Intel Haswell-E: jak na přetaktování monstra s i7-5960X | Kapitola 4
Seznam kapitol
Na moderní platformu X99 a výkonnostní skok, který díky dvěma jádrům navíc nabízí samotný procesor Core i7-5960X, čekali příznivci špičkových řešení leckdy i několik let. Pro začátečníky jsme připravili úvod do do přetaktování na nové špičkové platformě Intelu. A podíváme se i na to, co udělají vyšší takty s výkonem.
Nyní nás čeká takové opáčko, co vše olivňuje ladění taktu BCLK. BCLK z PCH, jakožto jižního můstku. BCLK můžeme navýšit po krocích 0,1 MHz, přetaktovatelnost BCLK je přibližně 5–7 %, poté kolabují zbylé sběrnice PCIe a rozhraní DMI. BCLK však na X99 má skokové děličky, které zachovávají DMI a PCIe přibližně v základním stavu, avšak samotn BCLK pak běží na 125 MHz, anebo 167 MHz. I pro ně platí možnost dalšího přetaktování o 5–7 % nahoru. V diagramu vidíme, že BCLK ovlivní výsledné frekvence procesorových jader, kruhové komunikační sběrnice, pamětí (v BIOSu běžne cache), PCIe, DMI (vše co obsluhuje složka procesoru zvaná System Agent). Navýšením napětí System agentu můžeme tudíž pomoci trochu v taktování BCLK.
Frekvence BCLK lze lehce měnit, stabilního běhu lze bez větších triků dosáhnout okolo 103 MHz, s větším laděním okolo 105–106 MHz. Na příkladu vidíte BCLK takt na 102.2 MHz.
Pokud změníme dělící poměr BCLK:PEG:DMI na 125 STRAP, vidíme, že BCLK nyní startuje na 125 MHz, avšak PEG i DMI jsou přibližně na 100 MHz (tedy jakoby v základním stavu, nezávisle na navýšeném BCLK, pamětech, CPU jádrech).
U PCIe lze měnit i rozhraní, někdy pomůže k vyššímu taktování GEN1 a jindy zas GEN3 (máme-li grafickou kartu s podporou PCIe 3.0)
Napěťové schéma
V tomto odstavci na schématu vidíme, jak jsou jednotlivá napětí distribuována uvnitř procesoru. Bez navýšení napětí bychom totiž v taktování daleko nedošli. Haswell i větší bratříček Haswell-E mají vlastní integrovaný napěťový regulátor. Ten potom mění vstupní hodnotu do čipu, která je v základu okolo 1.8 V (Vccin). Rozdíl mezi vstupním a již zregulovaným napětím do procesoru by měl být celou dobu přibližně stejný, to jest okolo 0.5-0.6 V. Držte se raději nižších hodnot a pro běžnou praxi si vystačíte mezi 1,9 až 2,2 V na vstupním napětí. Více potom má smysl řešit až za použití tekutého dusíku.
Regulátor napětí mění i u dalších částí procesoru jako je IO, SA a kruhová sběrnice (napětí cache). Napětí procesoru jednoduše nazveme Vcore, u něj se držte hodnot do 1,25–1,3 V při použití highendového vzduchového chladiče, s kvalitními vodními bloky si můžete dovolit zajít až na 1,4 V. Je třeba jedním dechem dodat, že i7-5960x vám bude hřát nepoměrně více než i7-5930K. Z dlouhodobého hlediska se mi osvědčilo držet teploty do 90 °C, okolo stovky procesor začne vkládat prázdné cykly a degraduje i výkon. Naopak napětí pro cache (ring, CPU cache voltage) můžete zadat asi o 0,1 V vyšší než pro procesor. Tedy až okolo 1,4 V. Dále tu jsou napětí analog a digital IO, které je lepší nechat na automatice. A pokud příliš netrápíme BCLK, s napětím CPU System agent nemusíme také nic dělat.
Paměti DDR4 běží v základu na napětích 1,2 V, pro Extreme Memory Profile (XMP) je definováno napětí 1,35 V. Pro denní provoz s napětími 1,4-1,425V budete v bezpečí. Zde je malá jednnoduchá ukázka nastavení:
- CPU voltage "1.25V", CPU Input Voltage "auto", CPU cache voltage
"1.3V",
CPU System Agent Voltage "Auto" - CPU core ratio "42", min CPU Cache ratio "40", max CPU Cache ratio "40", zbytek na auto
S detaily ohledně dalších nastavení se seznámíme v příštím díle. Zatím nám bude bohatě stačit měnit násobič procesoru, cache, napětí procesoru a cache, nastavit profil XMP u pamětí a zbytek nechat automatice.
S napětím pamětí je to trochu zapeklité. Funguje to tu jinak než jsme byli zvyklí s DDR3. Vidíte, že ve výřezu BIOSu jsem nastavil DRAM Eventual Voltage. To nalezneme na deskách Asus v podpoložce časování pamětí, zcela dole.
DRAM Eventual Voltage (kanály A+B a C+D) – na nastavení auto je identické s napětím DRAM Voltage z hlavní nabídky. Začátečníci ať se tímto vůbec netrápí a tuto položku přeskočí (nechat na auto). Má smysl při nastavení vysokých frekvencí napětí a řízení pamětí s nízkým časováním nebo při studených startech, kdy už jsou paměti přetaktované nad profil XMP. Snázeji se dostanete pak do Windows. V tomto případě je lepší nastavit o něco vyšší než napětí DRAM.
- CPU core voltage: základ napětí procesorových jader, na defaultní nastavení je kolem 1–1,15 V dle kusu procesoru.
- CPU cache Voltage: základní hodnota dosahuje kolem 0,85–1,1 V. Můžete si dovolit cache napětí přepálit, snese toho poměrně hodně. Pomáhá i stabilitě procesoru (zároveň ale nesmíte mít vysoký takt cache, pak naopak je to zátěž proc celý procesor).
- CPU system Agent Voltage: pomáhá při taktování pamětí a navyšování BCLK (paměťový řadič), nemá moc smysl jít nad 1,3 V.
- CPU Input Voltage: napětí z desky, které jde do integrovaného regulátoru CPU. V základu okolo 1,8 V
- DRAM Voltage (kanály A+B a C+D): napětí RAM (1.2 V v základu), nad 1.425 V z dlouhodobého hlediska nemá smysl provozovat.
Potom tu vidíme napětí PCH, VCCIO, VTTDDR pro jednotlivé kanály a napětí PLL Termination napětí.
PCH Core Voltage: má smysl navyšovat u BCLK taktování, cca do 1,3 V. S tekutým dusíkem může ovlivňovat coldbug.
PCH IO Voltage: posune limity USB/SATA výpadků při taktování BCLK, doporučuji však ponechat na nastavení auto. Někdy pomůže stabilitě snížení napětí, jindy zas trochu přidat.
PLL Termination Voltage: také ovlivňuje coldbug a taktování, zde nelze určit, zda je lepší automatika a nebo například ručně zvolit 1.85 V. Chce to odzkoušet, protože každý kus procesoru je jiný. Pro denní použití nechte klidně auto nastavení.
VCCIO CPU 1.05 Voltage: má vliv na taktování BCLK, posune totiž IO části závislé na procesoru, jako například linky PCIe.
Základní a i některá rozšířená nastavení jsme si už dnes popsali. Pro začátek je informací až a začínajícím nechci zbytečně motat hlavu, jako jsem to údajně udělal v mém návodu na klasický Haswell-DT. V příštím článku půjdeme ještě do dalších, zatím neuvedených nastavení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
