Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
autor: Petr Stránský , publikováno 9.8.2007
Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...

Pandořina skřínka, se kterou si není radno příliš zahrávat... Ať už patříte do té či oné skupiny uživatelů, pojďte s námi v tomto novém seriálu nadzvednout jeho ochrannou pokličku, pod kterou se skrývá mnoho užitečných kouzel, jež ovlivňují nejen výkon a stabilitu vašeho plechového kamaráda...


Dost už ale nudné teorie, pojďme se společně ponořit do tajů Advanced Bios Setupu. V prvé řadě zde naleznete několik položek pojmenovaných intuitivně jako First (Second, Third) Boot Device, do kterých je třeba zvlášt zapsat, která média mají být využita pro prohledávání na přítomnost zaváděcího sektoru a to přesně v daném pořadí (First = První, Second = Druhý, Third = Třetí).

Nic ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát - konfigurace řádku Second a Third Boot Device je sice standardně přístupna, ale navzdory tomu na ni nebude brán žádných zřetel dokud nenastavíte další položku Boot Other Device na hodnotu Enabled.

U jiných Biosů se zase může jednat třeba jen o jeden jediný řádek Boot Sequence. Pokud by byl váš PC takto vybaven, pak vězte, že nastavení bootovací sekvence bude pro vás ještě snazší. V následně zobrazeném dialogovém okně vám totiž bude hned umožněno různými tlačítky jednoduše pohybovat s prioritou jednotlivých disků, přičemž ty budou ve vyobrazeném seznamu zpravidla zastoupeny jejich záspunými názvy.

Úložná zařízení je takto třeba umístit tak, aby zařízení, ze kterého se má Bios pokusit zavést systém jako první, bylo ve výpisu úplně nahoře a nejposlednější mechanika, jež se má ještě v případě neúspěchu zkoušet na posledním (nejspodnějším) místečku.

Pro ovládání je pak nejčastěji třeba používat kláves Page Up nebo + pro pohyb vzhůru. Naopak pro snížení priority bývá třeba stisknout klávesu Page Down nebo -. O jaké klávesy se konkrétně jedná bývá vždy uvedeno v dolním části okna seznamu. Jinak vám také asi žádný Bios nezabrání si na konkrétní ovládání přijít podle svého. :)

Pro úplnost je ještě třeba uvést, že s takovouto formou ovládání se dnes již pravděpodobně moc nesetkáte. Poslední počítač, u kterého jsem se s položkou Boot Sequence v Biosu setkal, byla totiž snad ještě 486tka nebo možná jedno z první Pentií.

U dalších starších (i když už trošku novějších osobních počítačů) se můžete shledat s ovládáním, které jakoby předešlému z oka vypadlo. Po aktivaci řádku Boot Order naleznete v následně vyobrazeném seznamu mechanik možnost u každé takové zvolit jejich prioritu - opět je třeba využít anglických ekvivalentů (First, Second, Third).

Dost už ale historie, u většiny dnes vyráběných PC je nejoblíbenější trošku odlišný způsob, přesněji jde o kombinaci obou dvou hlavních a také výše zmíněných způsobů. V několika různých konfiguračních řádcích (Removable Device Priority pro výměnná média nebo např. Hard Disk Boot Priority pro pevné disky) je třeba nejprve nastavit vlastní prioritu zavádění a následně zase třeba v položce First Boot Device zadat která média mají být prohledána nejdříve (tak například Removable - výměnné disky).

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
Hard Disk Boot Priority aneb Kdo dřív přijde, ten dřív bootuje

Pozn: Menší nevýhodou tohoto způsobu je ale nemožnost určitě např. pouze konkrétní disketovou mechaniku - vždy budou prohledávány všechny dostupné mechaniky v seznamu.

Když už jsme zmínili onu legendární disketovou mechaniku, tak je ještě třeba zmínit další konfigurační položku Swap Floppy Drive (Floppy Drive Swap). Bootovat lze totiž vždy pouze z mechaniky označené jako A: a proto je zde přítomna tato volba, jež vám umožní vybrat tu správnou mechaniku, z které hodláte v budoucnu zavádět operační systém.

Po nastavení tohoto řádku na Enabled tak dojde k prohození označení obou disketovek (z A: bude B: a naopak) i bez toho, abyste byli nuceni otevírat skříň počítače a čachrovat s nezkrotnými kšandami dlouhých IDE kabelů.

