Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování | Kapitola 4
Seznam kapitol
S návody ohledně přetaktování se na PCTuningu setkáváme od nepaměti, to aby vaše sestavy podávaly ty nejlepší výsledky při minimálních nákladech. Dnes si naservírujeme na benchtable samotný Haswell – moderní procesor s vysokým potenciálem a velmi rozumnou spotřebou. Dostali jsme se až na 4489 MHz.
CPU Load-Line Calibration – (CPU LLC) dorovnává hodnotu mezi nastaveným a reálným napětím, aby napětí bylo v čase co nejméně rozkolísané. Vidímě, že rozsahů přibylo a jsou nově značeny čísly. Pro vysoké přetaktování je vhodné nastavit hodnotu "5 až 7". Poslední hodnota 8 je určená hlavně pro extrémní taktování (tzn. LN2). Chybu neuděláte s žádným z rozsahem od 3 po 7, je dobré si postupně tyto kroky na nějaké frekvenci a napětí odzkoušet a sledovat chování celého systému. Vyšší hodnoty 7 a 8 obecně řečeno, většinu času v zátěži mírně overvoltují. Haswell ale celkově lépe drží napětí i díky integrovanému řízení napětí v procesoru.
CPU Voltage Frequency/CPU Fixed Frequency – nastavení pracovního kmitočtu mosfetů, pro běžné taktování můžete nechat "auto" a nebo zvolit rozsah od 300 KHz po 1000 KHz. Pro taktování bude ideální něco kolem 500 KHz, vyšší hodnoty budou vhodné už znovu pro extrémy.
VCCIN MOS Volt Control – Pro taktování nechat na auto a pro taktování s LN2 na "manual".
Manual VGD – souvisí s předchozí položkou. Neřídí se tudíž autoamticky, ale nastavíme mu napětí napevno. 6,5-7 V se jeví na taktování nejlepší, ale pochopitelně trochu zvýší zahřívání.
CPU Power Phase Control – řízení jednotlivých fází, které napájejí procesor. "Extreme" je ideální pod dusík a nebo maximální benchmarkování (procesor je nejnáročnější na proudový odběr a kaskáda nejvíce topí), při "auto" si je řídí sám procesor a nebo "optimized", který je zas nastaven Asusem. Nejlépe bych viděl právě nastavení "auto" a nebo "optimized", které na běžný overclocking dostačuje a ještě navíc tolik nehřeje.
CPU Power Duty Control – fáze můžou být rozloženy dle teplotní balance a nebo dle výše protékajícího proudu. Používám teplotní vyrovnání.
CPU Current Capability – proudová omezení do procesoru. Na běžné taktování postačuje "100%". Při extrémním taktování lze nastavit až 140%.
CPU Input Boot Voltage – toto je vstupní napětí do procesoru během postování. Vstupní napětí se v BIOSu poté skrývá ještě v Extreme Tweaker samostatně a tam hraje podstatnější roli. Toto tedy můžeme nechat rozhodně na "auto" nastavení.
DRAM Current Capability – proudová ochrana pro paměťové moduly. 100% je naprosto dostatečných, více nastavte pouze v případě velmi vysokých napětí (1.85 V a více) a chlazení RAM pod body mrazu.
DRAM Voltage Frequency – můžete ponechat na "auto" pro běžný provoz, pouze pro hledání limitů modulů a profi taktování můžete rozsah nastavit manuálně mezi 300-500 KHz.
DRAM Power Phase Control – pokud chcete řídit spínání fází napájecích RAM, pak vám postačí "optimized", pro extrémní taktování "extreme".
Termination Anti-Aliasing – vyhlazuje křivku průběhu napětí u položky PLL Termination. Enabled je pro maximální OC tedy vhodné.
Initial PLL Termination Voltage – souvisí s generátorem taktu v PCH a tedy i BCLK položkou. Při velkém navyšování BCLK. Pokud tuto položku budeme ladit ručně, potom maximem je hodnota identická se vstupním napětím, ale lepší je držet okolo 1.25 V (defaultně je 1.2 V). Údajně zde existují jisté "mrtvé" oblasti a proto je lepší se držet právě hodnoty 1.25 V a nebo okolo 1.6 V.
