počítače
• VNC a Vzdálená plocha - kouzlo vzdáleného přístupu
• Knol vs Wikipedia - kdo s koho?
• Ubiquity - radost z pokroku