Ačkoli se jedná o pěkné zjednodušení práce, troufám si tvrdit, že jej dnes už nikdo nikdy potřebovat nebude. Troufalé tvrzení, ale vzhledem ke skutečnosti, že nynější počítače často nemají žádnou disketovou mechaniku, natož pak dvě, na něm asi opravdu něco bude. Samozřejmě vyjma případů, kdy máte doma podobné muzeum starých komponent, jako mám já :)

 

Jak to mám teda nastavit?

Na tuto zapeklitou otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Pro člověka, který velmi často využívá zavádění systému z disků CD-ROM (např. využívá ke své práci nějakou Live distribuci Linuxu) je nejlepší si jako první zařízení v seznamu nastavit CDéčko a pevný disk vložit až na druhou, příp. třetí pozici.

Pro všechny ostatní čtenáře využívající pouze jeden jediný OS (zpravidla na pevném disku) ale spíše doporučuji variantu číslo dvě - jako první zařízení v seznamu uvést instalovaný pevný disk. Důvod tohoto počínání je velice jednoduchý - urychlení startu správného operačního systému. U prvního zmíněného způsobu nastavení by totiž docházelo ke zbytečným časovým ztrátám a to rovnou dvojího druhu. Jedná se tedy především o čas potřebný k inicializaci zařízení a často i o mnohem delší časový interval, jež je vyhrazen k potvrzení, zda opravdu chcete nalezený systém zavést - např. u kompaktních CD disků.

Pozn: Pokud byste měli se zaváděním systému z daného disku právě postaveného počítače problém a máte na jednom kabelu připojeno více jak jedno zařízení, pak zkontrolujte zda je IDE pevný disk nastavený jako Master a připojený ke konektoru, který je blíže k řadiči. Některé základní desky toto totiž striktně vyžadují. V opačném případě pak bude v Biosu často místo správného názvu připojeného zařízení zapsáno několik klikyháků ve stylu #%$@!

Systémy počítačů HP Compaq

U některých systémů (typicky HP a další) můžete v Biosu, přesněji v menu Storage, nalézt další položky, které dále upravují zavádění systému z vyměnitelných datových úložišť. V prvné řadě se jedná o konfigurační řádek Removable Media Boot, která tuto možnost jednoduše zapíná (Enabled) či vypíná (Disabled).

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
zajímavé menu s ještě zajímavějšími položkami - taková je nabídka Storage

U počítačů těchto výrobců si dále často můžete povšimnout volby Removable Media Write, jež slouží k zapnutí či vypnutí možného zápisu na vyměnitelná datová média.

Poslední specifickou položkou v tomto zvláštním menu je ta s názvem IDE DPS Self-test, přičemž zkratka DPS znamená Drive Protection System. Jedná se o zajímavou diagnostickou technologii společnosti Compaq, která pracuje s pevnými disky v pracovních stanicích a počítačích značky Compaq Deskpro. Díky této technice pak výrobce dokáže mimo jiné jednoduše poznat, zda by vykazované problémy neměly končit nezáruční výměnou pevného disku.

Během výroby jsou totiž všechny použité disky otestovány touto technologií a po skončení testu je na ně permanentně zapsán určitý kód obsahující informace o jeho výsledcích. Stejně se stane i v budoucnu, kdykoliv uživatel počítače tento program, uložený ve firmwaru pevného disku, spustí.

Pozn: Položka je v Setupu počítače přítomná pouze, pokud některý z instalovaných disků tuto technologii podporuje.

Doba, po kterou test běží je velice proměnlivá a hodně závisí na výrobci a velikosti pevného disku. Ve většině případů ovšem platí pravidlo, že se 1GB kontroluje cca dvě minuty. Výhodou testu pak je skutečnost nezávislosti na instalovaném operačním systému.

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
ve světě počítačů existuje nespočet způsobů zadávání tolik potřebných informací

 

Zavádíme systém z USB disku

Ano, i toto je možné. K takové zakoupené periferii často dostane i CD s ovládacím softwarem, který často dokáže disk zformátovat tak, aby se z něj dal načítat operační systém. V některých případech sice není CD přítomno, ale samotný program je buď přímo archivován v úložném prostoru zařízení nebo je pro vás k dispozici ke stažení na internetových stránkách výrobce.