PLL Termination Voltage (Initial/Eventual) – při vysokém BCLK strapu možné nastavit na hodnotu až vstupního napětí.
PCH ICC Voltage – napětí související znovu s generátorem v jižním můstku, dokáže mírně ovlivnit takty pamětí díky změně BCLK. Pro takty kolem 115 MHz BCLK je vhodné volit napětí 1.25 V. Naopak, pokud požadujeme BCLK snížit pod 100 MHz, bude lepší nastavit napětí až 1.7 V!
ICC Ringback Canceller – pro BCLK okolo 115 MHz nastavit na "enabled" a pro nízké frekvence pod 100 MHz na "disabled"
BCLK Amplitude – položka provázaná s BCLK. V základu je 0, ale pro co nejlepší doladění se osvědčily hodnoty +4 a nebo +5.
DMI Gen 2 – pokud zakážeme, u velmi vysokých hodnot strap BCLK (160+) může dopomoci se posunout ještě dále.
CPU PCIe Controller – pokud zakážeme, grafické sloty budou "mrtvé" vyjma jednoho co vychází z PCH.
Internal Graphics – vypne/zapne integrované grafické jádro, pro vysoké BCLK doporučuji vypnout.
V CPU Power Management jsou položky spojené s úspornými funkcemi – ty můžeme nechat s klidným svědomím aktivované. Avšak přeci jen je tu jedna položka, která stojí za zmínku z pohledu overclockingu.
CPU Integrated VR Fault Manager – je možné tak nastavovat přepětí pro kontrolér v CPU (vhodné spíše pro LN2)
CPU Integrated VR Efficiency Management – Ponechte na "auto" a nebo nastavte "high performance".
Konečně se dostáváme zase do hlavního menu pro taktování. Tady si osvětlíme několik druhů nastavení napětí pro procesorové části. Ty jsou nyní dokonce tři. Je tu nastavení "manuální", "offsetem" a nově "adaptivní".
Manuální napětí je pro maximální nestabilní i stabilní overclocking (benchmarky) nejlepší variantou. Pomocí něj můžeme nastavit všechny větve napětí v procesoru ručně. Nevýhodou budiž i stále stejné napětí v klidu a proto není na druhou stranu efektivní z pohledu úspory energie.
Nastavení napětí offsetem je nastavení napětí pomocí přírůstku/úbytku (podvoltování) napětí od základního napětí daného kusu procesoru – VID napětí. Nastavujeme tedy jen malé hodnoty plus a nebo minus, které se přičítají k nominálnímu napětí. Výhodou je bezesporu dynamický režim napětí, v klidu se procesor podvoltuje i podtaktuje, v zátěži napětí a frekvence vyletí nahoru. Má to však své úskalí také. Stav mezi "idle" a "load" je příliš vysoký. Nějakých 8xx MHz v klidu a 4xxx v zátěži je dost. Na vysoké frekvenci si musíme ověřit v zátěži chování procesoru. Hlavně teploty a držet se spíše co nejnižšího nárustu offsetu, při kterém je CPU ještě stabilní. V klidu se však můžeme díky ofsetu občas dočkat BSOD a nebo jiného ukázu nestability.Klidový P-state (tedy určitý frekvenční stav procesoru dle vytížení) napětí v defaultu nemusí souviset s tím v zátěži přímou úměrou, tedy identickým poklesem/navýšením napětí od VID.
Nově tu máme napětí adaptivní. Z názvu je trochu patrné, jak se bude chovat. Je podobné jako offset, ale zajímavé je, že se nemění napětí na nejnižších stavech v klidu či lehké zátěži. Mění pouze mezistavy (vytížení dvou jader, tří jader a čtyř jader). Při velkém vytížení instrukční sadou AVX však dochází k přepětí a to může být nebezpečné pro teploty jader. Takže pokud míníte více využívat AVX instrukce v praxi, bude lepší používat manuální nastavení napětí. Pokud ale AVX neholdujete, pak je právě adaptivní napětí tím nejvhodnějším. Stačí zadat vlastně jen "Additional Turbo Mode CPU Core Voltage", to je napětí pro nadstandardní mód turbo násobiče (OC).
