Jak na to: Průvodce overclockingem - Intel Pentium 4
Seznam kapitol
O overclockingu jsme na našich stránkách nepsali velmi dlouhou dobu - mohlo by se zdát, že se v této oblasti nic neděje. Opak je pravdou, děje, ale situace je dnes poněkud obrácená: firma AMD u svých nových procesorů přetaktovávací možnosti omezuje a novou baštou overclockerů se dnes stává i platforma Intel Pentium 4. Klasická Pentia 4 s jádrem Northwood jsou na tom dnes z hlediska taktování velmi dobře. Jeden výprodejový 2GHz kousek se nám podařilo vytáhnout až k frekvenci 3.4GHz (+1400MHz). A jak na tom jsou ostatní Pentia 4? Ukážeme Vám co koupit a kam se až dá dojít.
Názor firmy Intel na overclocking a přetaktovávání procesorů se v průběhu doby několikrát měnil. Od vyloženě nepřátelského (je to zločin!) v roce 1996-97 (tehdy jsem poprvé četl Tomshardware a Tomas Pabst nenazval Intel jinak než "Chipzilla") až po dnešní mnohem tolerantnější přístup. Původně Intelu nejspíš nejvíce vadilo, že uživatelé mají výkon, za který "řádně nezaplatili", potom, kdy bylo jasné, že přetaktování jen tak nezmizí, bylo nutné zachovat si skupinu firemních příznivců i v této alternativní komunitě. Dokázat, že firma Intel overclocking v zásadě toleruje, je poměrně prosté - zabránit overclockingu by bylo technicky velmi jednoduché (dnešní BIOSy mohou snadno zjistit, jestli je procesor přetaktovaný).
U Intelu bylo vždy výhodou, že Pentia a Celorony nabízely vždy velkou výkonovou rezervu pro hrátky s taktováním. Občas bylo možné pouhou změnou několika jumperů / hodnot v BIOSu ušetřit 5000 - 8000Kč. Pak nastoupila firma AMD a titul "nejlepší platformy pro overclocking" putoval několikrát mezi konkurenčními tábory. Posledním trumfem v této bitvě byla možnost volné změny násobiče u procesorů Athlon XP - takový procesor jste si mohli taktovat podle libosti. Toto období však letos skončilo - poslední Athlony XP se po úspěchu nové řady "AMD64" vrátily k praxi uzavřeného násobiče a v této situaci je na tom zase lépe platforma Intel (a to díky funkci AGP Lock posledních čipových sad Intelu VIA i SiS /pozn.: čipset nForce2 pro Athlony XP má AGP Lock také/).
Co je to: AGP / PCI LockUž velmi dlouhou dobu se takt procesoru (výjimkou jsou nové 64bit Athlony) určuje jako prostý součin externí frekvence sběrnice (FSB - FrontSide Bus) a násobitele (Multiplier). Frekvenci lze tedy, v situaci že je násobitel uzavřený (a to dnes platí u všech procesorů), zvednout pouze zvýšením taktu FSB. Problémem je, že takt FSB se používá u základních desek i na jiné účely - běžně se z něho odvozuje takt paměti a také takty jiných sběrnic (jako je AGP a PCI). V době, kdy frekvence FSB byla 100MHz, byl potřebný takt AGP (66.7MHz) odvozen dělením 2 : 3. Stejně se dlouhou dobu postupovalo i u jiných kombinaci frekvencí - měnily se jen děličky. Pokud procesor přetaktujete tím, že zvednete frekvenci FSB np. o 30%, pak se obvykle stejně zvedne také taktování paměti a zároveň i frekvence sběrnic AGP a PCI. V této situaci se dříve často stávalo, že grafické karty, zvukovky nebo řadiče disků odmítaly na přetaktované sběrnici pracovat. Dnes se často stává, že v této situaci integrované zvukové kodeky více šumí apod. Tuto situaci poměrně hladce řeší tzv. AGP Lock, který je dnes běžný u všech moderních čipsetů pro Pentia 4. Ať je frekvence FSB jakákoliv, čipová sada je z ní schopna "vyrobit" potřebných 66 respektive 33MHz pro sběrnice AGP a PCI. 
i
Zdroj: PCTuning.cz
I když je frekvence FSB nestandardní, může karta AGP i PCI pracovat ve stejných podmínkách jako na nepřetaktovaném systému. |
V další části se podíváme na to, jaké procesory jsou pro "OC" (jak se někdy značí overclocking) vhodné...
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