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
flashdisk je třeba nejdříve zformátovat

Po provedení této operace pak již stačí pouze skočit na chvíli do Biosu a umožnit systému bootování z tohoto zařízení, čemuž odpovídá volba USB-FDD. Dále je možné zapnout zavádění i z dalších datových jednotek připojených k USB sběrnici, především tedy USB-ZIP (zařízení ZIP), USB-CDROM (zařízení CD-ROM) či USB-HDD (pevný disk).

Pozor: Některé Setupy vyžadují mít připojen flashdisk ještě před vstupem do Biosu. V opačném případě často nejsou potřebné konfigurační položky k dispozici.

Pokud byste dospěli do fáze, ve které máte vše potřebné nastaveno, ale systém stále ne a ne z USB klíčenky nabootovat, pak vám doporučuji ještě zkontrolovat povolení funkce USB Legacy Support. Ta se totiž stará o zajištění kompatibility zařízení USB (klávesnice, myši) s operačními systémy. Najdete ji v menu Integrated Peripherals.

Tip: Chcete mít své aplikace stále s sebou a vždy připravené k použití? Ne, nezbláznil jsem se - i to je možné a zároveň též velice jednoduché. Tak například na webových stránkách PortableApps.com si můžete v případě zájmu stáhnout nespočet různých programů speciálně upravených tak, aby je bylo možné spouštět rovnou bez instalace. Za všechny jmenujme např. oblíbený webový prohlížeč Mozilla Firefox.

Takto můžete potažmo provozovat i celý operační systém Windows XP (samozřejmě pokud k tomu máte požadovanou licenci). Nejprve je nutné pomocí nástroje HP USB Disk Storage Format Tool zformátovat USB disk souborovým systémem FAT a pak už jen stačí stáhnout skvělý prográmek Bart`s Preinstalled Environment (PE Builder) a s jeho pomocí vypálit vámi vybraný systém na prázdné CD nebo DVD médium, příp. jej nainstalovat na vaši "klíčenku".

Místo nepříliš kompaktního nástroje od HP, můžete použít také jednoduchý a minimalistický USB Disk Storage Format, který narozdíl od výše zmíněného programu pracuje i bez nutné instalace. Funkčně jsou ale nástroje téměř shodné.

Na USB disku lze ale používat i systémy Linux, které jsou výhodné předvším tím, že jsou k dispozici zdarma na internetu. Takže co třeba takový "Zatraceně malý Linux", což je volný český překlad názvu distribuce Damn Small Linux? Jeho obraz má pouhých 50MB a poběží i na slušnější 486tce (i když asi ne zrovna dvakrát svižně ;) ). Navzdory tomu se ale opravdu nejedná o žádné ořezávátko, o čemž vás přesvědčí i předpřipravené aplikace či grafické prostředí FluxBox.

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
Damn Small Linux - operační systém pro každou klíčenku

Nebo co třeba český Slax? Ať už se ale rozhodnete pro jakýkoliv, vězte, že je možné nahrát celý systém do paměti RAM (u DSL automaticky, u Slaxu pomocí boot parametru slax copy2ram). Díky této možnosti pak bude běh systému o poznání rychlejší než třeba při načítání z CD-ROM.

 

A co dál?

Pokud vás zaráží, že tohle nastavení přeci nemůže být tak jednoduché, pak vás musím uklidnit - zde totiž ještě opravdu práce nekončí. V Setupu totiž často nalezneme několik další více či méně důležitých voleb, které je ještě třeba zmínit.

 

Používejte ochranu aneb je třeba dávat si pozor

A můžeme začít hned u kdysi nejdůležitější konfigurační položky celé nabídky, jejíž smysl jsem nastínil již výše v kapitole "Pozor, karanténa!". Najdete ji nejčastěji pod názvem Virus Warning nebo také Antivirus Protection a slouží k ochraně vlastního Boot sektoru disku. Po aktivaci této funkce (Enabled) bude zaváděcí sektor chráněn systémem Bios a žádný program do ní nebude moci bez vašeho vědomí zapisovat.

Vždy, když se někdo nebo něco pokusí o takovouto operaci, bude o ní uživatel informován hlášením typu: BootSector Write!!! Possible VIRUS: Continue (Y/N)? (Zápis do bootovacího sektoru!!! Možný VIRUS: Pokračovat (ano/ne)?).