Příklad: Máme procesor i7-4770K o VID 1.1 V v stavu při vytížení turba (3700 až 3900MHz). S BCLK hýbat nechceme a náš cíl bude rozumný takt 4400 MHz pomocí adaptivního módu. Ověřili jsme si předtím, že s manuálním napětím je procesor stabilní na 4400 MHz při 1.220 V. Rozdíl od VID tedy činí 1.220-1.100= +0.12 V. Tzn. , do položky Additional Turbo Mode CPU Core Voltage napíšeme 0.12 (znaménko offsetu bude nastavené na plus).
Fully Manual Mode – možnost regulace integrovaného napěťového regulátoru v CPU, který pak dále dělí napětí částem procesoru. Pokud dáme na "enabled", můžeme měnit specifika mimo Intelovské normy. Pokud necháme na "disabled", budeme se řídit dle Intelovských specifikací řízení. Zachování úsporných funkcí procesoru je podmíněné zde s nastavením "disabled" (tedy Intelovské normy). Pro lepší extrémní přetaktování pak musíme nejprve tyto funkce zakázat a zapnout Asus normu.
CPU Core Voltage – napětí procesorových jader. Popis možností napětí "manual", "offset", "adaptive" jsme popsali v jiném odstavci. Volte napětí maximálně okolo 1.25 V pro core i7 a 1.3 V pro core i5, vše za předpokladu ještě rozumných teplot v zátěži, tj. přibližně do 90 C.
Pro benchmarky je možné jít asi po 1.45 V, znovu je dobré odsledovat na teplotách. Pro tekutý dusík potom dle kousku procesoru mezi 1.7-1.85 V. A pochopitelně nejen dle kusu procesoru, ale i dle zatížení. Lehčí zátěž snese vyšší napětí než ta výpočetně náročná.
CPU Cache voltage – napětí kruhové sběrnice/cache. Přibližně do 1.25 V bude v pořádku pro dlouhodobý provoz. Napětí je nutné zvyšovat asi od 4000 až 4400 MHz na cache frekvence. Pod tekutým dusíkem můžeme znovu použít vyšší hodnoty.
CPU System Agent Voltage – napětí systém agenta, který zahrnuje i paměťový řadič. Vhodné při taktování pamětí, okolo 1.25 V bude znovu ještě bezpečné pro plně stabilní provoz.
CPU Analog IO Voltage – napětí 1.15-1.3 V bude zcela dostatečné. Pomáhá také přetaktování RAM.
CPU Digital IO Voltage – rozsah napětí je identický, ale nemusí být toto napětí stejné jako analogové IO. Pod LN2 může nesprávná vyšší hodnota vyvolat rychleji coldbug.
SVID Control – pro vysoké přetaktování BCLK nastavte na disabled
Initial a Eventual CPU Input Voltage – Initial napětí je napětí vstupní během samotného postu až po nahrávání Windows obrazovky. Mělo by být asi o 0.4 V vyšší než samotné napětí procesorových jader.
Eventual je vstupní napětí už přímo v prostředí Windows. I to by mělo být vyšší než procesorová jádra asi o 0.4-0.5 V. Maximem je až 2.44 V a to co měníte v softwaru operačního systému jako vstupní napětí je právě toto "Eventual".
DRAM Voltage – napětí paměťových modulů. V základě bývá mezi 1.5 V bez použití XMP profilu. Manuální nastavení bude v pořádku i z dlouhodobého hlediska po 1.7-1.75 V. Pokud paměti chladíte tekutým dusíkem můžete jít až na 1.9-2.2 V.Hodnota maximálního napětí pro paměti závisí také na tom, jaké čipy vaše RAMky mají. Dnešní vysokotaktované paměti jsou převážně s čipy Hynix a Samsung (10-12-11, 10-12-12 apod.) a potom PSC čipy (většinou časování typu 9-11-9 atd.), které snesou i vysoká napětí dlouhodoběji.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
