První počítač „pro chudé“: Tandy TRS-80
Seznam kapitol
V tom samém roce, kdy se zrodila jakási nová rychlokvašená firma Apple, kterou ještě nikdo nebral vážně, se objevila zvěst o mikropočítači Tandy ve velké síti elektroobchodů Radio Shack. Devět z deseti tehdejších vizionářů by se vsadilo, že právě strojům této firmy bude patřit budoucnost.
Vyprávěli jsme si o tom, že v roce 1975 se objevil první relativně úspěšný a cenově dostupný mikropočítač (Altair 8800), o rok později se zrodil koncept počítače s integrovanou klávesnicí a schopného okamžité práce na připojeném televizoru (SOL-20). No a v roce 1977, v roce, kdy zemřel Charlie Chaplin a Elvis Presley, tak tehdy se konečně mikropočítači začaly zabývat seriózní firmy. Jak Commodore, tak druhá z nich, Tandy, byly velké, bohaté, se solidním renomé. Tandy v tomto směru jasně vedla.
Jak Apple II, tak Atari, o Commodore PET nemluvě, všechny tyto počítače tepaly v rytmu procesoru MOS 6502. Tento nejlevnější čip se prodával za 25 babek, což bylo sedmkrát méně než konkurence. Přitom paradoxně nebyl původně stvořen pro použití v počítačích. Měl pohánět kalkulačky či průmyslové stroje. Ovšem to se v jistém smyslu dá říci i o dalších tehdejších mikroprocesorech. Jejich využití v mikropočítačích bylo značně „nad plán“.
Když se tedy na pultech v létě 1977 objevil další malý počítač, každý automaticky předpokládal, že i ten bude poháněn výrobkem firmy MOS. To ale nebyla pravda. Srdce nového počítače tvořil Zilog Z80 Federico Faggina, otce moderních mikroprocesorů. Nejednalo se sice o procesor nejlevnější, ale po stránce schopností a bohatostí instrukční sady překonával konkurenci. V této době šlo o tu nejprogresivnější konstrukci vůbec. Knowhow jeho tvůrce se prostě muselo projevit.
"" by The original uploader was Damicatz at English Wikipedia
Transferred from en.wikipedia to Commons.. Licensed under CC BY 2.5 via Commons.
Společnost Tandy nebyla žádná malá firmička s jepičím životem. Založili ji už v roce 1919 dva kamarádi. Pravda, tehdy na počátku dvacátých let se ještě nepustili do výroby počítačů, což je v jistém smyslu škoda, protože by byli naprosto první a jediní. Místo toho zkusili štěstí v oboru velmi blízkém – v koženém zboží. Prodávali části bot a oděvů a s elektronikou měli společného snad jen elektrické osvětlení svých dílen.
To se změnilo v roce 1963, kdy firma koupila síť obchodů s elektronikou RadioShack. Té se v té době moc nedařilo, ale pod vedením nového managementu se vítr obrátil. Obchody začaly prosperovat, i když nějaký velký boom to zrovna nebyl. Ani RadioShack pochopitelně neprodával počítače, nesmíme si jej představovat jako nějaký Datart či Electroworld. Je třeba pamatovat na fakt, že nabídka elektroniky v šedesátých létech se zásadně lišila od dneška. RadioShack se zaměřoval spíše na kutily, ochotné si věci vlastnoručně sestavovat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