Sami se pak můžete rozhodnout, zda se jedná o oprávněnou akci či nikoliv - potvrzení či odepření přístupu pak jednoduše provedete nabízenými klávesami. Většinou tedy Y (Yes, ano) či N (No, ne).

Ač jsou dnes tyto viry relativně dávnou minulostí, tak rozhodně doporučuji ochranu zapnout. Navzdory tomu je ale dobré ji vypínat před instalací operačních systémů nebo i některých programů (především bootovacích manažerů), které upravují zaváděcí sektor disku. Po úspěšném dokončení instalace můžete ochranu opět zapnout.

S tímto problémem trochu souvisí i další volba, kterou v této nabídce můžete u některých systémů nalézt také a jejíž primárním účelem je povolit či zakázat standardní zápis na vloženou disketu. Pokud byste tedy toto potřebovali někdy zařídit (třeba v internetové kavárně), pak nemusíte hned lézt pod stůl a disketovou mechaniku vypojovat. Stačí v Biosu ovlivnit nastavení položky Removable Media Write.

 

Boot Up Num Lock aneb Proč to dělat ručně, když to jde automaticky?

Největší ulehčení, které zde můžete zapnout a které vám dokáže ulehčit spoustu práce a nervů je bezesporu automatická aktivace numerické části klávesnice v položce Boot Up Num Lock Status. Ta se při povolení (Enabled) této položky provede ihned po úspěšném dokončení POST testů.

Je však třeba poznamenat, že moderní operační systémy (např. Windows XP) toto nastavení v Biosu zdaleka tolik netíží. Pro ně je totiž rozhodující vlastní uživatelské nastavení, přičemž jako výchozí hodnota je trošku nesmyslně nastaveno vypnutí kláves s čísly. Ty pak fungují pouze jako obyčejný kurzorový kříž.

Nejjednodušší možností, jak Windows přimět k tomu, aby své přesvědčení změnily je však velice jednoduché a spočívá v prostém zapnutí numerické části (klávesou Num Lock). Toto se ale musí provést ihned po startu operačního systému, tedy ještě před zalogováním uživatele na přihlašovací obrazovce a následném restartu. Operační systém je totiž naprogramován tak, aby si pamatoval a posléze i obnovil poslední zjištěný stav této části klávesnice.

V některých případech se může ale dokonce stát, že tento jednoduchý postup nezabere a co pak? Potom bude třeba provést jednoduchou úpravu registrů systému. Nejprve je tedy třeba spustit nástroj Editor registru, nejrychlejší cesta vede přes tlačítko Start na hlavním panelu, výběru možnosti Spustit, a následném zadání příkazu regedit.

Tip: Dialogové okno Spustit lze vyvolat též klávesovou zkratkou Win+R.

V zobrazeném okně Editoru registru pak ještě musíte v levé části přejít do větve HKEY_CURRENT_USER\Control Panel\Keyboard. Nyní byste v pravé části okna měli najít klíč InitialKeyboardIndicators - ten je třeba nastavit na hodnotu 2. Budete-li pak někdy chtít naopak vypnout implicitní zapínání numerické klávesnice stačí hodnotu tohoto klíče nastavit na 0.

Úpravu registrů doporučuji pouze zkušenějším uživatelům, kteří již přesně vědí co dělají. Přestože věřím, že takových je zde na PCT většina, je mojí povinností na tomto místě uvést, že před jakoukoliv vlastní úpravou registru by mělo být samozřejmostí provedení jeho zálohy. Tu je možné provést z menu Soubor zvolením možnosti Exportovat. Po zadání cesty k ukládanému souboru a jeho jména již jen zvolíme, zda chceme zálohovat pouze jednu, aktuální a upravovanou, větev celého registru nebo rovnou celý registr, což může být výhodné především při více úpravách.

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
registr WXP - sbírka všech možných nastavení. Kdo se v tom má ale vyznat?

Z vlastních zkušeností vím, že jednotlivé úpravy je i přesto nejlepší provádět postupně (po každé takové také restartovat a provést potřebné testy) a tudíž zálohovat vždy pouze upravovanou větev registru. Po restartu pak při případných problémech snadněji obnovíte jednotlivé změny a nebude muset zjišťovat, která že to vlastně byla ta špatná - Nebudete se tak muset vzdávat dalších úprav, které jste dosud vykonali. Čas od času byste ale i tak měli provést zálohu celého registru.

Další možností, jak zprovoznit funkční stav systému k určitému datu je použití funkce Obnovení systému, kterou lze spustit trochu netypicky z Centra pro nápovědu a odbornou pomoc. Ta však často pracuje korektně pouze při spuštění z Nouzového režimu systému Windows.

Tip: Pro začátečníky se nabízí možnost použití některého z tzv. tweakovacích nástrojů. Nejjednodušší však bude použití nástroje k tomuto účelu přímo specializovaného - např. freewarový NumLockOn.

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
instalace nástroje NumLockOn je velice jednoduchá

Tip: Uživatelům, kterým by jednoduchý a standardně integrovaný nástroj k úpravě registru nestačil, mohu nabídnou lepší řešení. S pomocí skvělého prográmku Registrar Registry Manager 5.00 lite, který je navíc zcela zdarma, dokážete věci, o kterých se vám dříve ani nesnilo. Za všechny zmiňme např. možnost vícenásobného vracení se zpět v provedených úpravách či jednoduchou ale přitom velice účinnou vymoženost v podobě defragmentace samotných registrů, se kterými pak systém dokáže o něco rychleji pracovat.

 

Něco pro milovníky rychlého tempa

Mezi další maličkosti, které vám mohou ušetřit případnou nemilou návštěvu doc. Chocholouška na psychiatrii patří možnost zapnutí tzv. rychlého startu. Ten je umožněn díky skutečnosti, že testy POST mohou zpravidla probíhat ve dvou formách - důkladné a rychlé. Branou k tomuto nastavení je pak konfigurační řádek označený většinou jako Quick Power On Self Test, Quick či Quiet Boot.

Při použití rychlejší varianty testování nejsou kontrolovány všechny instalované komponenty, příp. tato kontrola není prováděna do velké hloubky. Při povolení rychlého startu (Enabled) tak např. nebude po každém zapnutí počítače prováděna kontrola operační paměti RAM. Na druhou stranu ale stojí za zamyšlení zda těch několik málo okamžiků za riziko neodhalení chyby hned v počátku vůbec stojí.

Pro přetaktovávače a zaryté ladiče výkonu by ale měl být rozhodně standardem úplný POST, který je zajištěn při nastavení položky na hodnotu Disabled.

S tímto nastavení také trošku souvisí další konfigurační položka této části Setupu s názvem Boot Up Floppy Seek (tu lze někdy nalézt též pod ekvivalentním označením Floppy Drive Seek). Pokud ji zapnete, bude Bios při každém startu kontrolovat funkčnost disketové mechaniky a počet jejích stop. Tento téměř nepochopitelný úkol byl ale dříve mnohem důležitý vzhledem k tomu, že se v té době kromě dnešních typů mechanik s 80 stopami vyskytovali také jejich "menší 40 stopí" bratříčci.

Vzhledem ke skutečnosti, že všechny dnes prodávané disketové mechaniky mají 80 stop si ale můžete tuto kontrolu s klidným svědomím odpustit (Disabled).

Dále v této části Biosu občas ještě bývá možnost posunout čas inicializace pevných disků o několik málo vteřin, což dnešní disky, vzhledem k jejich rychlosti a možnostem, vůbec nevyužijí - položka Delay IDE Initial. Z těchto důvodů by pro vás zadání jiné hodnoty než 0 bylo zcela zbytečným zdržováním.

Položku oceníte pouze pokud budete mít nějaký exotický, prehistorický či částečně poškozený pevný disk. V takových případech by mohlo menší experimentování pomoci k rychlejší záloza důležitých dat.

Tip: Dále doporučuji zapnout položku HDD Block Mode, která v tomto menu bývá také často přítomna. Zajišťuje totiž velice výhodný přenos více datových sektorů během jednoho cyklu. Podrobněji byla tato technologie prográna v minulém díle tohoto seriálu.

Rozbor BIOSu díl 2. - Advanced Bios Setup...
pevný disk bývá z důvodu jeho mechanické podstaty stále nejpomalejší součástí počítače

 



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
226 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 103.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.